Archiv podle štítků: Pánské hodinky

Panerai Luminor – chlapské sportovní hodinky

Panerai Luminor

Hodinky Luminor italské značky Panerai jsou chlapské sportovně orientované hodinky, které již přes 60 let ikonou mezi pánskými hodinkami. Jsou velké,jednoduché a mimořádně praktické – mají vše, co by měly moderní hodinky mít.

Od 30. let 20. století dodával značka Panerai přístroje pro italské námořnictvo – kompasy, hloubkoměry a (společně s firmou Rolex) i náramkové hodinky. Byly vodotěsné a s výborným podsvícením, které bylo zpočátku na bázi radioaktivního rádia. V 50. letech představila značka Panerai unikátní ochranu korunky hodinek, která byla vodotěsná a prachotěsná.

Panerai Luminor byly představeny v roce 1950 a byly vybavené ochranou korunky, posvíceným sandwichovým ciferníkem, jehož barva byla na bázi tritia a o velikosti 44 mm. Až do roku 1993 se hodinky Panerai dodávaly pouze pro vojenské účely a běžně se neprodávaly.

V roce 1996 se při své návštěvě Itálie v hodinkách Panerai shlédl Sylvester Stalone, který si je pořídil a často je nosil. Napomohl tím k prosazení se značky a jejímu přijetí i mezi svými kolegy.

Dnešní Panerai Luminor jsou hodinky, které jsou vodotěsné, mají speciální ochranu korunky a sandwitchový ciferník (ciferník je tvořený dvěmi vrstvami, z nichž spodní je luminiscenční). Klasické Luminory mají pouze hodinovou a minutovou ručičku a nemají ani vteřinovku ani datumovku. Dnes se ale vyrábí i Luminory s vteřinovkou a datumovkou. Hodinky pohání vlastní strojek.

Panerai Luminor jsou chlapské potápěčské náramkové hodinky. Ochrana korunky se stala pro tyto hodinky typickou a zcela ikonickou.

Jean-Paul Belmondo

 

Sylvester Stalone

Jaeger – LeCoultre Reverso – ikona společenských hodinek

JLC Reverso Clasique

Jaeger – LeCoultre (jméno firmy se běžně zkracuje na JLC) Reverso je rodina hodinek, které se staly ikonou mezi společenskými, oblekovými hodinkami. Obdélníkový tvar hodinek s vyváženým poměrem stran, 3 decentní linky na kratší hraně, jednoduchý a přehledný ciferník a možnost otočit hodinky v pouzdře ciferníkem k ruce jsou základní charakteristiky hodinek JLC Reverso. Hodinky se staly i uznávaným a oceňovaným příkladem Art Deco designu, který do dnešních dní inspiruje i současné návrháře.

Historie hodinek se odvíjí od konce 20. let 20. století. V té době francouzský obchodník César de Trey pobýval v britské Indii a navštívil i zápas v koňském pólu, které bylo oblíbeným sportem britských vojáků a správních úředníků, sloužících v Indii. Jeden z hráčů si při hře rozbil sklíčko na svých hodinkách a při diskusi po utkání si postěžoval de Treyovi, že by potřeboval hodinky, které by byly schopné bez újmy přežít zápas v koňském pólu, nejlépe tak, že by se hodinky na ruce při pólu otočily tak, že ciferník by směřoval k zápěstí.

César de Troy

Myšlenka Césara de Troye oslovila a po návratu domů ji začal realizovat. Angažoval inženýra René-Alfreda Chauvota, který navrhl pouzdro hodinek, ve kterém bylo možné hodinky na ruce obrátit a v roce 1931 pouzdro patentoval; spojil se s francouzskou firmou Jaeger S.A., která měla pouzdra vyrábět a v neposlední řadě se dohodl s Jaquesem-Davidem LeCoultrem, majitelem švýcarské hodinářské firmy LeCoultre na tom, že LeCoultre bude dodávat strojky a zajišťovat finální montáž hodinek. Hodinky Reverso byly na světě. Vzhledem k časové tísni ale úplně první Reversa byly poskládány jinak – Jaeger nestíhal vyrobit pouzdra a tak zakázku zadal firmě A&E Wenger; LeCoultre neměl strojky, které by pasovaly do pouzder a tak pro první kusy byly použité strojky od Tavannes Watch Co.; finální asembláž proběhla podle plánu u LeCoultre.Až od roku 1933 jsou Reversa vybavené strojkem 11-U (15 kamenů, 18.000 kmitů/hod., manuální nátah, rezerva chodu okolo 50 hodin) od LeCoultre.

JLC Reverso (Maharani), 1936

Hodinky byly dlouhé 38 mm, široké 24 mm a jen 6 mm tlusté (rozměry, které mají i dnešní modely Reverso Clasique) a ukazovaly jen minuty a hodiny (vteřinová ručička se objevila až v roce 1934). Pouzdro bylo na kratší hraně ozdobené třemi linkami a dodnes se jedná o výstavní kousek Art Deco designu. Pouzdro bylo vyrobené z 30-ti dílů a hodinky bylo možné v pouzdru otočit tak, že se hodinky v pouzdru posunuly na kraj, otočily se a opět se do pouzdra zcela zasunuly. Po otočení hodinek bylo viditelné zadní víčko a to začalo prakticky ihned po uvedení na trh lákat k personalizaci hodinek – rytinou na víčku nebo smaltovaným obrázkem. Reversa se smaltovaným obrázkem indické dívky (pravděpodobně Maharani, žena maharádži některého z indických států) z roku 1936 jsou dodnes obdivovaným příkladem takové personalizace. JLC i dnes nabízí možnost si hodinky ozdobit rytinou nebo smaltováním podle vlastního výběru.

JLC Reverso britského krále Edwarda VIII (cca 1937)

Reversa měly na trhu takový úspěch, že společnosti Jaeger a LeCoultre se v roce 1937 spojily a vytvořily Jaeger – LeCoultre (JLC). Hodinky byly oblíbené i mezi tehdejšími celebritami – britský král Edward VIII, pozdější vévoda z Windsoru, je nosil; měl je i dánský princ nebo Amelia Eartart (žena, která první přeletěla Atlantický oceán). Po druhé světové válce začala hvězda modelu Reverso pohasínat – pravděpodobně díky vzrůstající oblibě kulatých, kruhových hodinek – a prodeje i výroba padaly. JLC zachovalo Reversa ve výrobním programu až do začátku 70. let 20. století, kdy výrobu ukončilo. Nicméně v roce 1972 navštívil továrnu JLC ve švýcarském Le Sentier italský dealer značky Giorgio Corvo a při prohlídce objevil 200 kusů nepoužitých pouzder na Reverso. Pouzdra odkoupil, nechal do nich nainstalovat strojky a během několika měsíců všech 200 kusů prodal – a tím znovu oživil zájem o Reversa a přesvědčil JLC, aby obnovili výrobu.

V roce 1984 JLC inovovalo pouzdro na Reversa. Nové pouzdro je vodotěsné a obracení hodinek je možné provádět v jakékoli části pouzdra, nejen na kraji jako u předchozího. Nové pouzdro se skládá z cca 50-ti dílů a je jedním z nejkomplikovanějších na světě.

JLC Reverso Duoface 1994

V roce 1984 došlo k další podstatné inovaci Reversa. Vznikl model, označovaný jako Duoface, který má z obou stran ciferník. Obvykle se používá tak, že jedna strana ukazuje domovský čas a druhá čas v jiném časovém pásmu, což je příjemné zejména při mezikontinentálním cestování. Oba ciferníky pohání jeden strojek, který má vyřešené nastavování druhého času velmi uživatelsky příjemně (buď pomocí tlačítka, které posouvá čas na jednom ciferníku po stisku vždy přesně o hodinu nebo pomocí mezipolohy na korunce, která zase ovládá jen hodinovou ručičku druhého ciferníku) a na druhém ciferníku bývá indikace den/noc.

JLC Reverso Dualface

Dnes jsou v nabídce JLC hodinky Reverso v mnoha provedeních – od řady Reverso Clasique, která se příliš neliší od původního modelu, přes řadu označenou jako Complication, do které patří modelu Duoface i modely se složitějšími komplikacemi, až po řadu Squadra, která má čtvercový tvar. Vyrábějí se i modely, specificky určené pro dámy. U pohon se u většiny modelů starají strojky s mechanickým nátahem; existuje i model s automatickým nátahem (Grande Reverso Night & Day a některé dámské modely) a s quarzovým strojkem. Většina modelů se dodává s koženým páskem, ale jsou i modely, dodávané s kovovým tahem; pouzdro může být ocelové nebo zlaté a existuje i model s mírně větším pouzdrem, tzv. Grande Reverso.

Jaeger – LeCoultre Reverso jsou i dnes, po více než 80-ti letech od svého uvedení na trh, mimořádně elegantními společenskými (oblekovými) hodinkami, které si oblíbili jak muži, tak i ženy. V neposlední řadě jsou i příkladem vrcholného Art Deco designu.

Jaeger-LeCoultre Reverso z roku 1931

Pin It

IWC Ingenieur – elegantní, sportovně střižená klasika

Současný model IWC Ingenieur Racer s chronografem (model 3785)

Modelová řada hodinek Ingenieur firmy IWC (International Watch Company) ze švýcarského Schaffhausenu patří již 60 let k široce oblíbeným pánským náramkovým hodinkám s charakteristickým designem a pověstnou švýcarskou přesností. První modely řady Ingenieur byly na trh uvedeny jako hodinky, které jsou mimořádně odolné proti působení magnetického pole a i dnešní modely v této tradici se základním marketingovým diferenciačním prvkem pokračují.

Již v průběhu 2. světové války započala masivní penetrace různých elektronických přístrojů do lidského životního prostředí. Rádia, televize, letecké navigační systémy se stávaly běžnou součástí lidského života a magnetická pole různé intenzity se stala běžnou realitou. Inženýři společnosti IWC začali již ve 40. letech 20, století vyvíjet pro potřeby anglické RAF hodinky, které byly maximálně odolné právě proti magnetickému poli. Základem jejich návrhu bylo tělo hodinek z měkké oceli, které vytvářelo okolo strojku hodinek ochranu v podobě jakési miniaturní Faradayovi klece, ale i samotný strojek hodinek byl upraven s použitím materiálů, odolných proti magnetismu (jako např. palladiová ocel).

První model IWC Ingenieur 666 AD (1954)

V roce 1954 uvedla společnost IWC na trh první model řady Ingenieur. Vycházel z jejích pilotních hodinek, ale celkový design byl upravený pro civilnější, běžné nasazení. Hodinky byly jednoduše elegantní a na svou dobu byly poměrně veliké (průměr 36,5 mm a výška 13,2 mm). Hodinky spolehlivě a přesně pracovaly i v silném magnetickém poli (až do 80.000 A/m) a IWC je od samého začátku cílila na mužské zákazníky, kteří byli inženýři, chemici, technici, piloti a lékaři. Hodinky byly vybavené IWC strojkem s automatickým nátahem, který pracoval na frekvenci 19.800 kmitů za hodinu a byly vodotěsné do hloubky 100 m. Vyráběly se ve dvou verzích – s datumovkou a bez ní – a měly firemní označení 666 A nebo 666 AD. Právě toto numerické označení stálo za tím, že se jim říkávalo ďábelské hodinky. Společně s uvedením těchto hodinek na trh se také objevilo charakteristické logo celé řady, kde nápis Ingenieur je orámován vodorovně orientovaným elektrickým  bleskem – toto logo je do dnešních dní používáno a jednoznačně na první pohled identifikuje hodinky řady Ingenieur. První Ingenieury se vyráběly (jen s mírnými modifikacemi ) po dobu 12-ti let až do roku 1967. Jednoduchá, až strohá, elegance, vynikající přesnost, dobrá odolnost a zacílený marketing přinesly značce IWC úspěch a hodinky Ingenieur se staly pojmem.

IWC Ingenieur SL (model 1832 z roku 1976)

V roce 1976 se značka odhodlala k dramatické změně vzhledu hodinek. Angažovala návrháře Géralda Genta (který krátce před tím stál u zrodu další hodinářské ikony – Audemars Piguet Royal Oak), který zcela přepracoval vzhled hodinek a dal jim tvar, který lze považovat za moderní do dnešních dní. Hodinky byly označené jako Ingenieur SL (původně SL znamenalo asi Steel Line, ale časem se význam SL ustálil na Sporty Line) a získaly přezdívku Jumbo Ingenieur nebo Fat Ingenieur. Disponovaly poměrně masivním ocelovým pouzdrem (40 x 38 mm), vodotěsností do 100 m a pověstnou odolností proti magnetickému poli. Bohužel hodinky se na trhu objevily v nevhodnou dobu, kdy boom quartzových hodinek vrcholil a jejich prodej se stal propadákem (hodinky měly označení 1832 a bylo jich vyrobeno jen 543 kusů v oceli a 55 ve zlatě). Paradoxně, dnes patří tento model hodinek k vyhledávaným, ale obtížně dostupným, sběratelským kouskům s vysokou cenou.

V dalších letech se řada Ingenieur obohacovala o různé modely, mj. i model s quartzovým strojkem a po krátkou dobu se vyráběly i dámské Ingenieury (1980-1989). Roku 1985 modifikovala značka ciferník a dala mu strukturu, která připomíná čtverečkovaný papír a tím opět podtrhla zaměření hodinek především na technicky orientované muže.

IWC Ingenieur Chronograph (model 3734 z roku 1988)

V roce 1988 značka uvedla na trh i první Ingenieur Chronograph (se stopkami). Hodinky byly vybaveny strojkem od JLC a ovládání stopek bylo klasické, pomocí dvou kulatých tlačítek. V roce 1991 byl tvar tlačítek modelu Ingenieur Chronograph změněn na podlouhlé, integrované do těla pouzdra hodinek, který se stal pro další Ingenieury s chronografem typickým.

 

Řada Ingenieur je ve výrobním programu IWC dodnes a obsahuje jak hodinky bez chronografu, tak i modely s chronografem, s pouzdrem z oceli nebo z titanu, s ocelovým tahem nebo s koženým páskem a s různými komplikacemi (dual chronograph, druhý světový čas či dokonce tourbillon). I v dnešní době mají hodinky velmi moderní, sportovně střižený design, ale zároveň jsou vysoce elegantní. Jsou perfektním doplňkem pánského outfitu, ať již pro dennodenní nošení do práce, pro volnočasové aktivity i pro formálnější, společenské příležitosti.

Současný Ingenieur Automatic (model 3239)

Dnesšní Inginieur Dual Time (model 3244)

 

 

 

 

 

 

 

 

Současný model Ingenieur Racer (model 3785)

Pin It

Zenith El Primero – mechanický skvost s pohnutou historií

Zenith El Primero : Striking 10th

Názvem El Primero, což v esperantu znamená „první“, označuje švýcarská značka Zenith jednak celou řadu svých hodinek, jednak hodinkový strojek, který je v hodinářském světě i po 45 letech od svého vzniku opravdu ojedinělý.

Historie El Primera začíná v roce 1962, kdy se Zenith rozhodl vyvinout vlastní strojek, který by měl k dispozici v roce 1965 na oslavu 100. výročí svého vzniku. Záměrem bylo, aby nový strojek byl integrovaný chronograf (chronograf znamená, že strojek obsahuje i stopky) a zároveň měl automatický nátah. V prvních specifikacích pravděpodobně nebylo stanoveno, že strojek bude kmitat na neobvykle vysoké frekvenci 36.000 kmitů za minutu; tento požadavek vyplynul z toho, že Zenith chtěl aby strojek byl adekvátní konkurencí nastupujícím quartzovým hodinkám a vyšší frekvence znamenala vyšší přesnost. Inženýři Zenithu se v průběhu vývoje strojku museli vypořádat s problémy, které protáhly vývoj až do roku 1969. Asi největšími oříšky bylo, jak zajistit účinné mazání vysokofrekvenčního strojku a jak zajistit dostatečnou dobu chodu natažených hodinek (vyšší frekvence strojku znamenala nejen že se většina součástek více opotřebovává, ale spotřebovává i více energie). U El Primera byly nakonec všechny problémy vyřešeny a výsledný strojek je relativně malý, tenký, pracuje na frekvenci 36.000 kmitů za minutu, má automatický nátah, datumovku (typicky umístěnou na 4,5 hodinách) a rezervu chodu 50 hodin.

Původní strojek El Primero (s označením 3019 PHC)

Strojek vznikal v době, kdy na trhu ještě neexistoval žádný chronograf s automatickým nátahem. V roce 1965 začalo takový strojek vyvíjet i konsorcium švýcarských hodinářských firem Heuer, Breitling, Büren a Dubois-Depraz. Jejich koncepce ale byla odlišná od Zenithu – jimi vyvíjený strojek měl modulární konstrukci, kdy se k základnímu strojku s automatickým nátahem bez chronografu (tento základ poskytl Büren) přidal modul, který zajišťoval funkce chronografu (tento modul vyvíjel Dubois-Depraz). Ačkoliv se všechny firmy v konsorciu snažily postup vývoje utajit, prosákly zvěsti o novém strojku mezi hodinářskými profesionály a přinutily značku Zenith k tomu, že v lednu 1969 uspořádala tiskovou konferenci, na které předvedla svůj strojek chronografu s automatickým nátahem, který symbolicky pojmenovala El Primero – První. Ale první komerčně dostupné modely hodinek se strojkem El Primero se na trhu objevily až koncem října 1969, zatímco konkurenční (např. Heuer Monaco) byly k dispozici již v létě 1969.

Sportovně laděné Zenith El Primero : Stratos Flyback

V roce 1971 koupil švýcarskou značku Zenith americký výrobce elektroniky Zenith Radio Corporation, který chtěl využít nejen stejného jména k proniknutí na trh quartzových hodinek. V roce 1975 americké vedení společnosti rozhodlo o ukončení výroby mechanických hodinek a nařídilo, aby veškeré strojní vybavení bylo prodáno jako šrot a i výrobní dokumentace byla zlikvidována. Naštěstí jeden ze zaměstnanců, Charles Vermont, se rozhodl, že výrobní zařízení i dokumentaci uchová v jedné z nepoužívaných hal továrny. Ačkoli mu hrozilo, že přijde o zaměstnání i reputaci, tento jeho krok zachránil El Primero. V roce 1978 koupila Zenith švýcarská Dixie Group a v roce 1984 se produkce strojků El Primero obnovila. K obnovení výroby paradoxně přispěli konkurenti Zenithu Ebel a především Rolex, kteří od Zenithu strojek El Primero odebírali a používali ve svých hodinkách (Rolex Daytona byl modifikovaným strojkem El Primero vybavován až do roku 2000 a mnozí tvrdí, že šlo o nejlepší Daytony kdy vyrobené).

Původní Zenith El Primero z roku 1969

Dnes, kdy značka Zenith patří do impéria luxusních značek LVMH, je strojek El Primero stále ve výrobě a tvoří základ pro všechny chronografy značky. Vyrábí se v okolo 20-ti modifikacích, s tourbillionem,  ukazatelem rezervy tahu, s flyback mechanizmem či jako originální Striking 10th (u těchto hodinek opíše velká ručička stopek celé kolo za 10 sekund a díky jemné stupnici lze časy odečítat s přesností 1/10 sekundy).

Strojek Zenith El Primero

Zenith má dnes v nabídce celou rodinu hodinek s označením El Primero. První hodinky s tímto strojkem z roku 1969 měly na svou dobu i originální design, kdy na ciferníku byly použité různě tmavé barvy k zajištění dobré čitelnosti – šedá, nejsvětlejší pro vteřiny; modrá, středně tmavá, pro minuty a antracitová, nejtmavší, pro hodiny. Původní model s označením A368 a průměrem 38 mm připomíná současný model El Primero : Original 1969, výše zmíněný model El Primero : Striking 10th má průměr 42 mm stejně jako model El Primero : 36000 VPH, který má největší počet barevných variací ciferníku.

Všechny hodinky, vybavené strojkem El Primero těží z malé tloušťky strojku a i celek je neobvykle tenký. Díky tomu jsou i hodinky s větším průměrem na ruce velmi příjemné, k čemuž přispívá i gumou podšitý kožený pásek (u modelů s koženým páskem) – drobný, ale praktický a příjemný detail.

S hodinkami Zenith El Primero máte na ruce nejen značkové a rozpoznatelné hodinky, ale i ojedinělý mechanismus se zajímavou (a pohnutou) historií, který je i dnes unikátní svou vysokou frekvencí kmitů.

Zenith El Primero : 36000 VPH

Dnešní Zenith El Primero : Chronomaster 1969

 

 

 

 

 

 

 

 

Současný model Zenith El Primero : Original 1969

Rolex Submariner – legenda mezi hodinkami

Současný model Rolex Submariner 114060 (bez datumovky)

Rolex Submariner jsou hodinky s ojedinělou kombinací elegance a sportovního ducha. Jsou to hodinky, které se stejně dobře hodí k obleku i k džínám, pro striktně formální příležitosti i pro sportovní aktivity. Jsou to nejpopulárnější a nejprodávanější hodinky značky Rolex a zároveň i nejvíce napodobované a i padělané. Na trhu jsou už 60 let a současné modely si stále uchovávají základní filosofii a podobnost s modely prvními.

První Rolex Submariner byly vyrobené v roce 1953 a oficiálně byly představené v roce 1954 na Swiss Watch Fair v Basileji. Hodinky byly pozicovány jako potápěčské, s garantovanou vodotěsností až do hloubky 200m. Prehistorii hodinek Submariner lze vysledovat až do roku 1926, kdy společnost Rolex uvedla na trh vodotěsné pouzdro s označením Oyster (ústřice), u kterého bylo dosáhnuto vodotěsnosti pomocí šroubovaného zadního víčka a šroubované ovládací korunky hodinek. Ve 30. letech 20. století uvedla společnost na trh hodinové strojky s automatickým nátahem (v terminologii Rolex označované jako Perpetual), které podpořily vodotěsnost tím, že se omezila nutnost vyšroubovávat korunku při nátahu strojku a poté ji zase zašroubovat.

První Rolex Submariner z roku 1954

V polovině 30. let 20. století Rolex spolupracoval s italskou firmou Panerai na dodávkách vodotěsných hodinek pro italské vojenské námořnictvo (v realitě Rolex tyto hodinky vyráběl a dodával Panerai) a do začátku let 50. měl Rolex bohaté zkušenosti s vývojem a výrobou vodotěsných hodinek. Na začátku 50. let 20. století Rolex hledal nové typy hodinek, o které by rozšířil své produktové portfolio a tehdejší ředitel společnosti René-Paul Jeanneret, který byl amatérským potápěčem a přítelem Jacques-Yves Cousteaua, prosadil ideu potápěčských hodinek.

První Rolex Submariner měly otočnou lunetu se značkami po 5-ti minutách a trojúhelníkem s luminiscenční tečkou na 12 hodinách, která pomáhala potápěčům při hlídání času, stráveného pod vodou. Hodinky měly matný černý ciferník se zlatavý luminiscenčním potiskem a jednoduché, rovné zlatavé ručičky a kovový tah. Byly vybavené strojkem A296 s 18 kameny, který osciloval na frekvenci 21.600 kmitů/hodinu. Jen některé z prvních Submarinerů měly na ciferníku uvedené označení „Submariner“, pravděpodobně proto, že Rolex dolaďoval celosvětové použití tohoto názvu. Již v roce 1954 došlo k první zásadnější inovaci hodinek, kdy minutová ručička byla na konci opatřená kroužkem s trojcípou hvězdičkou (tzv. Mercedes ručičky).

Rolex Submariner 1680 s datumovkou a červeně provedeným nápisem "Submariner"

V roce 1959 Rolex uvedl inovované Submarinery, vybavené výstupky na boku pouzdra u korunky. Účelem těchto výstupků bylo poskytnout dodatečnou ochranu právě korunce hodinek a staly se jedním z charakteristických rysů hodinek Submariner. Hodinky měly označení 5512 a vyráběly se až do roku 1978 a byly vybavené strojkem, který byl COSC certifikován na přesnost. (V roce 1962 se objevily hodinky s označením 5513, které byly v podstatě shodné s modelem 5512 s tím rozdílem, že jejich strojek nebyl COSC certifikován. Model 5513 se vyráběl až do roku 1990.)

Model s označení 1680, který byl na trh uveden v roce 1965, byl navíc vybaven datumovkou a tzv. kyklopským sklíčkem – ve sklíčku hodinek je integrovaná lupa, která zvětšuje právě údaj datumu. Tyto hodinky jsou dnes označovány jako Submariner Date. V roce 1977 dostaly Submarinery safírové sklíčko (model 16800) a jejich vodotěsnost byla zvýšená až do 300 m.

Rolex Submariner se zeleným ciferníkem

Roku 1981 byla otočná luneta nahrazená lunetou, kterou je možné otáčet jenom jedním směrem – proti směru hodinových ručiček. Toto uspořádání lunety zaručuje, že pokud se s lunetou omylem pohne v okamžiku, kdy se sleduje čas podle lunety, výsledný měřený čas bude kratší a ne delší, což je to, co potřebují potápěči pod vodou, kdy si hlídají čas, na který jim vyzdrží vzduch v lahvích. Rolex mohl jednosměrně otočnou lunetu použít až v tomto roce, kdy se uvolnil patent, který vlastnila značka Blancpain.

V roce 1989 došlo k další podstatnější inovaci, po které Rolex Submariner dostal v podstatě dnešní podobu. Strojek hodinek byl vyměněn za nový Cal. 3135 se zvýšeným počtem oscilací na 28.800 za hodinu a tím se zlepšenou přesností. K 50. výročí uvedení modelu Submariner na trh Rolex v roce 2003 představil Submarinery se zeleným ciferníkem (model 16610LV).

Chuck Yeager, první pokořitel nadzvukové rychlosti v letadle Bell X1, s hodinkami Rolex Submariner

Současné modely Submariner jsou na trhu od roku 2010 a mají označení 116610 (Submariner Date) a 114060 (Submariner bez datumovky). Jejich luneta je vyrobená z keramického materiálu Cerachrome, který je mimořádně odolný proti poškrábání. Ciferním má bílý luminiscenční potisk, který za tmy svítí charakteristickou namodralou barvou. Vyrábějí se v provedení z nerezové oceli s černým ciferníkem s bílým potiskem nebo se zeleným ciferníkem. Verze v kombinaci nerezová ocel a žluté zlato (tzv. bicolor) se vyrábí s modrým nebo s černým ciferníkem, stejně jako verze z 18 karátového žlutého zlata. Verze z 18-ti karátového bílého zlata se vyrábí pouze s modrým ciferníkem. U všech modelů ze zlata je možné objednat ciferník s osmi malými diamanty na ciferníku.

K propagaci hodinek Rolex Submariner přispěly nejen slavné celebrity, které tyto hodinky nosili (Jacques-Yves Cousteau, Steve McQueen, Fidel Castro, Paul Newman, Dwight Eisenhower, Chuck Yeager a mnozí další), ale i filmy o Jamesi Bondovi (Submariner se vyskytoval zejména v prvních bondovkách s Seanem Connerym).

Rolex Submariner jsou již 60 let mimořádně zdařilou syntézou elegance, funkčnosti a sportovního ducha. Poměrně rychle se vyvinuly z funkčních, pracovních hodinek do lifestylové ikony s přiměřenou velikostí (průměr hodinek je 40 mm), kterou si může hrdý majitel vzít jak do opery, tak i na beachvolleyball a neustále budou vypadat přiměřeně.

Rolex Submariner v bicolor (zlato a nerezová ocel) provedení s modrým ciferníkem

Současný Rolex Submariner date ve zlatě s černým ciferníkem

 

 

 

 

 

 

 

 

Současný Rolex Submariner z bílého zlata

Pin It

TAG Heuer Monaco – hodinky automobilových závodů

Steve McQueen ve filmu Le Mans, s hodinkami Heuer Monaco na pravém zápěstí

Hodinky TAG Heuer Monaco jsou neodmyslitelně spojené s prostředím automobilových závodů a i v dnešní době se jedná o opravdu ikonický kousek, který je charakteristický svým vzhledem (čtvercové pouzdro) i funkcemi (chronograf se dvěmi subregistry).

Model Monaco uvedl švýcarský výrobce hodinek Heuer (ještě před tím, než byl zakoupen společností TAG) na trh v roce 1969. Hodinky dodnes disponují dvěmi světovými prvenstvími – jedná se o první komerčně dostupný model chronografů s automatickým nátahem a zároveň i o první vodotěsný chronograf ve čtvercovém pouzdru. Hodinky byly vybaveny strojkem Chronomatic Caliber 11, který vznikl jako produkt společného vývoje firem Heuer, Breitling, Buren (a po akvizici firmy Buren i Hamilton) a Dubois-Depraz a jedná se o první komerčně dostupný strojek s funkcí chronometru (stopek) a automatickým nátahem. Caliber 11, který trpěl dětskými nemocemi, byl do modelu Monaco montován jen v průběhu roku 1969 a již koncem roku byl nahrazen inovovanou verzí Caliber 11 I. Strojek kmital na frekvenci 19.800 kmitů za minutu a byl specifický tím, že tlačítka chronometru byly na pravé straně a korunka pro seřízení hodinek (a případně pro ruční nátah) byla na opačné, levé straně. V roce 1971 byl strojek Caliber 11 I nahrazen Caliberem 12, který byl výrazně vylepšenou variantou předchozího (frekvence kmitů vzrostla na 21.600 kmitů za minutu a došlo k dalším funkčním úpravám).

Originální Heuer Monaca z roku 1971

Model Monaco proslavil Steve McQueen, který tento model nosí ve slavném filmu z prostředí automobilových závodů Le Mans, natočeném v roce 1971. Ačkoliv hodinky Monaco byly od svého uvedení na trh propagovány právě ve spojitosti s automobilovými závody, jejich účinkování ve filmu Le Mans toto spojení posílilo a proslavilo. Steve McQueen má na svém pravém zápěstí tyto hodinky v provedení s modrým ciferníkem s bílými subregistry, na modrém řemínku. Jedny z hodinek, které Steve McQueen nosil při natáčení filmu Le Mans byly v roce 2012 vydraženy za cenu bezmála 800.000 USD, což svědčí o opravdu magické pověsti těchto hodinek. (Jsou známy minimálně troje hodinky Heuer Monaco, které patřily Steve McQueenovi – ty, které nosil při natáčení filmu Le Mans jsou dnes v muzeu firmy TAG Heuer, ty, které používal při focení propagačních záběrů k filmu Le Mans jsou právě ty vydražené v roce 2012 a třetí, které daroval svému konzultantovi Billu Maherovi se vydražily v roce 2009).

Brad Pitt se současným modelem TAG Heuer Monaco

Model Monaco byl ve výrobním programu značky TAG heuer až do druhé poloviny 70. let 20. století. V roce 1998 značka znovu uvedla model na trh v poněkud pozměněné formě. Nové Monaca byly vybavené strojkem Valjoux 7740 a tím se i změnilo umístění nastavovací korunky z levé strany na pravou. Nové Monaca jsou hranatější, mají jiný tvar tlačítek chronografu a jsou vybavené safírovým průhledným sklíčkem na rubové straně (a tak je i viditelný strojek hodinek). Moderní Monaca se vyrábějí v ikonickém modrém provedení s modrým řemínkem z aligátoří kůže a v provedení s černým ciferníkem a černým aligátořím řemínkem. Od roku 2005 se postupně objevily i některé další modely Monaca – Monaco LS s lineárními ukazateli, Monaco 24 s dvacetičtyřhodinovou stupnicí, Model bez chronografu (dnes propagované jako dámské hodinky) a i model ke 40. výročí původních hodinek, který má opět nastavovací korunku na levé straně.

Hodinky TAG Heuer Monaco mají dodnes svoje charakteristické kouzlo a jsou rychle rozpoznatelné.

Současný model TAG Heuer Monaco s černým ciferníkem

Dnešní TAG Heuer Monaco s modrým ciferníkem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Dnešní model TAG Heuer Monaco, reedice ke 40. výročí hodinek

Pin It

Breitling Chronomat – elegantní a praktické hodinky se sportovním duchem

Současný model Breitling Chronomat 41

Švýcarská značka Breitling patří mezi nejznámější a nejprestižnější světové výrobce hodinek a model Chronomat je nejúspěšnějším a nejprodávanějším modelem této značky. Současný Breitling Chronomat je typický zkombinováním sportovního ducha mechanických hodinek s esteticky zdařilým a elegantním vzhledem.

Navíc umožňuje Breitling zákazníkům, aby si své hodinky nakonfigurovali tak, aby jim maximálně vyhovovaly a líbily se. Zákazník může volit mezi materiálem, ze kterého se vyrábí pouzdro hodinek (nerezová ocel, zlato, bicolor či varianty doplněné o diamanty), barvou ciferníku (paleta barev je opravdu široká a kromě standardní černé, bílé a modré barvy obsahuje i šedou, hnědou a vícebarevné číselníky a číselníky z pravé perleti), číslicemi na ciferníku (arabské či římské číslice nebo jen čárky) a páskem (ocelový, zlatý nebo bicolo tah, kožený řemínek, pásek z krokodýlí či ještěrčí kůže v široké paletě barev a několik typů a barev kaučukových pásků).

První Breilning Chronomat ze 40. let 20. století

První hodinky Breitling Chronomat se na trhu objevily v roce 1942. Byly vybavené otočnou lunetou, která spolu s pevnou stupnicí na ciferníku tvořila jakési otočné logaritmické pravítko, které umožňovalo násobit a dělit čísla. První Chronomaty byly propagovány jako hodinky pro inženýry, matematiky a vědce a pro časové a finanční kalkulace. Původní Chronomaty připomínaly spíše dnešní model Navitimer, který byl na trh uveden v roce 1952 a v různých modifikacích (včetně quartzové varianty a varianty bez chronometru) se vyráběly až do roku 1978.  Měly dva subregistry (i když se vyskytla i verze se třemi) – jeden na pozici 3 hodin, který sloužil jako ukazatel uběhlých minut spuštěných stopek a druhý na pozici 9 hodin, který ukazoval vteřiny času. V roce 1969 se Chronomaty dokonce staly prvním světovým chronometrem s automatickým nátahem.

Breitling Chronomat z roku 1984

V roce 1978 koupil značku Breitling, která se dostala do vážných existenčních problémů, od potomků zakladatele Ernest Schneider a spustil velmi rozumnou revitalizaci celé společnosti. Postupně uváděla značka na trh nové modely a v roce 1984 uvedla i model Navitimer Chronomat, od kterého se odvíjejí Chronomaty až do dnešních dní. Nové Chronomaty byly konstruovány jako hodinky pro piloty a na jejich vývoji spolupracovali letci italského vojenského akrobatického týmu Frecce Tricolori. Jejich vzhled se zásadně změnil – dostaly otočnou vnější lunetu s časovou stupnicí, která byla speciálně konstruována tak, aby se s ní mohlo pohodlně otáček i v leteckých rukavicích, tlačítka chronometru byla zesílena, středová korunka byla šroubovací tak, aby Chronomatům poskytla vodotěsnost a tvar hodinek byl zploštěn. Navitimer Chronomat měly tři subregistry na 6,9 a 12 hodinách, tachymetr pro odečítání rychlosti a desetinnou stupnici na okraji ciferníku. Srdcem hodinek byl strojek Valjoux  7750, ze začátku minimálně modifikovaný, ale postupem času upravovaný firmou Breitling tak, aby maximálně vyhovoval potřebám Chronomatů (např. původní Valjoux 7750 měl 17 kamenů a poslední strojky tohoto typu v Chronomatech měly kamenů 25). Nové Chronomaty slavily na trhu úspěch a v roce 1986 vyčlenil Breitling model z rodiny Navitimer a oficiální název se tak stal Breitling Chronomat. Breitling rychle uváděl na trh varianty s různou barvou ciferníku, s arabskými i římskými číslicemi, na koženém, kaučukovém pásku i na tahu, ocelové, zlaté i bicolory a počet různých variant (včetně limitovaných edicí) se koncem milénia vyšplhal k tisícovce.

Breitling Chronomat Evolution, v bicolor provedení

V roce 2004 uvedl Breitling model Chronomat Evolution, který je větší než původní Chronomat (průměr hodinek se zvětšil z původních 40,5 mm, které byly v roce 2001 změněny na 39 mm, na 43,7 mm). Tvar hodinek se také pozměnil, hodinky již nebyly tak ploché, ale nožičky se zakřivily dolů tak, aby lépe vyhovovaly většímu průměru hodinek a pohodlněji se nosily. O pohon se stále staral prověřený modifikovaný strojek Valjoux 7750 a základní charakteristika hodin zůstala zachována – výrazná funkční otočná luneta s vyrytými čárkami na místě minut. Stejně jako duch hodinek, zůstala zachována i kvalita a přesnost (všechny hodinky Breitling mají COSC certifikát) a základní technické valstnosti (vodotěsnost do 300m, odolnost proti přetížení až 20G, automatický nátah s rezervou chodu 42 hodin) i široké spektrum nabízených modifikací.

Breitling Chronomat 44

V roce 2009 uvedl Breitling strojek vlastní výroby Breitling 01 a Chronomaty byly prvními hodinkami značky, které tento strojek začaly používat. Název se změnil na Chronomat B01 a kromě vlastního strojku prošly hodinky i vizuální evolucí – velikost se zmenšila na 43,5 mm a na lunetě se objevily poměrně výrazné arabské číslice. Poloha subregistrů se změnila a u Chronomatu B01 jsou na 3, 6 a 9 hodinách a datumovka je posunuta na 4,5 hodiny. Chronomaty B01 se vyráběly do roku 2011, kdy byly nahrazeny modelem s označením Chronomat 44 o průměru těla 44 mm. V témže roce byl na trh uveden menší model Chronomat 41 o průměru 41 mm, který je vzhledově prakticky stejný jako Chronomat 44. V letech 2011 a 2012 Breitling uvedl i Chronomat GMT a Chronomat 44 GMT, které kromě standardních funkcí běžných u Chronomatů obsahují i druhý (světový) čas.

Breitling Chronomat představují od roku 1984 etalon pánských „pracovních“ hodinek. Mají charakteristický vzhled, kterému dominuje typická otočná luneta, která dává těmto mimořádně elegantním hodinkám sportovní nádech. Jsou vybavené všemi funkcemi, které běžný uživatel může potřebovat, strojkem s automatickým nátahem a dostatečnou rezervou chodu (u současného strojku Breitling 01 je rezerva chodu 70 hodin). Breitling Chronomat jsou elegantní a praktické hodinky a nepřekvapuje, že jsou nejprodávanějším modelem značky.

Breitling Chronomat GMT

Breitling Chronomat 41 bicolor

 

 

 

 

 

 

 

 

Breitling Chronomat 44 v 18k zlatě

 

 

Pin It

Omega Seamaster Diver 300m – hodinky Jamese Bonda

Švýcarská Omega patří bezesporu mezi nejznámnější a veřejností vysoce uznávané prestižní značky hodinek. Její popularita je dána nejen dlouhou historií, širokou nabídkou designově mimořádně zdařilých modelů, pozorností, kterou značka věnuje kvalitě ale i vysoce zdařilým marketingem. Omega je pravidelným partnerem olympiád a dalších sportovních akcí, významným inzerentem (zejména v lifestylových médiích) a mistrem v product placementu.

Právě poslední oblast je od roku 1995, od filmu Golden Eye, spojena především s filmy o Jamesi Bondovi. Před rokem 1995 nosil filmový James Bond různé značky hodinek – nejčastěji Rolex Submariner (celkem v 11 epizodách), různé modely Seiko (3 bondovky), ale i Breitlingy, TAG Heuery a Hamiltony. Ale od Golden Eye je filmový James Bond (celkem v 6-ti epizodách) vybaven Omegami z řady Seamaster.

2541.80.00 - Quartzové "bondovky"

První Omegy, které Pierce Brosnan v roli Jamese Bonda nosil na zápěstí ve filmu Golden Eye se jmenoval Seamaster Diver 300m (referenční číslo 2541.80.01).  Šlo o elegantní náramkové hodinky z nerezové oceli, s modrým číselníkem a nerezovým tahem (řemínkem) a průměrem 41 mm. Jako jediné „bondovky“ je tento model vybaven quartzovým strojkem.

V následujících epizodách Tomorrow Never Dies (1997), The World Is Not Enough (1999) a Die Another Day (2002) nosil Pierce Brosnan jako filmový představitel Jamese Bonda vzhledově velmi podobný model (referenční číslo 2531.80.00), který je ale vybaven mechanickým strojkem s automatickým nátahem.

Následující bondovka Casino Royal je poslední, ve které James Bond (v podání Daniela Craiga) byl vybaven Seamastery Diver 300m – tentokrát s referenčním číslem 2220.80.00. Jedná se o modernizovaný předchozí model, kde hlavní odlišnost je v tom, že použitý mechanický strojek s mechanickým nátahem využívá technologii tzv. Coaxiálního kroku, která je specialitou značky Omega.

2531.80.00 - Mechanické automaty

Seamaster Diver 300m jsou – ve všech variantách – elegantní potápěčské náramkové hodinky. Vodotěsné jsou do hloubky 300m a na levé straně, tam, kde je značka označující 10 hodin, jsou vybaveny speciálním héliovým ventilkem, který se stará o vyrovnávání tlaku uvnitř hodinek i v hloubce 300m. Bondovky mají vždy modrý číselník, který býval zdoben jemnými vlnovkami a evokují vlny na moři a tím i upozorňují na původní zařazení hodinek jako potápěčských. Od roku 2014 je ciferník bez vlnovek a v poněkud jasnějším odstínu modré (viz. obrázek níže, model 212.30.41.20.03.001). Po obvodu jsou doplněny modrou otočnou lunetou (otáčí se jen v jednom směru – proti pohybu hodinových ručiček) s bílými minutovými značkami a označením 20, 30, 40 a 50 minut arabskými číslicemi. Otočná luneta je další reminiscencí toho, že se jedná o původně potápěčské hodiny a prapůvodně sloužila k nastavení času, po který je bezpečný ponor v závislosti na množství vzduchu v bombách dýchacího přístroje. V místě inexu na 3. hodině se zobrazuje datumovka.

212.30.41.20.03.001 - Aktuální model Bondovek s průměrem 41 mm

Ručičky bondovek jsou tzv. skeletonové – odlehčené, jen tvořené obrysovými hranami po větší délce ručičky. Minutová je zakončena šipkou, hodinová puntíkem a vteřinová (neskeletonová, tenká, plná) menším puntíkem. Jak na ciferníku, tak i na ručičkách je nanesena speciální barva, která ve tmě světélkuje – v případě bondovek měla do roku 2014 nazelenalou barvu, od roku 2014 je barva bílá. Sklíčko hodinek je safírové a dostatečně silné, aby vydrželo tlak vody až ve hloubce 300 m. Na dýnku hodinek je výrazný a poměrně velký emblém mořského koníka, znak celé řady Seamaster. Seamastery Divery 300m se vyrábějí ve třech velikostech – průměr 41 mm, 36 mm a 28 mm. Pravé bondovky mají průměr 41 mm a verze s 36 mm je spíše dámskou variantou. Verze s průměrem 28 mm je vyloženě dámská a jsou vybavené quartzovým strojkem. Ačkoliv bondovky jsou modré, vyrábí se i varianta s černým ciferníkem a lunetou.

Již částečně ve filmu Casino Royal a v celém následujícím Quatnum of Solace byl Daniel Craig – jako filmový Bond – vybaven jiným modelem hodinek z řady Seamaster – modelem Planet Ocean (referenční číslo 2900.50.91 v Casino Royal a 2201.51.00 v Quantum of Solace). Ale pravé „bondovky“ jsou Seamaster Diver 300m.

2220.80.00 - klasické Bondovky s Co-Axialem