Archiv podle kategorií: Oděvní materiály - Stránky 2

Sea Island bavlna – bavlna s nezaměnitelným puncem luxusu

Gossypium barbadense

Bavlna patří dnes mezi nejrozšířenější textilní materiály a bavlník je jednoznačně nejvíce pěstovanou textilní plodinou. Bavlněná látka nebo bavlněná příze je velmi pohodlná a příjemná, je prodyšná, pevná a neobyčejně dobře se udržuje. Bavlna je moderním a oblíbeným textilním materiálem.

Surová bavlněná vlákna jsou produktem keřovité rostliny bavlníku (Gossypium) a vznikají v tobolce, která obsahuje – po odkvetení květu – semena. Vlastní vlákna bavlníkového chmýří mají délku mezi 2 a 6,5 cm s průměrem mezi 10µm a  25µm. Dnes se na světě vypěstuje každý rok přes 25 miliónů tun surové bavlny a bavlníkové plantáže zaujímají asi 2,5% veškeré obdělávané půdy. Mezi největší producenty bavlny patří Čína (6 miliónů tun ročně), Indie (5,5 miliónů tun), Spojené státy (3,5 miliónů tun), Pakistán (2,5 miliónů tun) a Brázílie (s roční produkcí cca 1,75 miliónů tun).

Bavlna, označovaná jako Sea Island má mezi bavlnou zcela ojedinělé postavení. Sea Island bavlna pochází ze specifického středoamerického druhu bavlníku Gossypium Barbadenese, který původně pochází pravděpodobně z Ekvádoru a okolo roku 1650 se tento druh rozšířil a pěstoval na Barbadosu. Gossypium Barbadenese má žluté květy a černá semena. Vlákna tohoto bavlníku jsou bílá, neobyčejně dlouhá (délka je od 3,5 cm po 6,5 cm), jsou jemná (průměr je obvykle do 15µm), mimořádně pevná a mají hedvábný lesk a téměř sametovou texturu. Gossypium Barbadenese ale vyžaduje zcela specifické podmínky pro své pěstování – minimálně 250 slunečních dní a vysokou vlhkost vzduchu. Ačkoli je odolný proti mrazu, nejlépe se mu daří v subtropických oblastech, nejlépe u mořských břehů. Na světě existuje jen několik lokalit, kde se Gossypiu Barbadenese daří (plocha, na které se Gossypium Barbadenese celosvětově pěstuje představuje jen o málo víc než 5% z celkové výměry bavlníkových plantáží).

Název Sea Island pochází od názvu ostrovů, které leží v Mexickém zálivu u pobřeží Jižní Karolíny a Georgie, z nichž nejproslavenější svou bavlnou byly ostrovy James, Edisto, John a Wadmalaw.. Na těchto ostrovech a na přilehlém pobřeží států Jižní Karolína, Georgia a Florida se bavlna s extra dlouhými vlákny pěstovala přibližně od roku 1790. Kvalita bavlny, pocházející z tohoto pásu, výrazně převyšovala veškerou ostatní produkci a jen nejkvalitnější egyptská bavlna (Gossypium Barbadenese varieta Jannovitch) se Sea Island bavlně svou kvalitou přibližovala. Ve 20. a 30. letech 20. století prožila originální Sea Island bavlna krizi, ze které se dodnes nevzpamatovala. V té době výrazně poklesla poptávka po luxusní bavlně a i Sea Island bavlna se prodávala za ceny běžné bavlny, která ale měla podstatně vyšší hektarové výnosy. Pěstitelé z Jižní Karolíny, Georgie a Floridy nedokázaly konkurovat egyptské Jannovitch bavlně, která sice neměla tak luxusní charakteristiky, ale měla při zpracování nižší odpad (odpad při zpracování tvořil asi 1/3 surové Sea Island bavlny, kdežto u Jannovitch bavlny byl po 20%). Většina pěstitelů Sea Island bavlny na jihu Spojených států buď přestala bavlníku úplně pěstovat nebo osázeli své plantáže tzv. Upland bavlnou (Gossypum Hirsutum), která měla podstatně vyšší výnosy a vyžadovala méně pozornosti při pěstování i při a po sklizni. Dnes se již na jihu spojených států plantáže Sea Island bavlny prakticky nevyskytují.

Pečlivá kultivace egyptské bavlny (zejména pozorný výběr semen) vedla k tomu, že egyptská bavlna postupně zaujala místo nejluxusnější bavlny. Tato bavlna s vlastnostmi velmi blízkými originální Sea Island bavlně se označuje jako Sea Island Quality, i když mnozí výrobci zcela záměrně rozlišující slůvko Quality opomíjejí. Dnes je většina výrobků s označením Sea Island nebo Sea Island Quality vyrobená právě z egyptské bavlny Jannovitch.

Sea Island (resp. Sea Island Quality) se dnes používá především pro výrobu jemného bavlněného popelínu (více se o této látce dozvíte na našem blogu) s číslem příze 140 (více se o číslu příze dočtete na našem blogu) na ušití těch nejluxusnějších košilí. Ojediněle se najdou i trička (polo trička, T-Shirt) vyrobená ze Sea Island Quality bavlny (např. značek John Smedley či Sunspel) ale dominantní oblastí použití Sea Island Quality bavlny jsou opravdu luxusní košile. Košile ze Sea Island Quality je jemnější, hedvábnější s charakteristickým leskem a již sama o sobě působí velmi luxusním dojmem.

Naší nabídku luxusních košilí ze Sea Island Quality bavlny britské prestižní značky Turnbull & Asser najdete na www.SEKORA.cz.

Dámské polo tričko, John Smedley

Luxusní T-Shirt ze Sea Island bavlny, Sunspel

 

 

 

Košile Sea Island Quality, Turnbull & Asser

Pin It

Gore-Tex – nepromokavá prodyšná membrána

Gore-Tex je asi nejznámější funkční materiál. Jedná se o membránu, která je nepromokavá ale současně je i prodyšná a tělo pod Gore-Texem může dýchat. Za svou popularitu vděčí Gore-Tex nejen svým vlastnostem, ale i promyšlenému a dobře dlouhodobě vedenému marketingu. Gore-Tex také patří mezi nejstarší funkční materiály a jeho obliba u zákazníků je nesmírně vysoká.

Gore-Tex je tenká pórovitá membrána, vyrobená z expandovaného polytetrafluoretylénu (teflonu). Membrána má přibližně 1,4 miliardy pórů na centimetr čtvereční a každý z pórů je přibližně 20.000 x menší než kapka vody a asi 700 x větší než molekula páry. Tím brání aby voda prošla přes membránu ale zároveň umožňuje, aby docházelo k téměř přirozenému dýchání.

Wilbert L. Gore

Membrána se typicky používá tak, že se nalaminuje mezi dvě vrstvy látky – vnější látku, která je obvykle tvořená materiálem na bázi nylonu a podšívku, která bývá na bázi polyesteru. Obecně je ale možné Gore-Tex nalaminovat na jakoukoli tkaninu a proto existují i čistě vlněné bundy s Gore-Texem; u aplikací, kde hraje roli váha se zase nepoužívá podšívková vrstva.

Gore-Tex vyvinul roku 1969 Wilbert L. Gore a jeho syn Robert W. Gore. Membránu uvedli na trh pod obchodním názvem Gore-Tex a v 70. letech získali několik patentů, které Gore-Tex chrání. V 70 letech také proběhlo několik vleklých soudních sporů, které ale nakonec uznali patentové právo na Gore-Tex.

Od samého začátku se Gore-Tex oficiálně dodává jen výrobcům, kteří dodržují poměrně přísné požadavky na konstrukci a výrobu oblečení z Gore-Texu. Švy musí být provedené tak, aby nepropouštěly vodu, konstrukce musí být taková, aby voda neprotékala dovnitř například kolem kapes – pouze výrobci, kteří splňují tyto požadavky mohou své výrobky označovat i značkou Gore-Tex.

V průběhu času došlo i k drobné úpravě vlastního Gore-Texu. Originální Gore-Tex je sice 100% nepromokavý, ale jeho schopnost dýchat je relativně omezená a při zvýšení tělesné námaze se nositelé Gore-Texu opravdu zapotí. Proto vzniklo několik membrán, které lépe dýchají (uvádí se, že Gore-Tex Active je až o 30% prodyšnější). Stejně tak je dnešní Gore-Tex Pro trvanlivější – originální Gore-Tex byl na povrchu opatřen tzv. DWR vrstvou, jejíž účinnost se ale praním a čištěním snižovala a materiál byl poté sice nepromokavý, ale velmi málo prodyšný a s oblibou se potil zevnitř.

Z Gore-Texu se dnes vyrábí zejména oblečení a obuv pro sport – bundy, čepice, rukavice, pohorky, tenisky. Postupem času si ale Gore-Tex našel cestu i do vyložené business oblečení – kabáty či bundy s Gore-Texem mají usedlý, klasický vzhled a i boty mohou být velmi společenské. Používají ho spotovci, myslivci a lesníci a ve své výbavě ho mají i horské služby, policisté a vojáci po celém světě.


Pin It

Loden

Loden (v anglické terminologii broadcloth) je hustá vlněná tkanina s často zplstnatělým povrchem. Látka bývá velmi silná a povrch může být tvořit i počesávaná lícní strana s vlasy orientovanými jedním směrem. Lodenová látka je mimořádně teplá a přirozeně nepromokavá a proto se pláště, bundy nebo saka z lodenu rozšířily mezi obyvateli alpských regionů – Rakouska, Bavorska a Švýcarska. Typicky se loden barví zeleně, olivově, hnědě nebo v různých odstínech šedé (nejčastěji antracitový odstín).

Lodenový kabát

Aby se dosáhlo požadované hustoty látky utká se tkanina nejdříve o 50 – 75% širší a poté se intenzivně valchuje na požadovanou šířku. Tradičně se valchování provádí pomocí dřevěných kladívek, která opakovaně zpracovávají látku v horkém mýdlovém roztoku, čímž se jednak látka vysráží na požadovanou šířku, jednak zhoustne (zkrátí se rozestup mezi vlákny) na hustotu pouhým tkaním nedostupnou. Lodenová látka se poté ještě impregnuje, aby se posílily již tak vynikající vodě nepropustné vlastnosti. Výsledná hustota tkaniny je v rozsahu 300 – 600 g/m2.

Název loden je odvozený od starogermánského slova lode, hrubá látka, které se vyskytuje v písemných pramenech již z 10. století. Ve 14. století se holandský Leiden stal centrem výroby lodenu a v 15. století se jeho výroba rozšířila do Anglie, která až do 20. století tomuto průmyslu dominovala. V Bavorsku a Rakousku existuje také několik továren, které se specializují na nejkvalitnější loden.

Bavorské lodenové sako

Díky své hustotě, která působí jako vynikající ochrana před zimou, deštěm a sněhem se loden dodnes používá jako látka na kabáty a bundy. Tradičně je loden rozšířen mezi myslivci a i do městského prostředí pronikl lodenový kabát (někdy označovaný jako hubertus). Lodenový kabát s délkou někam ke kolenům, obvykle v zelené barvě, je elegantním a luxusním pláštěm.

Lodenová látka se používá i pro šití alpských krojů. Charakteristické sako s 5-ti nebo 6-ti knoflíky z paroží, které se zapínají až ke krku a s rovným límcem v jiné bavě než sako bývá u těch nejluxusnějším modelů vyrobené právě z lodenu. V Bavorsku a Rakousku je běžné nosit takové sako nejen na národopisné slavnosti ale i do práce či na jednání a nosí ho nejen muži ale i ženy.

Lodenový plášť

Pin It

Thinsulate – lehká a tenká tepelná izolace

Thinsulate rouno

Thinsulate je moderní funkční materiál, který slouží především k tepelné izolaci a zachování komfortu nositele i v extrémně chladném počasí. Thinsulate je jednou z nejstarších funkčních látek a dodnes je hojně využívána, nejen u vyloženě sportovního oblečení, ale i u ošacení volnočasového nebo i elegantního.

Materiál, ze kterého se stal Thinsulate začala firma 3M vyvíjet v šedesátých letech 20. století s cílem, aby vznikla tkanina, která bude mít extrémně příznivé tepelně izolační vlastnosti i při relativně malé tloušťce a při nízké váze. Komerčně byl Thinsulate představen v roce 1979 a již jeho název charakterizuje jeho hlavní vlastnosti – Thin znamená tenký a Insulate znamená izolovat.

Lyžařská bunda s Thinsulate

Thinsulate je netkané rouno vyrobené z extrémně tenkých vláken. Vlákna mají průměr okolo 15 μm, což je tloušťka vláken, která odpovídá přibližně vláknům kašmírové vlny (12 – 19 μm) nebo těm nejtenčím a nejkvalitnějším vláknům ovčí merino vlny (15 – 25 μm) nebo alpaky (13 – 30 μm). Vlákna, použitá v Thinsulate jsou především polyetyléntereftalátová nebo směs polyetyléntereftalátových a polypropylénových vláken, případně i s přidáním vláken akrylových a polyetylénisoftalátových.

Tím, že jsou vlákna v rounu Thinsulate extrémně tenká a lehká, je možné vytvořit poměrně hustý materiál, který ale obsahuje značné množství vzduchových mezírek. A právě tyto vzduchové kapsičky slouží jako základ pro vynikající tepelně izolační vlastnosti. Poměrně vysoká hustota vláken v rounu funguje tak, že odráží teplo zpět k jeho zdroji a tím podporuje tepelné vlastnosti Thinsulate.

Thinsulate rukavice

3M, výrobce Thinsulate udává, že vrstva Thinsulate má stejné tepelně izolační vlastnosti jako vrstva prachového peří 1,5 až 2 x tlustší. Rouno Thinsulate je relativně dobře prodyšné a minimálně absorbuje vodu (méně než 1% své hmotnosti), což prakticky znamená, že dobře odvádí pot a zabraňuje přehřátí. Své vlastnosti Thinsulate neztrácí ani po vyprání nebo po chemickém čištění.

Typicky se Thinsulate umísťuje u oblečení mezi podšívku a svrchní látku. Protože Thinsulate neabsorbuje vodu, musí se při návrhu oblečení dbát na to, aby voda nekondenzovala na vnitřní straně svrchní látky a použít buď svrchní látky, které dobře dýchají nebo zajistit odvětrávání. Thinsulate se dodává v různých hustotách – přibližně od 50g/m2 do 200 g/m2. Hustoty přibližně od 150 g/m2 jsou již už určené do opravdu arktických podmínek.

Pracovní boty s Thinsulate

Thinsulate se dnes používá v mnoha součástech oblečení od bund a kabátů, přes rukavice, čepice, košile a svetry až po zimní zateplené boty. Používá se i u plátěných střech kabrioletů, šijí se z něj peřiny a díky svým zvukově izolačním vlastnostem se Thinsulate používá i pro odstínění hluku.

Ačkoliv patří Thinsulate mezi nejstarší funkční materiály, dodnes se masově používá a díky neustálému zlepšování, které 3M provádí se dodnes jedná o jeden z nejlepších tepelně izolačních materiálů.

 

Pea Coat s Thinsulate

Dámský kabát s Thinsulate

 

 

Pin It

Poradce pro výběr materiálu bekovky

Bekovka Stetson Kent

Ploché čepice s kšiltem, tzv. bekovky patří dnes mezi nejoblíbenější typy čepic. Vyrábějí se jak v provedení pro zimní sezónu, tak i jako vyloženě letní modely, chránící před sluncem a větrem.

V současné době se bekovky šijí z širokého spektra různých materiálů, od klasické vlněné látky přes luxusní kašmírové až po vyloženě letní lněné modely. Abychom vám pomohli s výběrem materiálu, ze kterého by vaše bekovka měla být ušitá jsme připravili přehled kladných a záporných vlastností nejběžnějších přírodních materiálů bekovek.

Materiál Klady Zápory
Bavlna Prodyšná Není voděodolná, absorbuje vodu
Povoskovaná bavlna Voděodolná Omezeně prodyšná, omezeně hřejivá
Len Prodyšná, chladivá Nehřeje, není voděodolná
Hedvábí Prodyšná Nehřeje, není voděodolná
Ovčí vlna Hřejivá Omezeně voděodolná, absorbuje vodu
Kašmír Hřejivá. prodyšná Omezeně voděodolná
Alpaka Hřejivá, neabsorbuje vodu Není voděodolná
Kůže Voděodolná Omezeně prodyšná

Uvedený přehled nebere v potaz, jakým způsobem je látka utkána či jak je silná a neobsahuje směsové materiály, které jsou velmi časté. Měl by sloužit pouze jako základní vodítko.

Na následujícím obrázku je schematicky znázorněná vhodnost jednotlivých materiálů bekovek pro různé povětrnostní podmínky.

Vhodnost udáváme pomocí 0 až 3 křížků, kdy 3 křížky znamenají maximální vhodnost a žádný křížek znamená, že bekovka pro dané počasí opravdu není vhodná

Naší nabídku bekovek legendární americké značky Stetson najdete na www.SEKORA.cz.

Poradce výběru materiálu bekovky
Pin It

Alpaka – luxusní vlna

Termínem alpaka je označována vlna, která se vyrábí ze srsti lamy alpaka, pocházející z andského podhůří v Jižní Americe. Vlna je jemná, příjemná na omak, má dobré tepelně izolační vlastnosti, nenasává vodu a je hypoalergenická, tj. vhodná na nošení i pro osoby, které trpí alergií. Používá se i pro tkaní látek, ale nejrozšířenější je u pletených výrobků – svetrů, šál, rukavic nebo čepic, kde se nezadržitelně stává jedním z opravdu luxusních a všeobecně uznávaných textilních materiálů.

Lama alpaka je domestifikovaná lama, která patří do čeledi velbloudovitých. Pochází z Jižní Ameriky, z oblasti Ekvádoru, Bolívie a především Peru a bez problémů žije v nadmořských výškách okolo 3.500 m. Dosahuje výšky okolo 100 cm a váží asi 50 – 60 kg. Od své domestifikace byla chována primárně pro vlnu. Existují dva chovné typy alpaky – huacaya, která je robustnější a srst má podobnou ovčí a suri, jejíž srst má rovná vlákna dlouhá až 15 cm, ale obtížněji se zpracovává. Vlna z alpaky suri se považuje za méně kvalitní a nepoužívá se samostatně, ale míchá se s vlnou huacaya nebo s jinými vlákny. Lama alpaka se dožívá věku okolo 20-ti let. Stejně jako některé ostatní lamy, je pověstná tím, že v ohrožení plive, a to poměrně s velkou přesností a na slušnou vzdálenost.

Alpaky se stříhají typicky jednou v roce (na jaře) a z jedné dospělé alpaky lze získat mezi 2,5 a 4,5 kg vlny, z nichž může být až 2 kg té nejvyšší kvality. Vzhledem k tomu, že srst lamy alpaka může být zbarvena od bílé přes hnědou, šedou až po černou, existuje okolo 30-ti klasifikovaných barevných odstínů vlny. Pokud se použije pro hotový výrobek jedné z těchto barev, nemusí se vlákna alpaky chemicky barvit a barva je pak stálejší, odolnější a ryze přírodní. Většina populace lamy alpaky žije v Jižní Americe (okolo 80% v Bolívii a přibližně 10% v Peru) ale v posledních desetiletích se úspěšně rozvíjí jejich chov i v jiných teritoriích – v USA, v Austrálii a na Novém Zélandě.

Průměr vlákna alpaka vlny je mezi 13μm a 30μm, což jí z tohoto hlediska řadí mezi kašmírovou vlnu (12-19 μm) a ovčí merino vlnu (15-25 μm) a jednoznačně řadí alpaku mezi luxusní materiály. Alpaka vlna neobsahuje lanolin a proto se o ní tvrdí, že je hypoalergenická a vhodná i pro alergiky. Je nehořlavá a neabsorbuje vodu a její tepelně izolační vlastnosti jsou stejné pro suchou i mokrou vlnu a jsou přibližně na úrovni vlny kašmírové. Vlna je i mimořádně jemná a příjemná na omak.

Alpaka se v posledních letech stává opravdu luxusním materiálem. Fyzikální charakteristiky tomu plně odpovídají a i módní návrháři a výrobci luxusního oblečení ji začínají intenzivně prosazovat.

Naší nabídku pletených čepicí legendární americké značky Stetson z alpaky najdete na www.SEKORA.cz.

Stetson Lowell - pletená čepice z alpaky

Zpracování hedvábí – od housenky po přízi

Hedvábí je luxusní přírodní oděvní materiál, který se vyznačuje mimořádnou jemností, vysokou pevností a zcela charakteristickým leskem. Hedvábí je produktem nočního motýlu bource morušového (Bombyx Mori), který je dnes plně domestikovaným hmyzím typem. Výroba hedvábí je náročná na lidskou práci, pečlivost a přesnost a i proto je kvalitní hedvábí poměrně drahým materiálem.

Samička bource morušového naklade mezi 300 a 500 vajíčky těsně před tím, než zemře. Dospělí jedinci bource morušového nemají žádné ústrojí pro příjem potravy a proto je jejich život omezený jen na zajištění reprodukce rodu – nakladení vajíček. Každé vajíčko má velikost asi jako špendlíková hlavička a po nakladení jsou vajíčka kultivována za přísně hlídaných podmínek.po dobu okolo 10 dní, kdy se z vajíček vylíhnou larvy bource morušového. Larva má po vylíhnutí délku okolo 1 cm.

Bourec morušový - motýl, kokon a housenka na listu moruše

Po vylíhnutí jsou larvy umístěny na podložku, přikrytou tenkou gázou a jsou intenzivně krmeny nasekanými morušovými listy. V některých chovech se larvy krmí i hlávkovým salátem, ale ty, které jsou krmeny listy moruše produkují lepší, kvalitnější hedvábí. Po cca 6 týdnech, kdy larva spotřebuje obrovské množství morušových listů (10.000 x až 20.000 více než larva vážila v době po vylíhnutí) a po 4 svlečeních larva přestane žrát a začne se připravovat na zakuklení do kokonu. K tomu je vybavená dvojicí žláz, které vylučují fibroin (vlastní hedvábné vlákno) a sericin (jakési gumové lepidlo, které pomáhá udržet tvar kokonu). Vlastní zakuklení trvá 2-4 dny a larva se při něm otáčí po jakési osmičkové dráze (těchto otočení provede až 300.000 než se zakuklí).

Spaření kokonů bource morušového

Zakuklené kokony jsou sesbírány a první operací je jejich třídění. Třídí se podle barvy, podle velikosti i podle celistvosti a neporušenosti kokonu. V další fázi se kokony vystaví horku – horkému vzduchu, páře nebo nejčastěji se cca 5 minut povaří. Smyslem je jednak usmrtit zakuklenou larvu, jednak narušit sericinovou část kokonu tak, aby bylo možné fibroinové vlákno bezproblémově navinout. Po vyjmutí kokonů z vody a jejich vychladnutí se jehličkou vytáhne jedno vlákno, které se začne navíjet na špulku. V jednom kokonu je okolo 2 kilometrů, ale použitelného vlákna té nejvyšší kvality (tzv. gréž) je přibližně polovina (asi 1 km). Prvních cca 500 m vlákna je podřadnější kvality a posledních cca 500 metrů je obvykle potrhaných o délce 20 – 50 cm.

Aby bylo možné hedvábná vlákna dále zpracovávat (průměr vlákna je 5 – 10 μm) spřadou se 3 až 10 vláken dohromady a vytvoří tak základní hedvábnou přízi. Zbytky sericinu (onoho gumového lepidla) se často záměrně na přízi nechávají, aby jí chránily při dalším zpracováním a odstraňují se až v tom nejposlednějším momentu – před barvením nebo před tkaním.

Naší nabídku luxusních hedvábných šátků najdete na www.SEKORA.cz a nabídku hedvábných značkových kravat na www.SEKORA.cz.

Kokony bource morušového

Harris Tweed

Termínem tvíd se označují těžší vlněné látky s hrubším povrchem. Tvídové látky jsou obvykle se vzorkem – od jemné kohoutí stopy (houndstooth) přes výraznější rybí kost až po pro tvíd typický kostičkový vzor. Tvíd byl především látkou, ze které nosili saka i obleky britští venkovští gentlemani a dodnes se jedná o látku sice mimořádně elegantní, ale výrazně sportovního stylu. V 60. letech 20. století se tvíd výrazně prosadil i v městském prostředí, zejména díky jeho oblibě u tzv. Ivy League, stylu oblékání na východním pobřeží Spojených států. Dodnes je tento vliv patrný a tvídové sako je – spolu s blazerem – ikonou méně formálního, uvolněnějšího oblečení.

Harris Tweed Logo

Mezi tvídy má své výsadní postavení Harris Tweed. Je to tvídová látka, která je vyrobená z nové střižné vlny na ostrovech v souostroví Vnější Hebridy na severozápadě Skotska. Aby tvídová látka mohla používat označení Harris Tweed, musí být celý proces výroby realizován na Vnějších Hebridách. Harris Tweed je jednou z nemnoha látek, jejichž označení je chráněno přímo zákonem a nad čistotou označení dohlíží organizace The Harris Tweed Authority. Typický Harris Tweed je ručně tkaný v malých lokálních tkalcovnách, které mají obvykle jen jednoho tkalce a často jen jeden stav, který lze zařadit mezi originální musejní kousky. Ale z Vnějších Hebrid musí pocházet i vlna, kterou produkují typické ovce s černým obličejem; vlákna jsou čištěna, spřádána a barvená na Vnějších Hebridách před tím, než jsou dodána do tkalcoven. Látka, která splňuje všechny výše uvedené parametry se pak smí nazývat Harris Tweed a přísluší jí i ochranná značka, kterou uděluje The Harris Tweed Authority.

Tipické ovce s černým obličejem z Vnějších Hebrid

Produkce Harris Tweedu je omezená a je ovlivněna i klesajícím počtem tkalců. Zatímco v 60. letech 20. století dosahovala roční produkce hranice 7 milionů metrů, v roce 2009 – v období krize oděvní výroby – byla jen na úrovni 500.000 m. Od té doby produkce mírně stoupá a stoupá i zájem obyvatel Vnějších Hebrid o tkalcovskou práci a dnes se pohybuje okolo 1 milionu metrů ročně. Díky úsilí The Harris Tweed Authority a především zájmu spotřebitelů o tento materiál se zdá, že ve 21. století rozhodně nevymře.

Tenisky z Harris Tweedu

Harris Tweed rozhodně není snobským materiálem. Má své nezaměnitelné kvality, které jsou dány právě malosériovou výrobou na často zastaralých strojích. Jeho struktura je unikátní, na omak je jemnější a drobné odchylky od perfektního stavu působí milým, neopakovatelným dojmem. Používá se nejen jako látka na saka, obleky, kostýmy či kabáty, což byly v minulosti hlavní oblasti jeho použití. Dnes se často používá jako dekorační materiál na takových módních doplňcích jako jsou čepice, šály, ale i pouštní boty (více se o pouštních botách dozvíte na našem blogu) nebo klasické tenisky.

William Faulkner

James Stewart

 

 

 

 

 

 

 

 

Bekovka Stetson Hatteras Harris Tweed

Pin It

Lyon – evropské hlavní město hedvábí

Lyon

Francouzské město Lyon, které leží přibližně 450 km jihovýchodně od Paříže a je druhou největší městskou aglomerací ve Francii lze právem označit jako hlavní evropské město hedvábí. Produkce a výroba hedvábí mají v Lyonu tradici již od dob renesance a v roce 1830 tvořilo lyonské hedvábí více než třetinu exportu celé Francie. Dodnes patří lyonské hedvábí k tomu nejkvalitnějšímu, co je možné na světě sehnat, ať již pod starobylou značkou jako je Tassinari et Chatel (založená roku 1680) nebo s prémiovou značkou Hermés či s mladou progresivní značkou A Piece of Chic.

Výroba hedvábí v Lyonu, 17. století

Již v roce 1466 francouzský král Ludvík XI. Založil v Lyonu první královskou manufakturu na zpracování hedvábí. Lyon si nevybral náhodou, už v té době operovali v Lyonu kupci, kteří dováželi do Francie hedvábné látky (především z Itálie) a Lyon byl jakousi francouzskou vstupní branou pro hedvábí. V roce 1536 byla v Lyonu založená škola, která učila francouzské dívky spřádat a tkát hedvábí a ne které vyučovali italští specialisté. Roku 1540 udělil král František I. Městu Lyon monopol na zpracování hedvábí a po tomto roce i všechno hedvábí, které bylo do Francie importované procházelo lyonskými sklady.Odhaduje se, že okolo roku 1620 bylo v Lyonu a okolí více než 10.000 tkalcovských stavů, které zpracovávaly hedvábí.

Kniha se vzory hedvábí, Lyon

Zrušení ediktu nantského v roce 1685 mělo za následek, že francouzští protestanti – hugenoti – ve velkém opouštěli Francii. A mnozí z nich byli experti právě na zpracování hedvábí z Lyonu a tak, jak se usazovali jinde – v Německu, v Anglii, ve Švýcarsku i v Itálii – se výsadní postavení Lyonu v rámci Evropy poprvé oslabilo. Další významnou ránu utrpělo lyonské zpracování hedvábí po francouzské revoluci – mnozí kvalifikovaní zpracovatelé hedvábí byli popraveni, většina z nich se prostě vytratila do zahraničí a návrhy látek, jejich vzorky a výrobní postupy byly zničené. V roce 1797 byl průmysl hedvábí v Lyonu redukován proti době před revolucí asi o 90%.

Joseph Marie Jacquard

Na samém začátku 18. století se staly dvě události, které měly vliv na obnovení a i další rozvoj lyonského hedvábí. V roce 1801 vynalezl Joseph Marie Jacquard tkalcovský stav, řízený něčím, co bychom dnes označili děrnými štítky, na kterém šlo tkát vzory do té doby nebývalé komplexnosti a barevnosti. A v roce 1802 navštívil Napoleon Bonaparte Lyon a inicioval zde nový rozvoj – tentokrát již opravdu průmyslu – zpracování hedvábí. Paradoxně předchozí masivní útlum novému průmyslovému odvětví prospěl protože nové jaquardové stavy vyžadovaly zcela jiné prostory (jejich výška byla přes 3,5 m) a i jinou kvalifikaci. Roku 1830 byla v průmyslu hedvábí zaměstnána čtvrtina lyonské populace a export lyonského hedvábí tvořil přibližně třetinu celého francouzského exportu. Vrcholu rozmachu dosáhl průmysl v hedvábí počátkem 20. století, kdy mezi návrháři látek byli i přední světoví umělci té doby (Raoul Dufy či Sonia Delaunay).

Továrna Hermés, Lyon

Na konci 20. století, kdy lyonská produkce hedvábí čelila masivní konkurenci zejména z Asie, došlo ke konsolidaci celého odvětví. Výrobci se specializovali na hedvábí té nejvyšší kvality, kterého vyrábějí sice menší množství, ale maximálně vycházejí vstříc požadavkům nejnáročnějších zákazníků. Lyonské hedvábné továrny jsou schopné produkovat i velmi malosériové zakázky, dokáží zúročit více než 500 let trvající tradici v oblasti originálních grafických návrhů. Dnes je v Lyonu okolo 30 firem, které jsou na absolutní světové špičce ve zpracování hedvábí – od tkaní přes barvení až po potisk. I slavná značka Hermés vyrábí své šátky a kravaty ve vlastní továrně v Lyonu.

Naší nabídku luxusních hedvábných šátků z francouzského Lyonu najdete na www.SEKORA.cz.

Pin It

Superfine kašmír – nejjemnější kašmír

Dámský kašmírový cardigan ze superfine kašmíru, N.PEAL

Termínem superfine kašmír (nebo SF cashmere či S/F cashmere) je označována kašmírová vlna té nejvyšší kvality. Jedná se o nejjemnější, nejměkčí a nejpříjemnější kašmír jehož vlastnosti jsou ještě o kousek lepší než vlastnosti běžné kašmírové vlny.

Kašmírová vlna se vyrábí z podsady srsti kozy kašmírové (více se o kašmírové vlně dočtete na našem blogu). Jednou z nejpodstatnějších vlastností, která určuje kvalitu výsledné kašmírové vlny, je průměr vlákna (chlupu) kozí srsti. Tato veličina se u kašmíru pohybuje mezi 12 μm a 19 μm; podle definice kašmírové vlny musí být v rozmezí 13,5 μm a 19 μm. Obecně platí, že čím tenčí jsou vlákna (chlupy), tím je výsledná kašmírová vlna jemnější, měkčí a příjemnější na nošení. Ostatní charakteristické vlastnosti kašmíru (výborné tepelně izolační charakteristiky, pevnost, pružnost, dlouhověkost apod.) nejsou průměrem kozího chlupu ovlivněné.

Koza kašmírska

Jako superfine kašmírová vlna se označuje vlna, která byla vyrobená z vláken (chlupů) kozy kašmírské, jejichž průměr je menší než 15,5 μm. Takovou surovinu je možné získat jen z tradičního místa pěstování koz kašmírských – z oblasti vnitřní Číny, nedaleko hranic s Mongolskem. Srst z koz pěstovaných kdekoliv jinde má vlákna hrubší – mongolská srst má typicky průměr 15,5 – 16,5 μm, afghánská 16 – 17 μm a iránská 17 – 18 μm (více se o místech, kde se kašmír produkuje dozvíte na našem blogu) a i srst z vnitřní Číny se musí pečlivě vybírat, aby splňovala požadavky na SF kašmír. Tomu odpovídá i cena – syrová kašmírová vlna, splňující standardy pro superfine kašmír je až o 50% dražší než běžná kvalitní surová kašmírová vlna.

Zatímco pro použití termínu kašmír nebo cashmere existují závazná mezinárodní pravidla (vlna pochází z podsady kozy kašmírové, vlákna mají průměr nižší než 19 μm a podíl vláken s průměrem vyšším než 30 μm je nižší než 3%), termín superfine kašmír není nikde závazně definován. Z toho důvodu je na místě opatrnost, zejména u kašmírových výrobků z nižší cenové hladiny (více se o rozdílech v kašmíru dozvíte na našem blogu). Jen u renomovaných značek s dlouholetou tradicí lze označení superfine cashmere opravdu věřit.

Naší nabídku luxusních dámských svetrů ze 100% superfine kašmíru najdete na www.SEKORA.cz.

Dámské superfine kašmírové svetry, N.PEAL

Pin It