Nové barvy espadrilek

Espadrilky – plátěné boty s jutovou podrážkou (více se o espadrilkách dozvíte na našem blogu) – jsou ideální obuví do horkého počasí. Vyrábějí se v bezpočtu barev, od černé přes námořnickou modř až po bílé, tak aby si každý mohl vybrat ty správné botky

Na začátku nové sezóny jsme rozšířili barvy, ve kterých espadrilky nabízíme. Nové barvy zahrnují tmavě rudou (bordeaux), několik zářivých modrých a šedou pistáciovou barvu.

Nové barevné variace espadrilek najdete na www.SEKORA.cz.

 

 

Stetson Boxford – pravý panama klobouček

Stetson BoxfordStetson Boxford je autentický panama klobouk, který je upletený v Ekvádoru z vláken panamské palmy. Jedná se o klobouk typu pork-pie, který je menší, roztomilejší.

Stetson Boxford má relativně úzkou krempu, která je mírně zahnutá směrem vzhůru. Koruna klobouku je děrovaná a tak perfektně dýchá i v opravdu horkém, tropickém počasí. Na úpatí koruny je klobouk ozdoben poměrně širokou mašlí, která je v hnědé barvě. Na místě, kde je mašle uvázána je mosazná destička s logem výrobce.

Stetson Boxford je elegantní a ne zcela obvyklý panama klobouk. Je menší, roztomilejší ale sluší i opravdovým chlapům.

Stetson Boxford najdete na www.SEKORA.cz.

Stetson Boxford

Flanel

Flanel je jemná, hřejivá a na omak příjemná látka, ze které se šijí košile, pyžama, ložní prádlo a klasické šedé flanelové kalhoty. Flanel je poměrně široce používán, zejména pro své charakteristické vlastnosti.

Technicky se jedná o látku v keprové nebo plátnové vazbě, která je upravená česáním po jedné nebo obou stranách. Právě česáním získá flanel své typické vlastnosti. Flanel se vyrábí buď z bavlněné příze nebo z vlny a existují i syntetické varianty flanelu.

Flanel se vyrábí od 17. století v Anglii a Walesu. Centra výroby flanelu byla města Newtown, Montgomeryshire a Hay on Wye odkud se výroba rozšířila do Francie a Německa.

I dnes je flanel široce používán, zejména na sportovní košile (bavlněný flanel) a na šedé flanelové kalhoty (vlněný flanel).

Barva pánských business ponožek – tradiční přístup

Ponožky by měly být – podle tradičního, klasického přístupu – nenápadné, nevýrazné a ztrácet se v ostatním oblečení. V tradičním přístupu se ponožkám nepřikládá žádný z atributů módního doplňku. Jediné omezení, které existuje, je, že nesmí být vidět holá noha, a to ani v případech, kdz se sedí.

Aby byly ponožky nenápadné, jsou obvykle jednbarevné v tmavších odstínech. Takové ponožky mají totiž šanci splynout s ostatním obečením. Barva je taková, aby ponožky usnadnily, oslabily a zneutralizovaly barevný přechod mezi kalhotami a botami.

Standardí barva pánských busiiness bot je černá. Proto je i černá nejčastější a nejrozšířenější barvou pánských business ponožek. Jsou muži, kteří si nevezmou jinou barvu ponožek než černou a v podstatě jim není co vytknout. Černé ponožky ve spojení s černými botami jsou nenápadné a splývají v oblečení – zejména pokud jsou kalhoty v tmavší barvě.

Dalšími barvami pánských business ponožek jsou tmavě šedá a temně modrá. Tmavě šedou lze kombinovat prakticky se všemi barvami pánského business oblečení a je velmi univerzální. Naproti tomu tmavě modrá, téměř černá, je barvou, která se u ponožek nosí prakticky výhradně k temně modrému obleku.

Když si muž vezme hnědé boty je nejlepší barvou ponožek tmavě hnědá. Alternativně můžou být ponožky v tmavě šedé barvě, nebo s modrým oblekem v tmavě modré.

Ponožky jsou jednbarevné, bez jakýchkoli vzorů tak, aby byly co nejvíce nenápadné. Ve vyjímečných a ojedinělých případech je možné zvolit ponožky s drobným, obvykle puntíkovým, vzorkem. Ale i v tomto případě by vzorek měl být nevýrazný a nenápadný.

Pánský White Tie dress code

White Tie nebo také Full Evening Dress je tím nejspolečenštějším, nejvíce formálním dress codem, který dnes zná západní životní styl. Užívá se jen ve vyjímečných případech jako jsou státní večeře či formální akce, udílení Nobelovy ceny či ve vídeňské opeře. Běžný smrtelník asi White Tie dress code v životě nepoužije.

Pánský White Tie je kombinací černé a bílé barvy. Černý frak, černé kalhoty, bílá košile, bílá vestička a bílý motýlek, doplněný černými lakovanými botami (nejlépe pumpkami nebo typu Oxford) jsou základem White Tie. Ale přechod černé a bílé barvy by měl být v celém outfitu jen jeden.

Pánský White Tie je o fraku. Frak může být černý nebo temně modrý a je ušitý z vlněné látky. Je jedořadý a sahá těsně pod kalhoty. Kalhoty jsou ze stejné látky jako frak a mohou mít sametové lampasy na bocích a mají vyšší pas a nemají žádné záložky. Pod frakem je vestička z pique bavlny v bílé barvě. Vesta může být jednořadá i dvouřadá, ale častěji se vyskytuje jedořadá. Barva by měla být bílá nebo může mít velmi decentní nádech (slonová kost).

Košile by měla být čistě bílá, jednobarevná s odepínacím límečkem a zapínáním rukávů na manžetové knoflíčky. Bílý motýlek musí být ručně uvázán, dopředu uvázané motýlky nejsou vhodné. Nenosí se opasek ale šle.

K White Tie oblečení patří i stylové doplňky. Cylindr, bílý šál, bílý bavlněný ozdobný kapesníček nebo květina v klopě. Všechny knoflíčky by měly být stejné, nejlépe z perleti – ať už se jedná o manžetové knoflíčky, knoflíčky na košili nebo na vestě. K White Tie se nenosí zlato – kovy by měly být ve stříbrné barvě ať již jde o stříbro, bílé zlato nebo platinu.

White Tie dress code se moc nevyužívá, ale když už je předepsán měl by se pokud možno striktně dodržovat.

Stetson Paradise – letní bavlněná bekovka

Stetson Paradise je lehká letní plochá čepice s kšiltem – bekovka (více se o bekovkách dozvíte na našem blogu) – ušitá z bavlněné látky. Látka má ochranný faktor proti UV záření 40+ a je především vhodná do dnů, kdy slunce silně svítí.

Bekovka má vypodšívkovaný předek, kdy podšívka je z děrované látky a slouží zejména pro omezení pocení. Čepice má celkově užší střih a perfektně sedí na hlavě. V levé zadní části je vyšité logo Stetson stejnou barvou jako má vlastní čepice. Stetson Paradise výborně chrání před sluncem a dobře poslouží i jako ochrana před větrem.

Stetson Paradise se vyrábí v širokém spektru letních barev. Stetson Paradise najdete na www.SEKORA.cz.

 

Pin It

Deštník

Deštník je dnes nepostradatelnou ochranou před deštěm (a částečně i sněhem) pro ženy, muže i děti. Vyrábí se v různých provedeních, různých barvách a s různými vzory a používá se vždy, když zaprší. Deštník je často nošený ale méně používaný – např. ve Francii se nosí po dobu 6-ti měsíců, ale použije se v průměru 6x ročně.

Historie deštníku poměrně splývá s historií slunečníku, který má v podstatě stejnou konstrukci ale látka z které je vyrobený není nepromokavá. Deštníky jsou zaznamenány již ve starém Egyptě nebo Persii a i v čínské terakotové armádě. První skládací deštník je zmíněn na začátku našeho věku v Číně, jde o deštník, který se našel v hrobce.

Za středověku se jako ochrana před deštěm nosily především pláště a deštníky se proto nosily především jako módní doplněk. Do 17. století měl deštník rovnou rukojeť, v 17. století vznikly první deštníky se zahnutou rukojetí, které měly nosit sluhové a aby se jim lépe nosily, byla rukojeť zahnutá.

Základními dnešními typy deštníků jsou:

Klasický deštník je deštník na poměrně dlouhé rukojeti, jehož kostra je dřevěná nebo kovová a otevírání deštníku je ryze ruční nebo poloautomatické (otevření se děje stiskem tlačítka, které uvolní pružinu, která celý deštník otevře). Často se nosí v zavřeném stavu jako hůlka. Tento typ deštníku se nosí především pro formální příležitosti a tento deštník se stal ikonou anglického gentlemana.

Klasický deštník

Cestovní deštník je dnes asi nejrozšířenějším typem. Je malý (ve složeném stavu má délku okolo 50 cm), lehký (špičkové modely mají váhu jen o něco málo přes 100g) a jeho kostra je obvykle kovová nebo z kompozitních materiálů. Otevírání deštníku je buď ruční, poloautomatické nebo automatické (deštník se i složí stiskem tlačítka).

Cestovní deštník

Golfový deštník je deštník, který je větší, obvykle tak, aby chránil před deštěm dvě osoby. Jeho velikost je taková, aby se vešel do golfového bagu a váha v tomto případě nerozhoduje.

Golfový deštník

Bublinový deštník je deštník, jehož potah tvoří v rozloženém stavu jakousi bublinu. Jeho okraje jsou protažené směrem dolu a potah bývá často průhledný. Výhodou tohoto typu je, že chrání nositele nejen před deštěm, ale i větrem.

Bublinový deštník

Absinthe – francouzská klasika

Absinthe je vysoce alkoholický destilát (obsah alkoholu je 50 – 90 %) jehož základní chuť je dána trojicí pelyněk, anýz a fenykl. Je populární zejména ve Francii, kde se pije často a s oblibou, ale i ve Velké Británii a České republice. Má příjemnou, nahořklou chuť a obvykle zelenou nebo nahnědlou barvu.

Francouzský absinte se vyrábí tak, že do čistého alkoholu se namočí byliny, především pelyněk obecný, anýz a fenykl obecný a nechají se macerovat. Výsledný macerát se přefiltruje a znovu vydestiluje a pak se naředí vodou na požadovaný obsah alkoholu (tzv. absinte blanche). K získání zelené barvy se pak do destilátu máčí pelyněk římský, yzop lékařský a melissa, které pustí do destilátu chlorofyl. Při delším skladování se zelená barva ztrácí, mění se v nahnědlou až sytě hnědou.

Existuje i český absint, označovaný jako bohemian, který se vyrábí tak, že do alkoholu se přidají byliny (nebo jen chutě) a výsledný macerát se již znovu nedestiluje. Takový produkt je výrazně hořký a s francouzským absinthem nemá moc společného.

Absinthe se obvykle pije naředěný vodou. Při ředění vodou získá výraznou bílou barvu, a poněkud jinou, výraznější chuť ve které se výrazně projevují byliny, které jsou obsahem absinthu. Obvykle se absinthe ředí v poměru 3 – 5 : 1. Do absinthu se často přidává i kostka cukru. Ta se pokládá na proděravěnou lžičku, přes kterou se absinthe nalévá; někdo potom cukr zapálí a nechá zkaramelizovaný cukr volně stéci do skleničky.

Absithe vznikl kolem roku 1792, kdy si jej patentoval Pierre Ordinaire z města Couvet na Švýcarsko-Francouzské hranici jako univerzální všelék. Recept byl následně prodán sestrám Henriodovým, které absinthe prodávali jako léčivý elixír a v roce 1797 recept prodaly majoru Dubiedovi, který postavil první průmyslovou destilérii absinthu. Dubiedův zeť Henri-Louis Pernod postavil v roce 1805 druhou výrobnu absinthu a společnost Pernod od té doby vyrábí absinthe dodnes.

Ve 40. letech 19. století byl absinthe podáván francouzským legionářům jako lék proti malárii a po jejich návratu do civilního života se absinthe velmi rozšířil. Svého času se stal nápojem, který pili s oblibou pařížští umělci – Oscar Wilde, Emile Zola, Edgar Degas, Henri de Toulouse-Lautrec a mnozí další. V roce 1915 byl ve Francii prodej absinthu zakázán s tím, že absinthe má halucinogenní účinky. Ačkoli není dodnes prokázáno, že absinthe má výrazně jiné účinky než obdobné alkoholické nápoje, zákaz prodeje trval léta a až v okamžiku, kdy EU legislativně upravila množství thujonu (na 10 mg na litr) v absinthu byl jeho prodej uvolněn.

Absinthe je ryze francouzský destilát. Je neustále oblíbený a poměrně často konzumovaný. V jiných oblastech jeho konzumace není příliš rozšířena.

Žaket – formální pánské sako

Žaket (Morning Coat nebo Tailcoat) je formální pánské sako, které má delší šosy, než klasické sako (s délkou asi do poloviny stehen), má zapínání na jeden knoflíček a špičaté klopy. V současné době se žaket moc nenosí, má určité uplatnění pouze na svatbách nebo vyloženě formálních akcích.

Klasická barva žaketu je černá, antracitová nebo středně šedá. Látka je bez vzorku, jednobarevná. K žaketu se nosí vesta, která může být i v jiné, kontrastní barvě a může být buď jednořadá nebo dvouřadá. Kalhoty k žaketu jsou buď ze stejné látky jako žaket nebo šedé s černým proužkem. K žaketu se nosí černé boty, bezvadně naleštěné a obvykle typu Oxford (s uzavřeným šněrováním). Alternativně je možné si k žaketu vzít i vyloženě formální černé mokasíny. Nosí se spolu s kravatou v obvyklé barvě šedé (stříbrné) nebo černé ale podle modernějšího pojetí je s dnes možné nosit i kravatu barevnou případně i s drobným vzorkem (Paisley vzor nebo puntíky). Košile by měla mít zapínání manžety na manžetové knoflíčky a k žaketu se nosí šle. Nosí se cylindr v černé nebo šedé barvě a výjimečně se může nosit i černá buřinka.

Žaket vznikl v 19. století jako vyloženě denní sako, které muži původně nosili na své ranní vyjížďky na koni. Je delší, než klasické sako protože v době vzniku žaketu nebylo zcela obvyklé ústřední topení a délka navíc poskytovala ochranu před chladem.

Žaket byl oblíbený zejména v meziválečném období a dnes je jeho využití minimální. Ačkoli je žeket pro některé akce je žaket striktně vyžadovaný – např. dostihy v Ascotttu v Británii – je jeho dnešní upltnění opravdu minimální. Nosí se na vysoce formální akce zejména v anglosaských zemích a ve středoevropském prostředí se téměř nenosí. Nicméně pro vysoce formální příležitosti se v anglicky mluvících zemích stále nosí.

David Cameron

Ronald Reagan a japonský císař Hirohito

 

 

Britská královská rodina

Balenciaga City – Motorcycle Bag

Kabelka Balenciaga City, přezdívaná Motorcycle Bag, je prostorná kabelka, která je ušitá z měkké, tenké a lehké kůže. Má výrazné mosazné doplňky, které podtrhují vzhled kabelky a jsou pro tuto kabelku zcela charakteristické.

Návrhářem kabelky je Nicolas Ghesquiere, který v roce 2000 pracoval jako šéfnávrhář značky. Kabelku vytvořil pro módní přehlídku v roce 2000 a vedení značky jí odmítlo, protože ji pokládali za příliš volnočasovou, nebyla nijak vyztužená a obtížně držela svůj tvar. Ghequiere ale vedení značky přesvědčil, aby udělal pro přehlídku alespoň prototyp, který se modelkám, zejména Kate Moss, nesmírně líbil a v podstatě modelky prosadily, že se kabelka začala vyrábět.

Dnes je Balenciaga Motorcycle Bag prototypem moderní kabelky. Vyrábí se v několika velikostech a širokém spektru barev – každý rok se barevná paleta aktualizuje, i když černá, bílá a antracitová barva zůstávají v nabídce každoročně. I mosazné kování na kabelce je v různých barvách, od zlaté, stříbrné až po narůžovělou.

Paradoxně dne je kabelka Balenciaga City mezi ženami obdivována právě pro ty vlastnosti, které vedení značky vedly k jejímu původnímu zamítnutí – lehká a nezpevněná konstrukce.