Archiv podle kategorií: Oděvní materiály

Cordura – nezničitelná tkanina

Cordura je tkanina z polyamidových vláken, která má úžasnou pevnost, odolnost proti otěru a dobrou ohebnost. To vše při zachování nízké hmotnosti. Jedná se o tkaninu, která je asi nejodolnější ze všech.

Cordura je název tkanin, který patři firmě Invista, původně 100% dcera du Pontu, dnes patří Koch Industries. Cordura se na trhu objevila již v roce 1929 a uvedl jí koncern du Pont de Nemours. Postupem doby se rozšířila do mnoha textilních odvětví a od 60. let 20. století je synonymem pro pevnou, mimořádně odolnou látku.

Dnes se používá zejména v oblasti výroby batohů a tašek, pracovního oblečení, vojenských uniforem, bot a všude tam, kde je potřeba látka, která opravdu vydrží. Cordura je přibližně 10 x trvanlivější než bavlna, 3 x odolnější než standardní polyester a minimálně 2 x odolnější než balistický nylon. Obecně platí, že u oblečení a doplňků z Cordury jsou potenciálními místy, kde oděv povolí švy, zipy, knoflíky a pouze v minimální míře vlastní látka.

 

 

 

Pin It

Flanel

Flanel je jemná, hřejivá a na omak příjemná látka, ze které se šijí košile, pyžama, ložní prádlo a klasické šedé flanelové kalhoty. Flanel je poměrně široce používán, zejména pro své charakteristické vlastnosti.

Technicky se jedná o látku v keprové nebo plátnové vazbě, která je upravená česáním po jedné nebo obou stranách. Právě česáním získá flanel své typické vlastnosti. Flanel se vyrábí buď z bavlněné příze nebo z vlny a existují i syntetické varianty flanelu.

Flanel se vyrábí od 17. století v Anglii a Walesu. Centra výroby flanelu byla města Newtown, Montgomeryshire a Hay on Wye odkud se výroba rozšířila do Francie a Německa.

I dnes je flanel široce používán, zejména na sportovní košile (bavlněný flanel) a na šedé flanelové kalhoty (vlněný flanel).

Manšestr

Manšetsr je útkový samet, který je podélně stříhaný koutoučovými noži po celé šířce tak, že se na látce vytvoří žebra (proužky) z odstávajících konců nití. Obvykle se vyrábí z bavlny, ale existují i vlněné verze.

Manšestr je látka, která se používá zejména pro šití „venkovského“ oblečení – kalhot, sak, bund. Je poměrně trvanlivá a odolná a vyrábí se především v zelených a béžových odstínech, které přesně odpovídají zamýšlenému venkovskému použití.

Šířka a hustota žeber na manšestru se liší – od uzoučkých žeber až po poměrně široká žebra, která vypadají opravdu uvolněně, volnočasově. Standardní manšestr má 11 žeber (wales).

Název získal manšestr po skotském městě Manchester, kde se manšestr vyrábí ve velkém již od 18. století.

Pin It

Windstopper

Windstopper ke membrána , kterou vyrábí W.L.Gore & Associates, která nepropouští studený vítr, ale je dostatečně prodyšná, aby tělo pod ní mohlo dýchat a nepotit se. Je podobná jako Gore-Tex, ale není nepromokavá.

Jedná se o membránu na bázi teflonu, resp. polytetrafluoretylénu, která má mikroskopické póry. Póry v membráně jsou asi 900 x větší než je molekula páry a proto pára a pot bez problémů membránou prochází.

Windstopper membrána se typicky nalaminuje ne vnitřní stranu nejvnějšejší textilie. Je měkká, poddajná a není vůbec tuhá ani nepříjemná. Vzhledem k tomu, že Windstopper není vodotěsný, nekusí se švy na látce provádět vodotěsně a tím je výroba Windstopperového oblečení levnější.

Windstopper se především používá na outdoorové bundy, svetry, čepice a rukavice.

 

 

Pin It

Údržba a ošetřování kašmírových šál

Kašmír – nebo přesněji kašmírová vlna – patří k těm nejuxusnějším přírodním textilním materiálům, které jsou k dispozici. Je extrémně jemný, vyjíměčně lehký a zárověň hřejivý, měkoučký na omak a současně výborně drží tvar, je nemačkavý, má neobyčejně dlouhou životnost a je vzácný a drahý.
Prvotní surovinou pro výrobu kašmírové příze je hebká podsada srsti kozy kašmírské. Podsada je tvořena velmi jemnými chloupky (s průměrem 14 – 20 μm a délkou mezi 4 a 10 cm), které mají za úkol chránit zvíře před chladem i v extrémních klimatických podmínkách. Domovinou kozy kašmírské je oblast ohraničená mongolskými planinami, Tibetem a Afghánistánem, která je charakteristická krutými klimatickými podmínkami (teplota v zimě běžně dosahuje až -40 oC). Srst kozy kašmírské je vždy na jaře místními pastevci vyčesávána  a tak vzniká surová kašmírová vlna. Typicky z jedné kozy je možné vyčesat okolo 250g surové vlny.
Následné zpracování surové vlny je pracný a komplikovaný proces, který začíná tříděním vlny a pokračuje jejím spřádáním, barvením a opětovným spřádáním do příze, ze které se pak vyrábějí úpletové šály.

Kvalitní kašmírové úplety neztrácejí své základní vlastnosti s časem používání, spíše naopak. Po několika praních přestanou vytvářet žmolky a stanou se ještě jemnějšími na omak. Na druhou stranu je ale kašmírová vlna velmi choulostivá na údržbu a při nesprávném postupu může být šála nevratně zničena. Věnujte tedy, prosím, pozornost následujícím doporučením.

  • Každá šála je vybavena etiketou, na které je – kromě složení materiálu, ze kterého je šála vyrobena – uveden i doporučený postup pro praní, žehlení a čištění. U kašmírových šál je uvedeno „Dry Clean Only“, což znamená pouze chemicky čistit.
  • Doporučujeme kašmírové šály nechat vyčistit v profesionálních chemických čistírnách.
  • Pokud se rozhodnete šály prát, nikdy nesmíte použít vodu teplejší než 20oC.
  • Teplota vody je při praní šál velmi důležitá. Při teplotě pod 20 oC  se kašmírová vlna nesráží ani neplstnatí. Etikety doporučují vždy praní pouze v ruce. Pokud máte pračku s programem na vlnu je možno využít na praní šál i tento program, ale pouze za předpokladu, že tento program umožňuje praní při teplotě do 20oC. K praní šál používejte speciální prací  prostředky k tomu určené.(např. Woolite,  Perwoll nebo český výrobek Klubíčko).
  • Nenamáčejte kašmírové šály do kyselých ani zásaditých roztoků. Vyvarujte se použití bělidel.
  • Sušení a ždímání šál -  pří ručním praní šálu důkladně  vymáchejte ve studené vodě. Poté z ní rukama vymačkejte pokud možno co nejvíce vody, na vymačkání zbytku vody použijte froté ručník, na který šálu rozložíte a vytvarujete a poté začnete ručník postupně i s šálou pomalu rolovat a jemnými stisky vytlačovat vodu do ručníku. Nakonec šálu volně rozložíte a vytvarujete na suchý ručník a necháte volně doschnout. Při praní a odstřeďování v pračce na speciálním programu na vlnu doporučujeme odstřeďovat při otáčkách maximálně 1000 ot/min. Šálu vypranou a odstředěnou v pračce poté rozložte na suchý ručník, vytvarujte a nechte volně doschnout.
  • Šály nesušte v sušičce. Pří sušení teplým vzduchem může dojít ke sražení. I při sušení chladným vzduchem může dojít k přesušení a tím i k poškození šály.
  • Šály není potřeba žehlit. Pokud se přesto rozhodnete šálu přežehlit, nastavte na žehličce nízkou teplotu.
  • Dojde-li k tomu, že si šálu ušpiníte, můžete zkusit znečištěné místo co nejdříve namočit do studené vody a poté vysát do ubrousku, ručníku nebo čistého hadříku. Podle povahy znečištění může tento způsob pomoci, ale také nemusí.
  • Nedoporučujeme na čištění skvrn  používat odstraňovače skvrn. Raději nechte šálu odborně vyčistit.
  • Na šále se mohou vytvořit žmolky vlny, které by se měly přestat tvořit po druhém až třetím  vyprání / vyčištění šály.  K odstranění žmolků existují speciální elektrické přístroje „odžmolkovače“ nebo speciální ruční kartáč,  které chomáčky vlny z šály  odstraní. Elektrické odžmolkovače vyrábí několik výrobců, např. SINGER nebo ETA.

Naší nabídku kašmírových šál najdete na www.SEKORA.cz.

Pin It

Tvídové vzory

Tvíd je sportovně elegantní látka se zapředenými nopky. Tvíd je původně britská venkovská látka, ze které si nechávali šít své oblečení britští venkovští gentlemani (více se o tvídu dozvíte na našem blogu). Dnes je tvíd látkou, která se používá na dámské i pánské saka, vesty, bundy i obleky. Tvíd se používá i u doplňků, např. u bot. Vzhledem ke svému původu, má většina tvídových látek zřetelnější nebo jemnější vzorek a přehled hlavních tvídových vzorů je obsahem tohoto článku.

Jednobarevný tvíd (Plain)

Plain Tweed

Ačkoli typický tvíd je málokdy jenom jednobarevný, vyskytuje se také. Má diagonální texturu, která může být velmi jemná, téměř neviditelná. Typickými tvídovými barvami jsou hnědá, zelená a šedá – všechny tyto barvy v širokém spektru odstínů. Vyskytují se i tvídy modré, černé a žluté; ostatní barvy jsou již poměrně vzácné.

 

 

Rybí kostra (Herringbone)

Herringbone TweedKrátké diagonální linky v kontrastní barvě. Linky jsou poměrně husté a jsou uspořádány tak, aby tvořily jakési V ve struktuře látky. Herringbone vzor bývá často kombinován i s kostičkou a je typicky tvídovým vzorkem.

 

 

 

Kohoutí stopa (Houndtooth)

Houndtooth TweedDo látky jsou vetkány drobné vzorky, které mají tvar a připomínají otisk kohoutí nohy nebo kousanec od velkého psa. Vzorek je provedený v kontrastní barvě a pokud je vzorek kohoutí stopy jemný, malý bývá označovaný jako Dogtooth.

 

 

 

Kostičkový tvíd (Checked)

Overchecked TweedMenší a středně velké kostičky, které vznikají tím, že v látce jsou linky v kontrastní barvě, které se protínají v pravém úhlu. Pokud je kostičkový vzor doplněný většími kostkami, které překrývají kostičky, které jsou obvykle vytvořeny linkami v jiné barvě (nebo barvách), označuje se tento vzorek jako Overchecked.

 

 

Ječné zrno (Barleycorn)

Barleycorn TweedTermínem Barleycorn se označují hrubší, silnější látky se skvrnitým, strakatým povrchem. Při detailnějším pohledu z blízka vyniknou jakási ječná zrna, která jsou v látce vetkány. Barleycorn tvídy mívají obtížně definovatelnou, nejednoznačnou barvu.

 

 

 

Kostkový tvíd (Plaid)

Plaid TweedLátka s většími až velkými kostkami, které jsou vytvořeny pásy různých barev, které se protínají v pravém úhlu. Jméno Plaid pochází od tradiční skotské šály, která je sepnutá sponou na rameni.

 

 

 

Tartan

Tartan

Tvíd s pruhy a linkami, které se protínají v pravém úhlu. Tartan původně identifikoval jednotlivé rody a každý tartan musí být registrovaný u Scottish Register of Tartans v Edinburghu a pokud není registrovaný, jedná se o Plaid.

 

Pin It

Zip (zdrhovadlo)

Zip – český název je také zdrhovadlo – je mechanické zařízení, která spojuje dvě látky. Od svého zrodu před 100 lety významně ovlivnil zip konstrukci pánského i dámského oblečení. Ale nejen oblečení, zip se ve velkém používá u bot, tašek, sportovního vybavení a i v jiných oblastech. Uživatelské použití zipu je totiž nesmírně pohodlné, rychlé a poměrně velice spolehlivé.

Základní konstrukce zipu se skládá ze dvou pásů se zuby, které do sebe zapadají a jezdce, který zip zapíná a rozepíná. Existují dvě základní konstrukce zipu – dělitelný a nedělitelný. U dělitelného zipu je možné obě části zipu (tj. obě řady zoubků) od sebe oddělit a u zipu nedělitelného jsou obě řady na jednom konci mechanicky spojené. U obou verzí zipů jsou na konci mechanické zarážky, aby jezdec nevypadl mimo řady zoubků.

Zipy se vyrábějí z různých materiálů. Nejrozšířenějšími jsou zipy kovové, které jsou obvykle vyrobené z mosazi; plastové zipy jsou vyráběny z umělé hmoty. Kovové zipy jsou pevnější, spolehlivější a – samozřejmě – dražší.

Předchůdce zipu navrhl již v roce 1851 Elias Howe, vynálezce moderního šicího stroje. Ale jeho „Automatic, Continous Clothing Closure“ (tak se jeho vynález jmenoval) nebyl prakticky použitelný a skutečný zip vynalezl v roce 1913 švédský inženýr Gideon Sundback, který pracoval pro společnost Universal Fastener a v roce 1917 si zip nechal patentovat.

Gideon Sundback

Název zip (v angličtině zipper) použila poprvé v roce 1923 americká společnost B.F.Goodrich, která si objednala 150.000 zipů a název byl inspirován charakteristickým zvukem, který zip při zapínání a rozepínání vydává.

Zipy používala u svého oblečení americká armáda za 1. světové války, ale byla nucená dodávat k oblečení se zipy tištěný návod k použití. Do ženského šatníku prosadila zip především italsko-francouzská návrhářka Elisa Schiaparelli; prvními džínami s poklopcem na zip byly Lee 101Z z roku 1926 a první značkou, která již ve 20. letech 20. století používala zipy u svých bund byla americká Schott NYC (více se o této značce dozvíte na našem blogu).

Největším světovým výrobcem zipů je japonská firma Yoshida Kogyo Kabushikikaisha, známější pod zkratkou YKK. Firmu založil v roce 1934 Tadao Yoshida a firma je pozoruhodná tím, že si pro své zipy dělá všechno sama – od vlastní mosazi, umělé hmoty na bázi polyesteru přes vlastní tkaniny, které drží zuby až po vlastní stroje na výrobu zipů. V současné době vyrábí YKK přibližně polovinu všech zipů – 7 miliard zipů ročně.

Zipy jsou dnes nejen nejrozšířenějším způsobem, jak se spojují dvě látky, používá se jich i pro vyloženě dekorativní účely.

 

Tvíd

Termínem tvíd (tweed) se označují sportovně elegantní látky s vlněným povrchem. Jsou tkány z mykané příze se zapředenými nopky a mají drsnější a jemně skvrnitý povrch. Klasický tvíd je čistě vlněný a tato látka, původem ze Skotska, je historicky spojována s britským venkovským oblečením. Dnes se používá především na sportovní saka a to jak pánská, tak i dámská. Ale oblíbené jsou i tvídové bundy či tvídové kabáty a tvídové obleky tvoří od poloviny 20. století stálici mezi zimními, poněkud méně formálními (ale rozhodně ne vyloženě volnočasovými) obleky. Ačkoli je původně tvíd především látka, která patří do pánského šatníku, dnes se úspěšně dostává i do dámského šatníku.

Řeka Tweed na hranicích Skotska a Anglie

Tvíd pochází z jižního Skotska, do oblasti okolo řeky Tweed, která je u hranic Skotska s Anglií. Svůj název ale získal tweed podle řeky Tweed omylem.Okolo roku 1830 dostal londýnský obchodník s látkami dopis od skotské firmy Watson & Sons, ve kterém mu nabízeli látky s diagonálním vzorkem, tzv. twill látky. Vzhledem k tomu, že byl dopis psán ručně, londýnský obchodník nepřečetl „twill“ správně a domníval se, že se jedná o jakési registrované jméno pro tento typ látky, které je odvozené od názvu řeky Tweed. A označení tweed se stalo označením těchto látek celosvětově.

Tvídová látka je obvykle silnější vlněná látka, která je především ve venkovských barvách – odstínech hnědé, zelené a případně tmavší žluté. Typická tvídová látka má vetkaný vzorek – od jemné kohoutí stopy (houndtooth) přes výraznější rybí kostru až po typicky tvídovou kostičku. Tvíd je teplá látka a je poměrně slušně odolná proti promoknutí, téměř ideální vlastnosti pro outdoorové použití v sychravém počasí.

Na konci 50. let 20. století se tvíd začal prosazovat i v městském prostředí. Hodně tomu pomohlo i to, že tvídové sako či tvídový oblek nosili přední protagonisté tzv. Ivy League stylu, který se prosadil na univerzitách na východním pobřeží Spojených států. Populární americký prezident John F. Kennedy nosil tvídové obleky a po svém zvolení prezidentem Spojených států napomohl celosvětovému rozšíření tvídu.

Tvídové sako patří mezi ikony pánského šatníku. Toto původně výhradně volnočasové sako se postupně vyvinulo v perfektní součást pánského business casual dress codu (více se o tomto dress codu dozvíte na našem blogu).

Méně známé a rozšířené jsou tvídové bundy, které se do dnešní podoby vyvinuly z britských bund, které nosili účastníci honů (tzv. střelecké bundy). Jsou teplé, přiměřeně odolné proti vodě, pohodlné a mají zcela charakteristický vzhled.

Tvíd nosí i ženy. Tvídová saka, bundy či kabáty mají v ženském podání obvykle méně klasický střih tak, aby vyhovovaly potřebám moderní ženy. Ale saka, bundy i kabáty ženy nosí a to i mimo britský venkov – tvíd je mimořádně oblíbený např. mezi Pařížankami.

Mezi tvídovými látkami má výsadní postavení tvíd ze souostroví Vnější Hebridy na severozápadě Skotska. Tento tweed, označovaný jako Harris Tweed, obvykle ručně tkaný, patří mezi zcela ikonické látky a i použití termínu Harris Tweed je omezeno jen na tvídové látky z Vnějších Hebrid. Více se o Harris Tweedu dočtete na našem blogu. Z Irska (opět ze souostroví Vnější Hebridy, tentokrát z irské části) pochází tzv. Donegal tweed, opět ručně tkaný, vysoce kvalitní a celosvětově uznávaný.

Tvíd je látka, která dnes patří mezi ty naprosto klasické. Je příjemná, odolná, teplá a dobře chrání před mírnějšími výkyvy počasí. Díky svým vlastnostem se jedná o vysoce moderní, šik látku, která má shodou okolností i historii, která stojí za pozornost.

 

 

Pin It

Lycra (elastan)

Lycra je obchodní název firmy DuPont (dnes Invista) pro syntetická vlákna, která jsou mimořádně pružná. Roztažnost vláken dosahuje až osminásobek jejich délky, jsou pevná ale minimálně odolná proti oděru. Jiné názvy pro pružná vlákna jsou elastan či spandex.

Lycra je polyester-polyuretanový kopolymer, který vyvinul v roce 1958 americký chemik Joseph Shivers pro společnost DuPont. DuPont uvedl vlákno na trh v roce 1962 pod značkou Lycra a toto vlákno významně ovlivnilo moderní textilní průmysl.

Samotná výroba vlákna elastanu není jednoduchá a zahrnuje nejprve výrobu tzv. prepolymeru, suroviny pro další výrobu, která vzniká reakcí glykolu a disokyanátu. V další fázi tento prepolymér reaguje s diaminem, což je polyamin s dvěmi amino skupinami. Až ve třetí fázi vzniká Lycra vlákno spřádáním za tepla v dusíkové atmosféře. Protože je vlákno Lycra málo odolné proti oděru, obvykle se zpevňuje tím, že se kolem něj ovine další, odolnější a pevnější vlákno – typicky bavlna.

Lycra se od svého uvedení na trh používá pro výrobu těch částí oblečení, která by měla být pružná, elastická. Obvykle stačí přidat do použitého materiálu jen malé množství Lycry, aby se zajistila výborná elasticita – typicky mezi 2 a 5 %.

Dnes se Lycra (či podobná vlákna) masově používají při výrobě sportovního oblečení – cyklistických dresů, fitness úborů a především plavek. Sportovní úbor, který velmi těsně obepíná tělo totiž snižuje odpor prostředí (vzduchu či vody) při pohybu a pomáhá k dosahování špičkových výkonů.

Kromě sportovního oblečení se Lycra široce používá i při výrobě spodního prádla či ponožek nebo punčochového zboží – všude tam, kde textilní díl by měl těsně obepínat tělo. Poněkud méně široce rozšířené je použití Lycry např. i při výrobě džín, které jsou pak pohodlnější a více vyhovují těm, u kterých kolísá váha.

Lycra a její deriváty (pod různými obchodními jmény např. Elaspan či Dorlastan nebo jen označené jako elastan či spandex) patří mezi široce používané moderní oděvní materiály, které ve svém důsledku zvyšují pohodlí a komfort používání. Nepoužívají se textílie z čisté Lycry, ale směsové materiály, kde Lycra tvoří jen malé procento složení a zbytek obvykle tvoří klasické, přírodní materiály.

 

Pin It

Pique bavlna

Termín pique (nebo piqué či piké) označuje v textilní terminologii několik, poměrně odlišných věcí a jak už to v textilní terminologii bývá je jeho použití často nejasné a závislé jen na libovůli toho, kdo tento termín použije. Obecně platí, že pique označuje látky, které mají reliéfní, vroubkovanou texturu. Vzhled připomíná prošívání, odkud pochází i název (piqué znamená ve francouzštině prošívaný).

Existují dva základní typy pique látky – tkaná a pletená. Tkaná pique látka – označovaná také jako marcella – byla vyvinutá koncem 18. století v britském Lancashiru a bavlněná pique tkanina se používala především na vysoce formální košile. Látka s vroubkovaným povrchem totiž dokázala pojmout výrazně víc škrobu, než prostá látka v plátnové vazbě a proto i pique košile byly tužší, držely tvar a lépe odpovídaly tehdejším požadavkům na vysoce formální oblečení.

Pletená pique látka se vyrábí na interlokových pletacích strojích. Jedná se o oboulícní zataženou pleteninu s podkládanou nití, kde na obou stranách látky jsou viditelné pouze lícní strany pletených oček. Struktura žebrování může mít různý tvar, od miniaturních kolmých přímek až po prolamované linky.

V současné době označuje termín pique bavlna téměř vždy pletenou bavlněnou pique látku, která se používá především pro výrobu bavlněných polo triček (více se o polo tričku dozvíte na našem blogu). Bavlněná pletená pique látka je pružná ve všech směrech, má vroubkovaný či reliéfní povrch, z obou stran stejný (tzn. neexistuje lícová a rubová strana) a díky své vroubkované textuře je výborně prodyšná a jemná na omak. Ale  termín pique bavlna nic nevypovídá o kvalitě bavlněné příze, ze které je pletenina vyrobená a někteří výrobci označují tímto termínem i látku, upletenou ze směsového (v lepším případě bavlna + umělé vlákno, v horším případě umělé vlákno + trochu bavlny).

Kvalitní pique bavlna je ideálním materiálem pro výrobu polo triček. Je mimořádně příjemná, prodyšná, může být vyrobená v různé síle (a tedy lehčí či teplejší), je přiměřeně elastická (a to do všech stran).