Archiv podle kategorií: Hedvábí

Hedvábí – luxusní textilní materiál

Hedvábí patří již více než 5000 let k luxusní textilní surovině. Hedvábí je ceněno zejména pro svůj charakteristický lesk, mimořádně příjemnou texturu, vysokou pevnost a jemnost. V současné době je hedvábí základním materiálem pro výrobu luxusních šátků, kravat a ozdobných kapesníčků, ale své uplatnění najde i při výrobě halenek a košilí, dámských šatů, a spodního prádla. Právě pro svůj lesk, strukturu povrchu a pevnost bývá hedvábí často přimícháváno do vlněných nebo bavlněných látek nebo přízí.

Motýl bourec morušový

Hedvábné vlákno je produktem nočního motýlu bource morušového (Bombyx Mori), který je vylučuje v době, kdy se larva zakukluje do kokonu. Vlákno hedvábí je složeno ze dvou základních bílkovin; fibroin je vylučován zadními částmi hedvábné žlázy bource morušového a je základním stavebním kamenem každého hedvábného vlákna. Sericin, druhá základní bílkovina hedvábí, je jakýmsi lepidlem, které drží pohromadě dvě úzká a téměř nekonečná vlákna, která každá larva bource morušového produkuje. Vlákna, která vytvářejí průmyslově šlechtění bourci morušoví mají bílou barvu a výborně vstřebávají barviva, vlákna u nešlechtěných bourců mají nazrzlou, rezavou barvu a jejich obarvení je problematičtější. Průřez hedvábného vlákna má trojúhelníkový tvar se zaoblenými rohy a po zakroucení vlákna je právě trojúhelníková struktura vlákna zodpovědná za nerovnoměrné, všemi směry rozprostřené odrazy dopadajícího světla, které stojí za unikátním a charakteristickým leskem hedvábí. Průměr vlákna je asi 10 µm a lineární hustota je 1,1 dtext (tj. 10 km vlákna váží 1 g). Hedvábí je jednou z nejpevnějších přírodních látek, ale ztrácí až 25% své pevnosti po namočení. Jeho pružnost (elasticita) je podprůměrná, má minimální vodivost elektrického proudu a tím je i náchylné ke statické elektřině. Intenzivní sluneční záření a vystavení vysoké teplotě mohou být pro hedvábí destruktivní. Povrch hedvábného vlákna je jemný, hladký, ale není klouzavý jako u syntetických materiálů.

Housenka bource morušového

Housenka bource morušového se líhne z vajíčka cca po 10 dnech. Asi po 35 dnech, kdy je housenka živena listy moruše, kterých za tu dobu spořádá 10.000 x víc než po vylíhnutí váží, a po čtyřech svlečeních se housenka začne zakuklovat do kokonu. Délka vlákna, které musí každá housenka vyprodukovat k zakuklení je okolo 2 km a zakuklení trvá 2 až 3 dny. Zakuklené kokony jsou následně spařeny v horké vodě a vlákno z kokonu je navinuto na cívku. Prvních asi 500 m vlákna z vnější vrstvy je podřadné kvality. Následující asi 1 km vlákna je nejkvalitnější vlákno a říká se mu gréž. Zbývající část kokonu je tvořena útržky hedvábného vlákna o délce 20 – 50 cm. Gréž se následně splétá do příze, kterou typicky tvoří 3 – 10 hedvábných vláken, která jsou spletena s velmi nízkým zákrutem a mají jemnost okolo 10 dtex.

Hedvábí pochází z Číny a dodnes je Čína největším producentem surového hedvábí.V následující tabulce jsou uvedeni největší producenti hedvábí (údaje z roku 2005).

Země

Produkce hedvábí (t)

Čína

290.000

Indie

77.000
Uzbekistán

17.000

Brazílie

11.000

Írán

6.000

(Na devátém místě tohoto žebříčku je Rumunsko s produkcí cca 1.000 tun/rok)

Kokon bource morušového

Z Číny se pěstování bource morušového rozšířilo okolo 11. století i do Evropy a od 12. století se pěstuje v Itálii (Lucca, Janov, Benátky a Florencie) a od 15. století se průmysl, spojený s hedvábím, intenzivně rozšířil v okolí francouzského Lyonu.

Hedvábí je i dnes, v 21. století,  představitelem luxusního textilního materiálu, který je obdivován zejména pro svoji jemnost, hladkost, neopakovatelný lesk a texturu povrchu. Ačkoliv produkce hedvábí vzrostla, je nejkvalitnější hedvábí stále relativně drahé a exkluzivní.

Naší nabídku luxusních hedvábných vázanek najdete na www.SEKORA.cz a nabídku značkových hedvábných šátků a ozdobných kapesníčků najdete na www.SEKORA.cz.

Zpracování hedvábí – od housenky po přízi

Hedvábí je luxusní přírodní oděvní materiál, který se vyznačuje mimořádnou jemností, vysokou pevností a zcela charakteristickým leskem. Hedvábí je produktem nočního motýlu bource morušového (Bombyx Mori), který je dnes plně domestikovaným hmyzím typem. Výroba hedvábí je náročná na lidskou práci, pečlivost a přesnost a i proto je kvalitní hedvábí poměrně drahým materiálem.

Samička bource morušového naklade mezi 300 a 500 vajíčky těsně před tím, než zemře. Dospělí jedinci bource morušového nemají žádné ústrojí pro příjem potravy a proto je jejich život omezený jen na zajištění reprodukce rodu – nakladení vajíček. Každé vajíčko má velikost asi jako špendlíková hlavička a po nakladení jsou vajíčka kultivována za přísně hlídaných podmínek.po dobu okolo 10 dní, kdy se z vajíček vylíhnou larvy bource morušového. Larva má po vylíhnutí délku okolo 1 cm.

Bourec morušový - motýl, kokon a housenka na listu moruše

Po vylíhnutí jsou larvy umístěny na podložku, přikrytou tenkou gázou a jsou intenzivně krmeny nasekanými morušovými listy. V některých chovech se larvy krmí i hlávkovým salátem, ale ty, které jsou krmeny listy moruše produkují lepší, kvalitnější hedvábí. Po cca 6 týdnech, kdy larva spotřebuje obrovské množství morušových listů (10.000 x až 20.000 více než larva vážila v době po vylíhnutí) a po 4 svlečeních larva přestane žrát a začne se připravovat na zakuklení do kokonu. K tomu je vybavená dvojicí žláz, které vylučují fibroin (vlastní hedvábné vlákno) a sericin (jakési gumové lepidlo, které pomáhá udržet tvar kokonu). Vlastní zakuklení trvá 2-4 dny a larva se při něm otáčí po jakési osmičkové dráze (těchto otočení provede až 300.000 než se zakuklí).

Spaření kokonů bource morušového

Zakuklené kokony jsou sesbírány a první operací je jejich třídění. Třídí se podle barvy, podle velikosti i podle celistvosti a neporušenosti kokonu. V další fázi se kokony vystaví horku – horkému vzduchu, páře nebo nejčastěji se cca 5 minut povaří. Smyslem je jednak usmrtit zakuklenou larvu, jednak narušit sericinovou část kokonu tak, aby bylo možné fibroinové vlákno bezproblémově navinout. Po vyjmutí kokonů z vody a jejich vychladnutí se jehličkou vytáhne jedno vlákno, které se začne navíjet na špulku. V jednom kokonu je okolo 2 kilometrů, ale použitelného vlákna té nejvyšší kvality (tzv. gréž) je přibližně polovina (asi 1 km). Prvních cca 500 m vlákna je podřadnější kvality a posledních cca 500 metrů je obvykle potrhaných o délce 20 – 50 cm.

Aby bylo možné hedvábná vlákna dále zpracovávat (průměr vlákna je 5 – 10 μm) spřadou se 3 až 10 vláken dohromady a vytvoří tak základní hedvábnou přízi. Zbytky sericinu (onoho gumového lepidla) se často záměrně na přízi nechávají, aby jí chránily při dalším zpracováním a odstraňují se až v tom nejposlednějším momentu – před barvením nebo před tkaním.

Naší nabídku luxusních hedvábných šátků najdete na www.SEKORA.cz a nabídku hedvábných značkových kravat na www.SEKORA.cz.

Kokony bource morušového

Lyon – evropské hlavní město hedvábí

Lyon

Francouzské město Lyon, které leží přibližně 450 km jihovýchodně od Paříže a je druhou největší městskou aglomerací ve Francii lze právem označit jako hlavní evropské město hedvábí. Produkce a výroba hedvábí mají v Lyonu tradici již od dob renesance a v roce 1830 tvořilo lyonské hedvábí více než třetinu exportu celé Francie. Dodnes patří lyonské hedvábí k tomu nejkvalitnějšímu, co je možné na světě sehnat, ať již pod starobylou značkou jako je Tassinari et Chatel (založená roku 1680) nebo s prémiovou značkou Hermés či s mladou progresivní značkou A Piece of Chic.

Výroba hedvábí v Lyonu, 17. století

Již v roce 1466 francouzský král Ludvík XI. Založil v Lyonu první královskou manufakturu na zpracování hedvábí. Lyon si nevybral náhodou, už v té době operovali v Lyonu kupci, kteří dováželi do Francie hedvábné látky (především z Itálie) a Lyon byl jakousi francouzskou vstupní branou pro hedvábí. V roce 1536 byla v Lyonu založená škola, která učila francouzské dívky spřádat a tkát hedvábí a ne které vyučovali italští specialisté. Roku 1540 udělil král František I. Městu Lyon monopol na zpracování hedvábí a po tomto roce i všechno hedvábí, které bylo do Francie importované procházelo lyonskými sklady.Odhaduje se, že okolo roku 1620 bylo v Lyonu a okolí více než 10.000 tkalcovských stavů, které zpracovávaly hedvábí.

Kniha se vzory hedvábí, Lyon

Zrušení ediktu nantského v roce 1685 mělo za následek, že francouzští protestanti – hugenoti – ve velkém opouštěli Francii. A mnozí z nich byli experti právě na zpracování hedvábí z Lyonu a tak, jak se usazovali jinde – v Německu, v Anglii, ve Švýcarsku i v Itálii – se výsadní postavení Lyonu v rámci Evropy poprvé oslabilo. Další významnou ránu utrpělo lyonské zpracování hedvábí po francouzské revoluci – mnozí kvalifikovaní zpracovatelé hedvábí byli popraveni, většina z nich se prostě vytratila do zahraničí a návrhy látek, jejich vzorky a výrobní postupy byly zničené. V roce 1797 byl průmysl hedvábí v Lyonu redukován proti době před revolucí asi o 90%.

Joseph Marie Jacquard

Na samém začátku 18. století se staly dvě události, které měly vliv na obnovení a i další rozvoj lyonského hedvábí. V roce 1801 vynalezl Joseph Marie Jacquard tkalcovský stav, řízený něčím, co bychom dnes označili děrnými štítky, na kterém šlo tkát vzory do té doby nebývalé komplexnosti a barevnosti. A v roce 1802 navštívil Napoleon Bonaparte Lyon a inicioval zde nový rozvoj – tentokrát již opravdu průmyslu – zpracování hedvábí. Paradoxně předchozí masivní útlum novému průmyslovému odvětví prospěl protože nové jaquardové stavy vyžadovaly zcela jiné prostory (jejich výška byla přes 3,5 m) a i jinou kvalifikaci. Roku 1830 byla v průmyslu hedvábí zaměstnána čtvrtina lyonské populace a export lyonského hedvábí tvořil přibližně třetinu celého francouzského exportu. Vrcholu rozmachu dosáhl průmysl v hedvábí počátkem 20. století, kdy mezi návrháři látek byli i přední světoví umělci té doby (Raoul Dufy či Sonia Delaunay).

Továrna Hermés, Lyon

Na konci 20. století, kdy lyonská produkce hedvábí čelila masivní konkurenci zejména z Asie, došlo ke konsolidaci celého odvětví. Výrobci se specializovali na hedvábí té nejvyšší kvality, kterého vyrábějí sice menší množství, ale maximálně vycházejí vstříc požadavkům nejnáročnějších zákazníků. Lyonské hedvábné továrny jsou schopné produkovat i velmi malosériové zakázky, dokáží zúročit více než 500 let trvající tradici v oblasti originálních grafických návrhů. Dnes je v Lyonu okolo 30 firem, které jsou na absolutní světové špičce ve zpracování hedvábí – od tkaní přes barvení až po potisk. I slavná značka Hermés vyrábí své šátky a kravaty ve vlastní továrně v Lyonu.

Naší nabídku luxusních hedvábných šátků z francouzského Lyonu najdete na www.SEKORA.cz.

Pin It

Historie hedvábí

Výroba hedvábí v Číně, počátek 12. století

Hedvábí patří k nejstarším textilním materiálům a během své tisícileté historie vždy patřilo mezi luxusní a velmi ceněnou surovinu (více se o hedvábí dozvíte na našem blogu). Podle jedné čínské pověsti stojí za objevem hedvábí manželka čínského Žlutého císaře (vládl okolo roku 2600 př.n.l.) Hsi-Ling-Ši, které spadl do šálku s čajem, který popíjela pod morušovým stromem, zakuklený kokon bource morušového. V teplé vodě čaje se začal kokon rozmotávat a císařova manželka spolu se svými služebnými začala zpracovávat surové hedvábí.

Přímé a nepřímé archeologické nálezy potvrzují, že hedvábí bylo v Číně známé a používané na přelomu 4. a 3. tisíciletí př.n.l. V následujících dvou tisíciletích bylo hedvábí vyhrazené pouze pro císaře, jeho širší rodinu a nejvyšší hodnostáře ale nezadržitelně pronikalo i do nižších vrstev čínské společnosti. Postup výroby hedvábí se stal střeženým státním tajemstvím a jakýkoli pokus o export bource morušového byl trestán smrtí. O zcela výjimečném postavení hedvábí v čínské kultuře svědčí i to, že se ho používalo jako platidla a mnozí úředníci a vojáci byli vypláceni v rolích hedvábné látky. Hedvábí bylo i častým darem čínských vladařů ostatním podřízeným i suverénním vladařům a tímto způsobem postupně pronikalo západním směrem (existují archeologické důkazy o přítomnosti čínského hedvábí ve starověkém Egyptě okolo roku 1000 př.n.l.). Hedvábí bylo exportováno do prostoru římské říše a obliba hedvábí mezi římskými občany (a jejich ochota ho nakupovat za zlato) se stala opravdovou ekonomickou hrozbou impéria.

Obchodníci na hedvábné stezce

Ve 2. století Čína otevřela tzv. Hedvábnou stezku, která vedla ze středočínského Xianu západním směrem a končila v Damašku a Antiochii. Po Hedvábné stezce putovalo západním směrem především hedvábí a opačným směrem zlato, stříbro a vlna. Karavany, které se pohybovaly po Hedvábné stezce mívaly až 500 nosných zvířat, z nichž každé neslo až 150 kg nákladu.

Ve 2. století n.l. ztratila Čína své výhradní postavení ve znalosti výroby hedvábí. Čínští emigranti vzali sebou toto know-how do Koreje a pravděpodobně odtud pronikla technologie ve 3. století i do Japonska. Přibližně ve stejné době se znalost výrobního postupu hedvábí dostala i do Persie, odkud byla arabskými válečníky rozšířena po severní Africe, Sicílii a Španělsku. Kolem roku 522 přinesli byzanckému císaři Justinianovi bource morušového ve svých dutých bambusových holích i dva mniši z oblasti střední Asie a Byzance se stala významným producentem hedvábí, které se exportovalo do Evropy.

V době po 2. křížové výpravě se celá technologie výroby hedvábí přesunula z byzanckého blízkého východu do Itálie (a to často i spolu s řemeslníky, kteří výrobu hedvábí ovládali). Italská města Lucca, Janov, Florencie a Benátky se rychle stala zdrojem hedvábí pro celou Evropu (v roce 1472 se výrobou hedvábí zabývalo jen ve Florencii přes 7000 řemeslníků).

Bývalá pěstírna bource morušového v okolí Lyonu

Od roku 1466 se datují snahy francouzské koruny vytvořit z oblasti kolem města Lyonu evropské centrum produkce hedvábí a hedvábných látek. Francouzský král František I. Udělil městu Lyon hedvábný monopol roku 1540 a od 16. století se Lyon stal opravdovým hlavním městem hedvábí. Tím, jak místí řemeslníci získávali fortel a sebedůvěru, opouštěly původní orientální vzory a předlohy a vytvořili vlastní, charakteristický styl. Rozkvět hedvábného průmyslu lze vypozorovat až do doby okolo roku 1845, kdy místní chovy bource morušového postihla masivní vlna epidemií, ze kterých se chovy již nikdy plně nevzpamatovaly. V 19. století byly lyonské závody, zpracovávající hedvábí, plně industrializovány a i výroba hedvábí se stala plnohodnotným průmyslovým odvětvím.

Po druhé světové válce se dominantním producentem hedvábí stalo Japonsko, jehož dominanci v 70. letech 20. století ukončila Čína. V roce 1996 Čína vyprodukovala přes 70% celosvětové produkce hedvábí a tak se původní čínský výrobek opět vrací ke svým kořenům.

Hedvábný brokát podle návrhu Jeana Revela, Lyon okolo 1735

Pin It

Materiál na výrobu kravat

Klasickým materiálem, ze kterého se kravaty vyrábějí, je 100% hedvábí (podrobnosti o hedvábí najdete na tomto blogu). Poskytuje kravatám nedostižitelný lesk a barevnou brilanci. Navíc se hedvábí vyznačuje i jinými vlastnostmi, které jsou pro vázanky důležité – nemačkavostí, schopností vytvořit elegantní uzel i relativní odolností proti ušpinění. Nevýhodou hedvábných kravat je jejich problematické čištění, které vždy raději svěřte specializované provozovně (doporučení pro úudržbu a ošetřování vázanek najdete na tomto blogu).

Hedvábné kravaty mohou být vyrobeny buď z tzv. tkaného hedvábí nebo z hedvábí, které je potištěné. U tkaného hedvábí je vzorek vytvořen při procesu tkaní látky použitím různobarevných vláken. Tkané hedvábí je jednoznačně tím nejkvalitnějším materiálem, používaným pro výrobu vázanek, ale nelze touto výrobní metodou vytvořit všechny vzory. Vázanky, vyrobené z tkaného hedvábí, působí masivnějším, těžším dojmem a naprosto ideálně se hodí k vlněným nebo silnějším oblekovým látkám.

Proužková vázanka, Giorgio Armani

Potištěné hedvábí se vyrábí tak, že látka přirozené barvy je následně potištěna požadovaným vzorkem. U potištěného hedvábí je možné realizovat naprosto libovolné vzory – a to i ty, které nelze technologií tkaného hedvábí vyrobit. Kravaty, které jsou zhotoveny z potištěného hedvábí, působí lehčím dojmem a jsou obzvláště vhodné do odlehčených letních obleků.

Od 50. let 20. století se pro výrobu kravat používá i syntetický materiál – polyester. Ačkoliv v poslední dekádě došlo k významnému pokroku při výrobě tohoto materiálu, polyesterové kravaty postrádají zejména vysoký lesk, který je typický pro hedvábí. A tato vlastnost je velmi patrná. Polyesterové kravaty jsou proto naprosto nevhodné pro formální společenské příležitosti a opravdový gentleman je ve svém šatníku nemá.

V poslední době někteří výrobci experimentují se směsovými materiály na výrobu kravat. Asi nejznámější jsou vázanky vyrobené z hedvábné látky, která je doplněna malým procentem teflonových vláken. Smyslem této kombinace je omezit možnost znečištění (teflon je látka prakticky netečná k jakémukoliv ušpinění). Problémem ovšem je, že pokud se do směsi přidá takové množství teflonového vlákna, které zabezpečí vyšší odolnost proti špíně, stává se výsledná látka nepoužitelná pro výrobu vázanek (z látky vznikne téměř plastiková fólie). A pokud je množství teflonu v látce malé, je odolnost proti zašpinění více než diskutabilní.

Některé vázanky jsou vyrobeny z vlny – zejména ty, které jsou určeny především (a vlastně jenom) pro volný čas. Vlněné kravaty jsou plnější a tlustší a obvykle se vyrábějí v různých kostičkových vzorech.

Pletené hedvábné vázanky Tyler & Tyler

Existují i pletené kravaty, které jsou také vhodné především pro volný čas (podrobnosti o pletených kravatách najdete na našem blogu). Typická pletená kravata je jednobarevná, dole rovně střižená (nikoliv do V) a užší než klasické hedvábné kravaty. Někteří návrháři – jako např. Missoni – ale dodávají i pozoruhodně vzorované pletené kravaty. Pletené kravaty se typicky vyrábí z hedvábí (více se o hedvábných pletených vázankách dozvíte na našem blogu), ale existují i vlněné nebo kašmírové (detaily o kašmírových kravatách najdete na našem blogu).

Ať již hledáte vázanku pro jakoukoliv příležitost, úspěšný a sebevědomý muž nikdy nic nezkazí, pokud bude oblékat kravatu ze 100% hedvábí (a to tkaného i potištěného). Hedvábné kravaty jsou opravdu zcela univerzální.

Naší nabídku značkových hedvábných a kašmírových kravat najdete na www.SEKORA.cz.

Kravaty Turnbull & Asser

Pin It