Historie klobouků

Nošení klobouků se prolíná celými staletími. Klobouky jsou pokládány za kulturní a sociální symboly, slouží a sloužily jako způsoby komunikace, reprezentují osobitý vkus a názor jejich nositelů.

Počátek pokrývek hlavy

O tom, že historie klobouků sahá daleko do neolitického období, svědčí malby, sochy a mozaická díla, kde jsou vyobrazeni lidé nosící velké slaměné klobouky, které pravděpodobně sloužily jako ochrana před sluncem. Jako úplně původní materiál sloužila syrová a neopracovaná zvířecí kůže, která se postupem času opracovávala opalováním a ořezáváním. Původní používání klobouků mělo hlavně praktický význam, kterým byla ochrana nejdůležitější části těla – hlavy, a to jak její ochrana v bitvách nebo při lovu, ale také jak již bylo zmíněno výše, před sluncem a v zimních období před mrazem.

Symbolický význam

V dalších civilizacích dochází i k symbolickému a rituálnímu rozvoji používání pokrývek hlavy. Například ve starověkém Řecku a později i v Římě každý náboženský rituál nebo oběť musela být vykonávána velato capite tj. s hlavou zcela zakrytou, povětšinou používáním různých druhů tógy. V biblických dobách nosívaly Židé při svých rituálech na hlavách turbany či mitry podobající se těm, které nosívaly Asyrští králové. Perský turban je již po celá staletí charakteristickým oděvním doplňkem islámské populace. Co se týče zrodu katolické církve, již první papežové a další nejvyšší církevní představitelé nosívaly nejrůznější typy pokrývek hlavy jako například mitry a tiáry.

 Kapuce a barety 14. století

Abychom objevili skutečného předchůdce dnešního moderního klobouku musíme se vrátit zpět do středověku. V této éře muži, ženy a duchovenstvo nosili zvláštní druh pláště s kapucí, nazývaný capperuccia. Slovo capperuccia či cappelus bylo používáno až do 15. století. Bohatší lidé si mohli dovolit jakési sametové kapuce zavázané pod bradou, často zdobené kožešinami či drahými kameny. Ti méně šťastnější nosili jednoduché kukly, sloužící hlavně k jejich ochraně před nepříznivým počasím. Právě v této době se mění význam pokrývek hlavy, kdy u vyšších vrstev zdaleka nehraje roli jejich praktická role jakou je ochrana hlavy, ale stávají se především neodmyslitelným módním doplňkem.

Zhruba ve stejné době se začíná objevovat stále ještě moderní typ klobouků a tím je baret. Nynější termín baret se vyvinul z pokrývky hlavy zvanou barretta, což byla pokrývka hlavy nošená především lidmi z vyšších společenských vrstev a církevních hodnostářů. Tato barretta se skládala ze tří až čtyř částí tužšího plátna a střapce. Velmi známá se stala červená barretta, kterou nosívala florentinská šlechta a umělci. Naopak barretty v černé barvě se staly velmi rozšířenými hlavně mezi právníky a soudci.

Plstěný klobouk

V 15. století mezi šlechtou a bohatší vrstvou začíná dominovat plstěný klobouk, který byl zároveň jemný na dotek a současně velmi odolný. Právě plstěný klobouk se báječně hodil k elegantnímu a rafinovanému renesančnímu oblečení. Nošení plstěných klobouků se začíná velmi rychle rozšiřovat ve Francii a později i v Itálii. Král Karel VII. nosil plstěný klobouk z bobří kožešiny, což bylo rozlišovacím znakem šlechty od nešlechticů, kteří nosily plstěné klobouky z vlny. Karel VII. je v tomto klobouku zvěčněn na plátně od Jeana Foqueta, které dodnes visí v muzeu v Louvru.

V první polovině 16. století se na francouzské módní scéně objevuje trend velkých klobouků ze sametu zdobených pery a honosnými přezkami. V Německu se v této době nosí hlavně velké plstěné klobouky z vlny. Co se týče Anglie, je skeptická k novinkám ze zahraničí a zůstává věrná klasickým středně velkým plstěným kloboukům.

Bicorny a tricorny sedmnáctého století

K velkému zvratu v pánském odívání dochází během 17. století. Muži vyměňují tuhé a nepříjemné manžety za krajkové límce a obyčejné kalhoty se stávají stále oblíbenější. Střední třída se vyznačuje klobouky s koženými stuhami a přezkami ve středu klobouků. Naopak u vyšších tříd a šlechty zůstávají oblíbena pera a peří, ale nyní v mnohem zdobnější formě. V tomto století také dochází k rozvoji nového trendu, který původně pochází z Francie, a to paruky, která přebírá ochrannou funkci klobouků, a klobouky mají hlavně estetickou roli. Tato doba je známá také nošením klobouků v podpaží. V této době se nosí hlavně velké dvoucípé tzv. bicorny nebo třícípé klobouky tzv. tricorny. Kloboukářskou velmocí byla ke konci 17. století hlavně Francie.

18. století a Napoleon

V 18. století dávají obyčejní lidé hlavně přednost dvoucípým kloboukům jejichž okraje jsou navrchu svazovány broží.

Revoluční rok v roce 1789 otřásl nejen sociálním a politickým uspořádáním, ale došlo i ke změně stylu oblékání. Oděv jak vysokých funkcionářů tak středních tříd je mnohem více střídmější. U mužů napříč většinou společenských vrstev převládají dlouhé kalhoty, krátké dvouřadové vesty a dvoucípý klobouk, nyní však se širšími okraji a zlatým lemováním jako doplnění ne tolik okázalého zbytku pánské garderoby. Další zvrat nastává s příchodem Napoleona Bonaparte. Původně byl dvoucípý klobouk nošen tak, že jeden cíp směřoval nad čelo a druhý nad šíji. Právě Napoleon změnil nošení bicornů, a to tak, že klobouk otočil o 90 stupňů, kdy boční lem se tyčil přímo nad čelem a oba cípy klobouku se nacházely nad spánky.

Příchod okázalých cylindrů

Jak bylo již uvedeno zhruba od konce 18. století dochází v pánské módě ke střídmějšímu odívání. Během 19. století je tato umírněnost dále následována, kdy muži nosí jednoduchá saka a kalhoty. Samozřejmě nesmí chybět ani pokrývka hlavy, a právě zde se objevuje nový módní hit a to cylindr. Některé prameny tvrdí, že cylindr pochází z Číny, kde byl vyráběn z hedvábí kantonskými kloboučníky. V Evropě se cylindr ve své nejstarší formě poprvé objevuje ve Francii a to na konci 18. století. V roce 1805 byla v Anglii vyrobena jeho velmi populární verze a to kloboučníkem Herringtonem. Nošení cylindrů bylo zpočátku zakázáno londýnským starostou, ovšem lid a trh tomu chtěl jinak. Cylindr se stal velmi oblíbeným a záhy se rozšířil po celé Evropě. I když se jeho tvar v průběhu let měnil, základní šíře krempy zůstává prakticky nezměněná, maximálně docházelo k jejímu ohýbání směrem nahoru od hlavy. Cylindr byl ovšem díky své velikosti velmi neskladný a proto přišel francouzský kloboučník Antoine Gibus v roce 1812 s revoluční myšlenkou, která umožnila praktické uskladňování cylindrů, a to díky důmyslnému umístění tenkých pružinek uvnitř klobouků, díky nimž bylo klobouk snadné jednoduše rukou stlačit a nosit v podpaží, či uložit do šaten v operách či šatních skříních.

Moderní klobouky

V polovině 19. století zaujímaly klobouky jednu z nejdůležitějších součástí garderoby a to jak u mužů tak i u žen. Postupem času byl klasický cylindr považován za klobouk hodící se k oficiálním a významným příležitostem. Naopak místo pro každodenní nošení zaujal tzv. Bowler (český název je buřinka), původně černý klobouk, který byl nižší než cylindr s mírně stočenými okraji směrem vzhůru ke spánkům. Další novinkou se v 60. letech 19. století stává klobouk zvaný Lobbia, který je podobný buřince, až na to, že vršek klobouk není vypouklý, ale jemným zohýbáním vytváří jakési údolíčko přímo nad hlavou. Velmi podobný Lobbie je klobouk, který nosil princ anglický král Edward VII při svém léčebném pobytu v německém Bad Homburgu a který se označuje jako homburg. Nyní je homburg kloboukem, který se nosí především při velmi formálních příležitostech (více se o klobouku Homburg dočtete na našem blogu).

V roce 1882 se poprvé objevil klobouk typu fedora, který je dodnes nejběžnějším typem klobouku. Jeho jméno je odvozeno od divadelní hry Victoriena Sardou, ve které hrála Sarah Bernhardt postavu ruské princezny a právě ona poprvé uvedla tento typ klobouku – podlouhlého tvaru s prohlubní na vrcholu středně vysoké koruny a s širší krempou. Více se o kloboucích typu fedora dočtete na našem blogu.

Variací fedory je klobouk trilby, který se poprvé objeil v roce 1895. Trilby má menší krempu, která je obvykle v zadní části ohnutá směrem nahoru a dnes patří mezi oblíbené zejména dámami a ženami. Více informací o kloboucích trilby získáte na našem blogu.

Na počátku 20. století mění pánské klobouky svůj význam, již neslouží pouze k rozlišení mezi společenskými vrstvami a sociálním postavením, ale vyjadřují i politické přesvědčení. Např. socialisté v této době nosili spíše menší kulaté oblouky s krátkými krempami.

V roce 1906 byl americký prezident Theodore Roosevelt přítomen při slavnostním otvírání panamského průlivu v homburg klobouku vyrobeného z jemné slámy z palmových vláken. Obrazy a pohlednice ze slavnostního otevírání průlivu obletěly celý svět a tento fascinující model klobouku byl pojmenován panama. Pravý panama klobouk se vyrábí v Ekvádoru z palmových vláken a stal se nezbytnou součástí garderoby lidí cestujících na dovolenou za sluncem či do lázní. Podrobnější informace o pravých panama kloboucích najdete na našem blogu.

Hitem počátku 20. století jsou závodní čepice. Lidé, kteří chtěli okusit vzrušení z rychle jízdy automobilem nosily kožené čepice, zcela přiléhající k hlavě s brýlemi upevněnými na horní straně clony.

Ploché čepice s kšiltem, tzv. bekovky, původně neodmyslitelná součást oblečení dělníků v továrnách, se právě díky automobilům začaly masivně rozšiřovat a získávat na popularitě. Při nastupování do auta totiž nebylo nutné si je sundavat nebo upravovat a rozšířily se tak, že dnes patří mezi nejoblíbenější pokrývky hlavy.

Americký styl 20. století

Ve dvacátých a třicátých letech to byly právě Spojené státy, které velmi ovlivňovaly módní scénu. Velmi oblíbené byly např. klobouky panama s širokou krempou, zdobené bavlněnou tištěnou stuhou, dále na rybaření se nosily tzv. rybářské klobouky, což byly tvídové klobouky velmi odolné proti vlhku a dešti.

Po druhé světové válce jsou to stále Američané, kdo udávají trend, a to hlavně díky stříbrnému plátnu, kde ve filmech nosí filmové hvězdy jako Cary Grant, Ingrid Bergam či Marlon Brando stylové klobouky. Na konci 40. let 20. století získává díky masové produkci hollywoodských westernů celosvětovou oblibu i firma Stetson, která vyrábí klasické nepředstižitelné westernové klobouky. Tyto westernové klobouky jsou vyráběny z voděodolné velmi kvalitní plsti, a jsou bezesporu nejslavnějšími americkými klobouky vůbec. Nošení těchto klobouků přetrvává dodnes, kdy je např. v Texasu jejich nošení zcela běžné. Podrobnosti o westernových kloboucích naleznate na našem blogu.

Klobouky dnes

Na počátku 60. let 20. století dochází k masivní a vleklé ztrátě popularity klobouků. Spouštěcím impulsem byla inaugurace amerického prezidenta Johna F. Kennedyho, který většinu obřadu absolvoval bez prostovlasý, bez pokrývky hlavy.

Až teprve v posledním desetiletí lze vypozorovat pomalý a postupný, ale nezvratný návrat klobouků na módní scénu. Nejen uznávaní světoví módní návrháři doplňují své modely o jednoduché i sofistikované klobouky, nejen celebrity se stále častěji objevují na veřejnosti v kloboucích, ale i celková atmosféra ve společnosti kloboukům přeje. Návrat klobouků na módní výsluní je zde. Přehled současných moderních klobouků si můžete prohlédnout na našem blogu.

Naší nabídku klobouků legendární americké značky Stetson najdete na www.SEKORA.cz.

 

 

 

 

 

 

 



Příbuzná témata - mohlo by vás zajímat


Pin It
Přidat komentář

0 Komentáře.

Přidat komentář


*