Archiv podle kategorií: Osobnosti stylu - Stránky 2

Vévoda z Windsoru – průkopník pohodlného stylu

Vévoda z Windsoru

Vévoda z Windsoru je mnohými označován za nejlépe oblékaného muže 20. století. Jeho vliv na současnou podobu pánského oblékání je zcela zásadní – byl to on, kdo propagoval pohodlnější, komfortnější styl, nebál se používat do té doby nezvyklé barvy a jejich kombinace a byl nedostižným mistrem ve volbě vzorů a jejich vzájemného sladění.

Narodil se v roce 1894 jako nejstarší syn britského krále Jiřího V. a královny Marie a vnuk krále Edwarda VII. V 16-ti letech získal titul prince z Walesu, který přísluší následníkovi trůnu. Vzdělání získal na námořní akademii na Oxfordu, i když jeho studijní výsledky nebyly nikterak oslnivé. V průběhu první světové války sloužil v britské armádě a ačkoliv mu nebylo umožněno se zapojit do bojů zákopové války (z obavy, že by mohl padnout do zajetí) navštěvoval frontu poměrně často. Ve 20. letech 20. století intenzivně cestoval po zemích, které tvořily britské impérium jako reprezentant svého otce. Jeho postavení, množství cest, příjemný vzhled a v neposlední řadě i fakt, že zůstával svobodným, z něj udělali opravdovou celebritu a jednu z nejfotografovanějších postav své doby.

Vévoda z Windsoru se ženou Wallis (1940)

Jeho otec, král Jiří V. zemřel v lednu 1936 a princ z Walesu se stal britským králem Edwardem VIII. Když se koncem roku 1936, po necelém roce své vlády, rozhodl, že se ožení s Wallis Simpsonovou, již dvakrát rozvedenou Američankou, zvedla se proti tomuto záměru poměrně ostrá nevole v britské královské rodině i vládnoucí garnituře, která donutila mladého krále, aby abdikoval a trůn přenechal svému mladšímu bratrovi. Po abdikaci mu byl v roce 1937 udělen titul vévoda z Windsoru, který je z jeho titulů nejznámější. Vévoda se roku 1937 oženil ve Francii se svou láskou Walis a do začátku druhé světové války žil ve Francii. Po vypuknutí druhé světové války byl uklizen na Bahamy, kde zastával post guvernéra. Jeho odsun na Bahamy byl zapříčiněn i tím, že měl zcela jiný, vstřícnější postoj k německým nacistům. Po skončení druhé světové války se opět přestěhoval do Francie, kde žil až do roku 1972, kdy zemřel. Jeho vztahy s rodinou zůstaly napjaté a neurovnané až do jeho smrti.

Vévoda z Windsoru se ženou Wallis při sportovním utkání -opravdu moderní outfit

Nejvýraznější vliv vévody z Windsoru na pánskou módu lze datovat do 20. let 20. století, do období jeho častého cestování po světě a do období, kdy byl opravdovou celebritou. Vévoda z Windsoru preferoval nosit pohodlnější, civilnější oblečení a nebál se experimentovat s barvami a zejména vzory. Byl to právě on, kdo stál za dnešní podobou pánské oblekové košile, pohodlnější a méně naškrobené, dnes běžně nošené v mnoha různých barevných odstínech. Vévoda z Windsoru byl tím, kdo uvedl do povědomí kombinaci obleku a svetru s výstřihem do V, sportovněji laděný outfit do chladnějších dní. Byl to on, kdo se nebál vzít si semišové boty k obleku i při společenských příležitostech a tak vlastně semišové boty uvedl do moderního pánského oblečení. V době, kdy klobouk patřil k dobrému vychování každého muže, se vévoda často objevoval na sportovních událostech v ploché čepici – bekovce. Díky své menší postavě nosil vévoda kalhoty s poměrně vysokým pasem, který mu jeho krejčí (kterým byl prakticky po celý vévodův život Scholte ze slavné Savile Row) upravoval elastickým materiálem tak, aby kalhoty držely na místě i beze šlí, které vévoda nesnášel. Nechával si upravovat i další součásti svého šatníku tak, aby byly maximálně pohodlné (např. levou kapsu na kalhotách měl hlubší, aby se mu tam lépe vešla krabička cigaret nebo jeho kravaty byly v oblasti vázání uzlu plnější tak, aby uvázaný uzel Four In Hand lépe vypadal).

Vévoda z Windsoru v charakteristickém obleku s větší, výraznou kostičkou

Vévoda z Windsoru byl opravdovým mistrem v kombinaci vzorů. Ačkoliv menší postavy, nebál se nosit kostkované obleky a to i s velkou a výraznou kostičkou, kombinoval své obleky s košilí s proužkem nebo s kostičkou, proužkovanou kravatou a ponožkami se vzorem. Existuje záznam z roku 1960, který potvrzuje, že vévoda z Windsoru měl v té době 55 business obleků, 15 večerních obleků a 3 vysoce formální obleky a více než 100 párů bot.

Vévoda z Windsoru byl opravdovým průkopníkem a propagátorem pohodlnějšího stylu oblékání. Jeho aristokratický původ, celosvětová známost a především opravdový a celoživotní zájem o styl mu tuto pozici usnadňovaly.

 

Vévoda z Windsoru - mistr v kombinaci vzorů a barev

Vévoda z Windsoru v ploché čepce - bekovce

 

Fred Astaire – moderní klasik

Fred Astaire

Z dnešního pohledu je Fred Astaire typickým představitelem klasického (možná až staromódního) stylu v pánském oblékání, tak, jak jej známe z období mezi světovými válkami. Ale Fred Astaire byl jednou z vůdčích postav, která tento styl utvářela a jeho role v odklonu pánského oblečení od striktního formalismu viktoriánské doby k modernímu pohodlnějšímu a uvolněnějšímu oblečení je klíčová.

Fred Astaire se narodil v roce 1899 (jeho původní příjmení bylo Austerlitz) v americkém Ohiu v rodině německých přistěhovalců. Jeho otec pracoval v místním pivovaru a matka poměrně záhy rozpoznala mimořádný pohybový talent a herecké nadání, kterým disponoval jak Fred, tak i jeho starší sestra Adela. Na počátku 20. let 20. století se Fred a Adela začali pravidelně objevovat na jevištích na newyorkské Broadway a v Londýně. V této době byl již patrný jeho pozoruhodný talent na tančení, který ho proslavil později.

Fred Astaire a Ginger Rogers

V roce 1933 absolvoval Fred Astaire filmové zkoušky u RKO Radio Pictures a podle hollywoodské historky bylo v hodnocení této zkoušky napsáno: „Neumí zpívat. Neumí hrát. Plešatí. Umí trochu tancovat.“Ať již je tato historka pravdivá, či ne, Astairovi se podařilo k filmu dostat navzdory tomu, že nedisponoval ani jednou z vlastností, které tehdy byly pokládány za předpoklad pro práci u filmu – nebyl mimořádně hezký, nebyl vysoký a ani nebyl tmavého vzhledu. Astaire účinkoval v rychlém sledu v mnoha hudebních filmech. Asi nejslavnějšími jsou snímky, ve kterých hrál (a především tancoval) po boku Ginger Rogersové. Během svého života natočil přes padesát filmů a posledním z nich byl Duchařský příběh z roku 1981. Fred Astaire zemřel v roce 1989.

Fred Astaire v šedých flanelových kalhotách, sportovním saku a hnědých semiškách

Freda Astaira je možné považovat za jednu z vůdčích osobností, která stála za posunem pánského oblečení od formálního, tuhého viktoriánského vzhledu k uvolněnějšímu a nositelnějšímu modernímu stylu. Tím, že byl Fred Astaire především tanečník, potřeboval, aby jeho oblečení bylo volnější, pohodlnější tak, aby v něm mohl bez problémů tančit. A striktní formálnost nahrazoval uměním detailu – výraznějšími kravatami, ozdobným kapesníčkem či opaskem v nevšední barevné kombinaci. Jeho krejčovské zkoušky se často přeměnily ve zkoušky taneční, kdy Fred Astaire zkoušel, jak pohodlný oblek či sako je. Protože Fred Astaire nenosil šle, jeho kalhoty se vyznačovaly nižším pasem a byly předzvěstí současného typického střihu kalhot. Poměrně často nechodil Fred Astaire v obleku, ale kombinoval šedé flanelové kalhoty se sakem sportovnějšího střihu, pohodlnou košilí (často s button-down límečkem) a hnědými semišovými botami. I jeho obleky jsou volnější, výrazně pohodlnější a často ušité z (obvykle šedého) flanelu. Pozoruhodností je, že Fred Astaire nosíval místo opasku hedvábný šátek nebo vázanku, uvázanou do pasu tak, aby přidržovala kalhoty. Jeho schopnost kombinovat spolu formální a sportovnější prvky oblečení je pověstná – klasickým příkladem je již jeho první film Dancing Lady (z roku 1933), kde se objevuje ve flanelovém jednořadém obleku, dvoubarevných botách a roláku.

Význam Freda Astaira na vývoj pánské módy je možná v dnešní době mnohými podceňován. Ale jeho příspěvek k uvolněnějšímu, pohodlnějšímu a nositelnějšímu vzhledu je opravdu zásadní a dodnes je Fred Astaire inspirací pro takové módní návrháře jako jsou Ralph Lauren nebo Giorgio Armani.

Fred Astaire s kravatou uvázanou okolo pasu místo opasku

Fred Astaire s květinou v knoflíkové dírce

 

Pin It

Cary Grant – esence klasického stylu

Cary Grant

Cary Grant, jedna z největších hollywoodských hvězd všech dob, patří mezi protagonisty stylu proto, že si poměrně záhy vypěstoval vytříbený styl pro to, co si na sebe obléci a který dodržoval po celý svůj život, ať na filmovém plátně nebo v civilním životě. Cary Grant rozhodně nebyl novátorem, neproslavil se tím, že by zavedl nějakou součást oblečení do obecného povědomí ani nebyl autorem specifického „Cary Grant Looku“. Své oblečení si vždy vybíral sám – a to i pro své filmové role – a vždy vypadal elegantně, upraveně a nesmírně sexy.

Cary Grant se narodil 18. ledna 1904 jako Archibald Alexander Leach v britském Bristolu. V šestnácti letech se připojil k britské artistické skupině Boba Pendera, se kterou v roce 1920 odcestoval na turné po Spojených státech. Zkušenosti, které v této skupině získal jako akrobat, provazochodec, žonglér a mim využíval po celý svůj život. Když se skupina Boba Pendera vracela zpět do Británie, cary Grant (resp. v té době ještě Archie Leach) se rozhodl zůstat ve Státech a zkusit své štěstí na divadelních a muzikálových prknech.

Cary Grant a Elissa Landi ve filmu Enter Madam, 1935

Zvrat v jeho životě přinesl rok 1931, kdy absolvoval kamerové zkoušky u Paramount Pictures a kdy si také změnil jméno na Cary Grant. Od roku 1932 do roku 1936 účinkoval Cary Grant ve 27 filmech po boku takových hvězd jako Marlene Dietrich (Plavovlasá Venuše), Gary Cooper (Devil and the Deep a Alice in Wonderland), Mae West (She Done Him Wrong) a Katharine Hepburn (Sylvia Scarlett). Filmem, který z Cary Granta udělal hollywoodskou superstar první velikosti byl snímek z roku 1937 Nahá pravda (The Awful Truth), kde hrál po boku Irene Dunne. Jeho pozice superstar, která zaručovala úspěch filmu, mu umožnila, aby se stal nezávislým hercem bez stálého kontraktu s nějakým studiem.

Slavná póza Cary Granta ve filmu North by Northwest, 1959

Tato pozice Grantovi dovolovala, aby si filmy, ve kterých bude hrát vybíral a i podstatně ovlivňoval jejich realizaci (kdo bude ve filmu hrát s ním ale i to, že za své oblečení v roli byl sám zodpovědný a sám si ho vybíral). Pro další Grantovu kariéru byla podstatná spolupráce s režisérem Alfredem Hitchcockem, v jehož několika veleúspěšných filmech účinkoval: Podezření (Suspicion) z roku 1941, Pověstný muž (Notorious) s Ingrid Bergman z roku 1946, Chyťte zloděje (To Catch a Thief) s Grace Kelly z roku 1955 a Na sever severozápadní linkou (North by Northwest) z roku 1959. Mezi další Grantovi nezapomenutelné filmy patří i Leopardí žena (s Katharine Hepburn), Šaráda s Audrey Hepburn, Walterem Matthauem a Jamesem Coburnem nebo Hausbót se Sophii Loren. Jeho posledním filmem je Walk Donˇt Run z roku 1966 a celkem Cary Grant natočil 74 celovečerních filmů. Byl dvakrát nominován na Oskara, ale nikdy ho nezískal.

Po skončení filmové kariéry, které se dobrovolně vzdal, působil jako ambasador a člen správní rady klenotnického domu Fabergé, věnoval se své dceři Jennifer a ke konci života cestoval po Spojených státech se svou poslední ženou Barbarou s show Conversation with Cary Grant. Na jedné z těchto cest 29.11.1966 zemřel ve věku 82 let.

Cary Grant v šedém saku a bílé košili na manžetové knoflíčky

Typické oblečení Cary Granta se skládalo ze šedého nebo tmavě modrého jednořadého obleku (ušitého na zakázku u londýnských krejčí ze Saville Row Kilgoura nebo Norton & Sons), zakázkové košile (Cary Grant byl loajálním zákazníkem londýnské značky Turnbull & Asser), kravaty a na zakázku šitých bot. Ale ke svému stylu se musel propracovat metodou pokus a omyl.

Oblek, a zejména šedý oblek, byl základní součástí jeho outfitu. Perfektně ušitý u londýnského Kilgoura případně u Norton & Sons), dvoudílný (tzn. bez vesty), jednořadý se zapínáním saka na 3 knoflíčky. Je pozoruhodné, jak Cary Grant dokázal proměnit prostý jednobarevný šedý „bankovní“ oblek v něco tak půvabného, elegantního a sexy. Oblek se stal grantovým brněním a na Carym Grantovi nevypadal nepatřičně ani v těch nejdivočejších filmových scénách.

Cary Grant v košili s rozhalenkou a s límečkem košile zvednutým nahoru

Cary Grant byl přesvědčen o tom, že má široký krk a proto nosil jen výjimečně motýlka a velmi zřídka ho lze najít v košili bez kravaty nebo v tričku. K přesvědčení, že motýlek není pro něj ten nejlepší módní doplněk se musel propracovat Ve svých začínajících letech, kdy hledal svůj styl, motýlky miloval. Ale sám poznal, že k jeho výrazu nějak nepasují a od roku 1938 je nosil minimálně.

I pokud nosil košili bez kravaty, doplňoval jí hedvábným šátkem, uvázaným okolo krku nebo si zdvihnul zadní část límce košile nahoru tak, aby svůj handicap zamaskoval. Měl-li oblečené tričko, jako například ikonické pruhované triko s dlouhým rukávem ve filmu Chyťte zloděje, obvykle ho doplnil šátkem uvázaným okolo krku.

Cary Grant v klobouku

Cary Grantovi neslušely klobouky, nějak se nedokázaly skloubit s jeho obličejem. Cary Grant nenosil klobouk, klobouk nosil Cary Granta. I v době, kdy klobouk patřil k nezbytnému pánskému oblečení (stejně jako mobilní telefon nebo kreditní karta dnes) proto chodil Cary Grant prostovlasý, bez klobouku. Tento postoj vyžadoval ve své době značnou dávku odvahy, ale Grant si to dovolil a tak předběhl dobu minimálně o 30 let (klobouky vypadly z povinné pánské výbavy až v roce 1960, se zvolením Johna F. Kennedyho americkým prezidentem).

Cary Grant a Audrey Hepburn ve filmu Charade, 1963

Jednou ze základních vlastností stylu Cary Granta je mimořádná pozornost, kterou věnoval detailům. Kravatu měl vždy perfektně uvázanou, z rukávu saka mu vykukovala košile přesně na 2 – 3 cm, pásek měl vždy sladěný s botami a ponožky byly vždy dostatečně dlouhé, aby mu pod kalhotami neobnažovaly holou nohu.. Měl mimořádný cit pro kombinaci barev a vzorů. Jeho styl je minimalistický, nosil jen to nezbytné a vždy perfektně sladěné.

Styl Cary Granta je mimořádně elegantní a nadčasový. I v dnešní době je inspirací pro takové módní návrháře jako je Giorgio Armani nebo Michael Kors a stále má co nabídnout i současnému modernímu muži.

Cary Grant - šedý oblek, bílá košile, perfektně uvázaná kravata

Cary Grant a Ingrid Bergman ve filmu Notorious, 1946