Archiv podle štítků: Savile Row

Pánský oblek

Steve McQueen v obleku s vestou

Pánský oblek v dnešní podobě je od 20. let 20. století zcela nezbytnou součástí každého pánského šatníku. I muži, kteří nenosí oblek každý den do práce ho občas potřebují – na svatbu, pohřeb, do divadla a pro další formálnější příležitosti. I když je u nás dnes možné dorazit i na předávání státních vyznamenání v mikině, oblek stále zůstává tím správným a vhodným oblečením pro jakékoli formálnější příležitosti. Oblek je povinnou součástí pánského Corporate Dress Codu (více se o tomto Dress Codu dočtete na našem blogu) a i pro Business Casual Dress Code (informace o Business Casual Dress Codu naleznete na našem blogu) je velmi vhodný. Oblek dodnes zůstává jakousi uniformou mocných.

Pánský oblek je definován jako kalhoty a sako, ušité ze stejné (obvykle vlněné) látky. Tato základní sestava může být doplněná ještě třetí součástí, oblekovou vestou, která je alespoň v přední části ušitá zase ze stejné látky jako kalhoty a sako. Původně vesta zajišťovala dodatečnou ochranu před chladem, ale i její estetický význam byl (a je) nezanedbatelný. Od konce 2. světové války ale obliba vesty neustále klesá a to i přes různé módní výkyvy, které vestu čas od času prosazují.

Vévoda z Windsoru

Oblek vznikl na přelomu 19. a 20. století, kdy britští gentlemani vyměnili svůj redingot , frak nebo žaket za sako a kalhoty ze stejné látky. Původně nosili oblek jen k méně významným či neformálním příležitostem, ale od 20. letech 20. století, kdy se stal jakousi kancelářskou uniformou, je oblek tím, čím zůstává dodnes.

Kalhoty i sako by neměly být jen ze stejné látky, ale měly by mít i stejnou fazónu. Existují tři základní typy fazóny: britská, americká (volnější) a italská (vypasovaná). Více se o těchto fazónách dočtete na našem blogu.

Podle toho, kdo a jak oblek vyrábí lze obleky dělit na konfekční, upravené konfekční a obleky na míru. Konfekční oblek je oblek, který si koupíte v obchodě s pánským oblečením – musí vám sednout, možné úpravy se obvykle týkají je délky kalhot či rukávů. Upravený konfekční oblek, tzv. měřenka, je oblek, který ušitý na základě vaší postavy. Má tedy správnou délku rukávů i nohavic, správný objem pasu i šířku v ramenou. Ale pořád se jedná o oblek, jehož základní design i provedení provedl výrobce – nemůžete si vybrat odlišnou látku, jinou podšívku či preciznější zpracování. Tento typ obleku je stále vyráběn průmyslově.

Interiér krejčovského salónu Huntsman v londýnské Savile Row

Nejvyšší kategorií jsou obleky na míru, který je střižen tak, aby přesně vyhovoval vaší fyziognomii včetně případných nesouměrností či vad (které bude oblek na míru maskovat), se střihem, který si určíte a z materiálu (barva, vzorek i složení látky obleku i podšívky) podle vaší volby. Ušít kvalitní oblek na míru není vůbec jednoduché, vyžaduje to nejen perfektní znalost řemesla, ale i nemalé umělecké sklony. Nejlepší obleky na míru pocházejí z jednoho z krejčovských salónů v londýnské Savile Row (Henry Poole, Huntsman, Kilgour, Anderson & Sheppard, Dege & Skinnerči Hardy Amies), Itálie (Brioni, Kiton, Caraceni), New Yorku (Corvato, Shattuck) či Paříže (Cifonelli).

Dvouřadé obleky

Oblekové sako je asi nejviditelnější součástí obleku. Jednořadá saka se zapínají na jednu řadu knoflíků (až na výjímky je jejich počet 2 nebo 3) a dnes představují s přehledem mainstream (více se o jednořadém saku dočtete na našem blogu). Velkou výhodou jednořadých sak je, že se mohou nosit rozepnutá a působí uvolněnějším dojmem. Dvouřadá saka, se zapínáním na dvě řady knoflíků  představují stylové oživení šatníku, ale dnes není jejich popularita příliš vysoká. Púsobí elegantně a více formálně než saka jednořadá (více informací o dvouřadém saku najdete na našem blogu).

Tmavě modrý oblek s proužkem, Brooks Brothers

Oblekové kalhoty mohou být se záložkami (jakési manžety na konci nohavic) nebo bez manžet. Podstatnější je ale výška pasu – tradiční oblekové kalhoty mají vyšší pas i když dnes jsou nejrozšířenější kalhoty s nízkým pasem (po vzoru střihu džín). Ke kalhotám se prakticky vždy dnes nosí pásek, obvykle kožený (o tom, jak nosit pásek se dočtete na našem blogu) nebo šle.

Klasické barvy obleků jsou temně modrá (navy), tmavě šedá nebo černá (i když styloví puristi prohlašují, že černý oblek se hodí pouze na pohřeb). Rozšířené jsou i obleky ve světlejší šedé barvě, béžové nebo hnědé obleky. Látka může být buď jednobarevná, nebo se vzorkem. Klasickým vzorkem oblekových látek je proužek (od vlasového až po křídový) nebo kostička, která ale obvykle rozšiřuje postavu a hodí se především pro muže vyšší a štíhlejší postavy. Zatímco decentní proužek je možné bez problémů nosit do práce či na méně formální akce, kostička je považována za vyloženě volnočasovou.

Šedý oblek s kostičkou, Brooks Brothers

Typická obleková látka je čistě vlněná, bez příměsi syntetických vláken. Nemačká se, dobře splývá a rozumně se udržuje.Vlna je dobrým tepelným izolantem a proto i obleky z hrubší vlněné látky se hodí i do vyloženě chladného počasí. Ale i pro vyloženě letní obleky se používají vlněné látky (typu Super 100, Super 120 nebo Super 140) – lehčí, tenčí.. Obleky z látek s vyšším obsahem syntetických vláken (asi nad 15 – 20 %) nejen nevypadají úplně dobře, ale neposkytují nositeli stejný komfort, pohodlí a pocit jako čistě vlněné obleky.

Pánský oblek je i dnes, po více než 100 letech své existence jednou ze základních součástí pánské garderóby. I v době uvolňování oblečení je jeho místo nezastupitelné a muži vypadají v obleku elegantně, upraveně a dobře – prostě šmrncovně.

Pánský oblek – základní fazóny

Cary Grant v obleku britské fazóny (Kilgour)

Pánský oblek, tak, jak jej dnes známe, je již od konce první světové války zcela základní součástí pánského šatníku. Navzdory dlouhodobému trendu k uvolňování a demokratizaci pánské módy, navzdory všem sportovním a street vlivům stále zůstává nezbytným prvkem pro každou formálnější příležitost a je etalonem pánské elegance.

Ačkoliv se pánský oblek vyvíjel i po skončení první světové války a mnozí módní návrháři se pokoušeli oblek inovovat nebo alespoň oživit (Pierre Cardin v 70. letech 20. století či Giorgio Armani v 80. letech 20. století jsou dobrými příklady této snahy). Ale navzdory snahám o změnu, pánský oblek si uchoval svůj základní vzhled takový, jaký se ustálil právě po první světové válce.

Z hlediska základní fazóny je dnes možné pánské obleky dělit do tří základních kategorií. Samozřejmě dochází k částečnému splývání těchto kategorií, vznikají obleky, které jsou na pomezí jednotlivých fazón či mají prvky, které charakterizují více základních fazón. Ale přesto je rozdělení do tří základních fazón platné i dnes.

Britská fazóna

Pánský oblek britské fazóny (Ede & Ravenscroft)

Britská fazóna pánského obleku je tou nejstarší a nejklasičtější. Je odvozená od modelů, které britští mistři krejčovského řemesla praktikují, zejména ve světoznámé londýnské Savile Row, již celé století.

Britská fazóna je charakteristická tím, že oblek je střižený relativně blízko k tělu, nechává vyniknout konturám postavy, ale současně dokáže zamaskovat drobné (a často i výraznější) nedostatky mužské postavy. Saka mají užší ramena, která jsou mírně upravená vycpávkami, průramky rukávů jsou relativně vysoko a šev, spojující límec s manžetou je poměrně vysoko. Sako je mírně probrané v pase a typická britská fazóna má vzadu dva rozparky (na každé straně jeden). Kalhoty mají vyšší pás a často mívají vepředu 2 nebo 3 sámky.

Obleky šité podle britské fazóny nejlépe vyhovují mužům s běžnou postavou, kteří nejsou ani silnější ani slabší. Britská fazóna není ani příliš volná, ani příliš na tělo.

 

Americká fazóna

Oblek americké fazóny (Brooks Brothers)

Traduje se, že americká fazóna je odvozená od obleků, které ve 20. letech 20. století šila americká firma Brooks Brothers a které proslavila tzv. Ivy League – styl oblékání, který byl (a stále je) populární zejména v prostředí amerických univerzit na východním pobřeží.

Americká fazóna je volnější, dalo by se dokonce říci krabicovější než fazóna britská. Sako má volnější střih, ramena jsou svěšenější (téměř bez vycpávek), pas je minimálně probraný a průramky jsou relativně vysoko. Sako je vybaveno jedním rozparkem ve středu zad a mívá zapínání na 2 nebo 3 knoflíčky. Kalhoty jsou bez sámků, mají nižší pas a jsou střižené rovně.

Obleky americké fazóny nejlépe vyhovují silnějším mužům, protože jsou volnější a pohodlnější.

 

 

Evropská fazóna

Pánský oblek evropské (italské) fazóny

Evropská fazóna se často označuje také jako italská fazóna a vychází z obleků, které šili italští výrobci od 70. let 20. století. Značky jako Brioni, Kiton nebo později Giorgio Armani se snažily vyhovět útlejším postavám italských mužů a zdůraznit maskulinní charakter postavy.

Oblek evropské fazóny je střižený těsně okolo postavy, s výrazným probráním v pase. Ramena jsou narovnána a rozšířena pomocí vycpávek a i část saka od pasu dolu je střižená těsně u těla. Saka evropského střihu nemívají žádný rozparek a typicky se zapínají na dva knoflíčky, které jsou umístěné výše. Kapsy na saku nemívají překryvné kapsy, aby nic nenarušovalo konturu těla. Kalhoty jsou bez sámků i bez záložek s vyšším pasem a jsou poměrně vypracované a těsné.

Obleky evropské fazóny nejlépe vyhovují vyšším, štíhlým mužům bez bříška. Nejvíce zdůrazňují ideální mužskou postavu se širokými rameny a úzkým pasem.

Pánské jednořadé sako – nutná stálice pánské módy

Jenořadé sako se dvěma knoflíky

Pánské jednořadé sako v dnešní podobě je již více než 100 let tradiční a velmi oblíbenou součástí šatníku prakticky každého muže. Ať již jako součást obleku, nebo jako sportovní či volnočasové sako jedná se o téměř povinnou součást pánské garderoby. Je totiž elegantní, pohodlné a zároveň plně funkční.

Základní charakteristikou jednořadého saka je, že se zapíná na jednu řadu knoflíků, které jsou umístěny veprostřed předního dílu saka. Počet knoflíků, které v této jedné řadě jsou našité v přímce nad sebou může být od jednoho do čtyř, ale nejběžnější počet knoflíků je dva nebo tři. Pokud je počet knoflíků dva nebo 3, poslední, nejspodnější knoflík se nezapíná a zůstává i u zapnutého saka volný (traduje se, že tento zvyk vznikl, když se vévoda z Windsoru objevil na veřejnosti s rozepnutým spodním knoflíkem, který si zapomněl zapnout). Saka se dvěma knoflíky mají hlubší výstřih, který odhaluje větší část košile a případně i kravaty; saka se třemi knoflíky působí celistvějším, uzavřenějším dojmem. Je ale jen a jen na každém muži, kterému střihu dá přednost, který mu víc vyhovuje a víc se líbí.

Jenořadé sako se třemi knoflíky

Obecně ale lze doporučit, aby muži, kteří mají bříško si zvolili sako se dvěma knoflíky, protože tento střih lépe schová širší proporce a zeštíhluje. Sako s jedním knoflíkem je variací saka se dvěmi knoflíky, má přibližně stejně hluboký výstřih ale obvykle působí mírně extravagantně (sako se zapínáním na jeden knoflík je typickým střihem, který používá britská značka Huntsman z londýnské Savile Row, jedna z nejprestižnějších značek obleků). Saka s více knoflíky než třemi jsou obvykle součástí vojenských uniforem a i civilní verze takového saka působí jako součást stejnokroje.

Ačkoliv počet knoflíků saka podléhá módním výkyvům (v předchozím desetiletí byly módní tři knoflíky, dnes jsou více chic knoflíky dva), rozhodně se nedopustíte prohřešku se sakem se dvěma nebo třemi knoflíky. Je jen na vás, co vám více vyhovuje a čemu dáváte přednost.

Klasický límec saka

Límec jednořadého saka (klopy) má obvykle klasický tvar – je ušit ze tří dílů (dvou předních a jednoho zadního) a cípy předních dílů ve švu, který je spojuje se zadním dílem směřují mírně směrem dolů. Špičatý límec, kde cípy směřují nahoru, je používán u sak dvouřadých a šálový, jednodílný límec je charakteristickým znakem pro smoking. Na levé klopě bývá nahoře knoflíková dírka, která se – dnes vyjímečně – používá k upevnění květiny či jiné ozdoby, ale původně měla ryze funkční charakter a sloužila k zapnutí límce těsně okolo krku a sako tak poskytovalo dodatečnou ochranu před chladem a jinými nepřízněmi počasí. Nošení květiny nebo jiné ozdoby v této knoflíkové dírce ale dnes vyžaduje značnou odvahu a sebevědomí.

Sportovní jednořadé sako s nakládanými kapsami

Kapsy jednořadého saka mohou být jak nakládané (tj. viditelně našité na saku) nebo skryté, obvykle s chlopněmi, které překrývají otvor kapsy. Nakládané kapsy jsou vhodné pouze pro volnočasová či sportovní saka a na oblekových nevypadají dobře. Na levé straně předního dílu, ve výši prsou je typicky umístěná náprsní kapsička, která může sloužit k nošení ozdobného kapesníčku.

Jednořadá saka mají vzadu obvykle jeden, střední rozparek nebo dva boční. Rozparky jsou ryze funkční a povolují sako při sezení. Ačkoliv jsou běžná i saka bez rozparku, jeden či dva rozparky zpohodlňují sako a i dobře vypadají. Saka bez rozparku působí těsnějším dojmem a problémem bývá i to, jak sako bez rozparku vzadu sedí (zda se nekrabatí). Při výběru saka se ale vždy podívejte, zda se rozparky příliš neotevírají, když vzpřímeně stojíte se zapnutým sakem (pokud se rozparky výrazně rozevírají, může to být indikací toho, že na sobě máte sako malé nebo vám nesedí celkově střih saka).

Jednořadé sako s jedním knoflíkem

Na manžetách rukávů má klasické sako našité tři, ale obvykle čtyři knoflíky, které u dnešních sak mají ryze dekorativní účel. Pouze saka, šitá na zakázku či modely z vrcholných řad renomovaných výrobců mají tyto knoflíky funkční a umožňují rozepnutí manžety a její případné vyhrnutí – což byl původní smysl těchto knoflíčků.

Nejčastějším, nejoblíbenějším a nejuniverzálnějším materiálem, ze kterého se saka šijí je vlněná látka. Vlna se poměrně málo mačká, je dlouhověká, neošoupává se a může být hřejivá i poměrně prodyšná a vhodná do teplého počasí.

Jednořadé sako zůstává oblíbenou a nutnou součástí každého pánského šatníku. Je velmi odolné vůči všem módním výkyvům, je elegantní, mimořádně pohodlné a bezesporu velmi nadčasové.

Dva rozparky

Jeden rozparek

 

 

 

 

 

 

 

Klasické jednořadé sako

Pin It

Edward VII – dědeček současného pánského stylu

Edward VII

Anglický král Edward VII (dědeček dalšího z protagonistů stylu, vévody z Windsoru), který vládl v prvním desetiletí 20. století, byl prototypem moderního konstitučního monarchy. Během dlouhého období, kdy čekal na trůn se stal něčím, co bychom dnes nazvali celebritou nebo VIP; postavou, která byla podrobně sledována médii ,probíralo se, co řekl, s kým se setkal, kam cestoval a s kým i co měl na sobě oblečené. Jeho příslušnost k anglické královské rodině v době, kdy britské impérium bylo na vrcholu své slávy i fakt, že mu pozornost, kterou vzbuzoval nevadila z něj dělal vděčný objekt novinářů i veřejnosti. Od mládí měl zájem o pánské oblékání (zlí jazykové tvrdili, že to byl jeho jediný opravdový zájem) a dlouhá doba, kdy čekal na trůn a nemohl se věnovat vladařským povinnostem tento zájem rozhodně neutlumila. Z dnešního pohledu ho lze považovat za jakéhosi otce (nebo spíš dědečka) moderního pánského oblečení.

Edward VII

Edward VII se narodil v roce 1841 jako prvorozený syn, korunní princ, královny Victorie a prince Alberta a byl pokřtěn jmény Albert Edward. Již od útlého mládí byl vychováván jako budoucí král britského impéria. Studoval v Římě, na Edinburghské univerzitě a na Oxfordu a už v teenagerovském věku se mimořádně zajímal o to, co nosí za oblečení, za což ho kritizovali oba jeho rodiče. V roce 1861, když mu bylo 20 let, zemřel jeho otec, princ Albert. Jeho matka královna Victorie se po smrti manžela v podstatě stáhla z veřejného života a na veřejnosti se ukazovala minimálně a její  reprezentační a ceremoniální povinnosti zcela převzal mladý princ. Ačkoliv na veřejnosti zastupoval britskou korunu, k jakýmkoli výkonným pravomocem ho jeho matka až do své smrti nepustila, což se stalo zdrojem značného napětí mezi princem a královnou. Až do roku 1901, kdy královna zemřela, tedy po dobu 40-ti let měl princ na starosti pouze zastupování monarchie na veřejnosti. Princ byl k těmto povinnostem mimořádně disponovaný, byl příjemným a milým společníkem s širokým rozhledem, rád cestoval, nevadila mu publicita a užíval si života plnými doušky.

Edward VII s manželkou Alexandrou Dánskou

V roce 1863 se oženil s dánskou princeznou Alexandrou (jejich syn se po smrti Edwarda VII stal králem Jiřím V.) a toto manželství bylo víceméně šťastné a vydrželo až do Edwardovi smrti. O propletenosti královských rodů na přelomu 19. a 20. století svědčí i to, že Edward byl strýcem posledního ruského cara Mikuláše II i německého císaře Viléma i (shodou okolností také posledního německého císaře). Návštěvy královských dvorů v Německu, Rusku, Dánsku patřily k poměrně častým aktivitám prince.

Edward VII (v pravo) na lovu

Vzhledem k tomu, že anglickou monarchii reprezentoval na veřejnosti, ale od jakéhokoli vlivu na reálnou politiku byl odstaven, si princ vytvořil vlastní životní postoj, který bychom dnes s trochou nadsázky nazvali playboy. Rád se zúčastňoval lovů, hrál karty, soukromě i pracovně procestoval prakticky celý svět, setkával se s osobnostmi (králi, císaři, prezidenty, umělci) po celém světě a měl několik milostných avantýr. Z českého pohledu je zajímavé, že si mimořádně oblíbil Mariánské Lázně, kam pravidelně jezdil. Jeho přirozený zájem o to, v čem chodí oblékaný, byl posílen tím, že měl čas se této zálibě věnovat i dostatečné finanční prostředky – ve své době patřil k nejlépe oblékaným mužům světa.

V roce 1901, po smrti královny Victorie se stal králem Edwardem VII a během jeho desetiletého panování se ukázal jako překvapivě rozumný, vyzrálý monarcha. Zemřel v květnu roku 1910.

Edward VII oblečen opravdu moderně

Edwarda VII je možné považovat za dědečka současného moderního pánského saka. Saka, která pro něj šil Henry Poole ze Savile Row, jsou jednodušší, uvolněnější a pohodlnější než v té době obvyklé modely a již se svým střihem velmi blíží dnešním sakům. Jeho záliba v lovectví se projevila tím že si oblíbil tvíd a vlněné látky s kostičkovým vzorem – a i to prosadil do moderního pánského šatníku. Ze stejného zdroje pochází i obohacení pánského oblečení o barvy, a to nejen v hnědých či zelených odstínech. Z jedné návštěvy německých lázní v Bad Homburgu si přivezl klobouk, který má dnes označení Homburg (více se o tomto klobouku dočtete na našem blogu) a patří k současným nejformálnějším kloboukům. Zvyk nechávat nejspodnější knoflík na vestě rozepnutý je také dědictvím Edwarda VII.

Edward VII měl na moderní pánské oblečení výrazný a určující vliv. Stál na počátku jeho zcivilnění, zpohodlnění a i když velmi dbal na formální stránku oblečení, jeho vliv na současný casual styl je nesmazatelný.

Edward VII s kloboukem Homburg

Edward VII přidal do pánského oblečení i barvy

 

 

 

 

 

 

 

 

Edward VII