Archiv podle kategorií: Hodinky

Panerai Luminor – chlapské sportovní hodinky

Panerai Luminor

Hodinky Luminor italské značky Panerai jsou chlapské sportovně orientované hodinky, které již přes 60 let ikonou mezi pánskými hodinkami. Jsou velké,jednoduché a mimořádně praktické – mají vše, co by měly moderní hodinky mít.

Od 30. let 20. století dodával značka Panerai přístroje pro italské námořnictvo – kompasy, hloubkoměry a (společně s firmou Rolex) i náramkové hodinky. Byly vodotěsné a s výborným podsvícením, které bylo zpočátku na bázi radioaktivního rádia. V 50. letech představila značka Panerai unikátní ochranu korunky hodinek, která byla vodotěsná a prachotěsná.

Panerai Luminor byly představeny v roce 1950 a byly vybavené ochranou korunky, posvíceným sandwichovým ciferníkem, jehož barva byla na bázi tritia a o velikosti 44 mm. Až do roku 1993 se hodinky Panerai dodávaly pouze pro vojenské účely a běžně se neprodávaly.

V roce 1996 se při své návštěvě Itálie v hodinkách Panerai shlédl Sylvester Stalone, který si je pořídil a často je nosil. Napomohl tím k prosazení se značky a jejímu přijetí i mezi svými kolegy.

Dnešní Panerai Luminor jsou hodinky, které jsou vodotěsné, mají speciální ochranu korunky a sandwitchový ciferník (ciferník je tvořený dvěmi vrstvami, z nichž spodní je luminiscenční). Klasické Luminory mají pouze hodinovou a minutovou ručičku a nemají ani vteřinovku ani datumovku. Dnes se ale vyrábí i Luminory s vteřinovkou a datumovkou. Hodinky pohání vlastní strojek.

Panerai Luminor jsou chlapské potápěčské náramkové hodinky. Ochrana korunky se stala pro tyto hodinky typickou a zcela ikonickou.

Jean-Paul Belmondo

 

Sylvester Stalone

Hodinářské komplikace 3

Glashutte Senator Tourbillon

Termínem hodinářská komplikace se označují doplňkové, nadstandardní funkce hodinek. Mezi hodinářské komplikace patří vše, kromě zobrazení času – hodin, minut a vteřin. Obvykle se jedná o poměrně složitá mechanická soustrojí, která značně komplikují návrh i výrobu hodinek; v žádném případě ale nesmí hodinářská komplikace omezovat nebo komplikovat chod hodinek.

Hodinky s komplikacemi jsou indikací toho, jak kvalitní je daná značka hodinek – ne každý výrobce dokáže hodinky s komplikacemi sériově vyrábět v požadované kvalitě. I návrh hodinek s komplikacemi je mimořádně složitý a obvykle vyžaduje nejen zkušenosti, ale i dokonalé zvládnutí technologií.

Základních hodinářských komplikací je okolo 15 a jejich popis je předmětem tohoto a dvou předchozích článků o hodinářských komplikacích na našem blogu.

Repeater

Blancpain Repetition Minute

Repeater označuje komplikaci, která po stisku speciálního tlačítka zvukově oznamuje aktuální čas na hodinkách. Zvuková signalizace je prováděná odbíjením, často v několika různých tónech. Existují hodinové repeatery (Hour Repeater), které oznamují jen aktuální hodinu, čtvrthodinové repeatery (Quarter Repeater), které odbíjejí hodinu a čtvrthodinu a nejsložitější minutové repeatery (Minute Repeater), které odbíjejí hodinu, čtvrthodinu a minutu (odbíjení je realizováno pomocí tří různých tónů – jeden pro hodiny, druhý pro čtvrthodiny a třetí pro minuty).

Tato komplikace byla původně navržená pro nevidomé nebo osoby s velmi špatným zrakem. Realizace této komplikace je mimořádně obtížná a vyžaduje maximální přesnost a obvykle se vyskytuje jen u těch nejdražších hodinek těch nejprestižnějších značek.

Retrograde

Vacheron Constantin Partimony Retrograde

Retrograde označuje jiný, méně konvenční způsob zobrazování. Ručičky u retrograde hodinek neopisují celý kruh, ale pohybují se jen po kruhové výseči a když dojdou na konec, přeskočí zpět na začátek kruhové výseče. Tento způsob zobrazování používal na konci 18. století Abraham – Louis Breguet a používá se především pro zobrazování doplňkových informací – datum, den v týdnu či vyrovnání času – equation of time (více se o této komplikaci dočtete na našem blogu) nebo ukazatel nátahu.

Retrograde zobrazování je čas od času módní a populární ale obvykle po krátké době zase zapadne mimo oblibu. Ale modely hodinek s retrograde zobrazováním má ve své nabídce většina významných hodinářských značek.

 

 

Skeleton

Glashutte Senator Skeletonized

Skeleton označuje hodinky, u kterých jsou v ciferníku vytvořené průhledy, kterými je i z přední strany viditelný hodinářský strojek nebo jeho část. Nejedná se o komplikaci v pravém slova smyslu, jde spíš o estetické hledisko. To, co je potřeba na hodinkách se skeletonem udělat, je ozdobit a na pohled zatraktivnit hodinářský strojek. Obvykle jsou strojky skeletonových hodinek sestavené z vyleštěných či namořených (nebo drahými kovy pokovených) součástek. Pohled na takto doladěný strojek je sice příjemný a povznášející, ale poměrně rychle se okouká a většině skeletonových hodinek chybí jakási ucelenost nebo kompaktnost.

Skeletonizované hodinky se čas od času stávají módními a po čase zase jejich obliba upadne. Ale určitě se jedná o zajímavé oživení designu náramkových hodinek. A pokud je skeletonizace provedena decentně a ne příliš výrazně a neomezuje rychlé a pohodlné odečítání toho hlavního – času, opravdu dobře a pěkně takové hodinky vypadají. Naproti tomu hodinky, u kterých minutová a hodinová ručička splývají na pozadí strojku nejsou příliš praktické.

Malá vteřinovka (Small Second, Petite Second)

Patek Philippe Calatrava

Hodinky s touto komplikací nemají vteřinovou ručičku umístěnou na stejné ose jako minutovou a hodinovou ručičku, ale na samostatné ose, která je obvykle vychýlená ze středu hodinek (obvykle bývá na 6-ti hodinách, vyjímečně na 9-ti hodinách). Vteřinová ručička mívá obvykle vlastní subciferník, na kterém je možné odečítat vteřiny. Hodinky s touto komplikací vypadají elegantněji a proto se malá vteřinovka používá především u společenských hodinek a v omezené míře u hodinek vyloženě sportovních.

Malou vteřinovku nezaměňujte s vteřinovou ručičkou chronografu, která je také umístěná mimo střed hodinek (spolu s minutovým a případně hodinovým sčítacím registrem).

Tachymetr

Omega Speedmaster

Tachymetr je graficky provedená stupnice, která převádí čas na rychlost. Tachymetr není opravdová hodinářská komplikace, nevyžaduje zásah do hodinového strojku a bývá umístěný na lunetě. Princip fungování je takový, že si změříte čas, který potřebujete k tomu, abyste urazili danou vzdálenost (obvykle 1 km nebo 1 míli či jejich zlomky) a na tachymetru si odečtete rychlost, s jakou jste se pohybovali (opět v km/h nebo v mílích/h). Tachymetr se často vyskytuje na hodinkách s chronografem (více se o chronografu dozvíte na našem webu) nebo na sportovně pojatých hodinkách, u kterých je obvykle umístěný na otočné lunetě.

U hodinek s chronografem (více se o chronografu dozvíte na našem blogu) vteřinová ručička stopek, spuštěných na začátku měřeného úseku a na konci zastavená, ukazuje přímo na místo, kde na tachymetru odečtete rychlost.

Tourbillon

Cartier Rotonde de Cartier Tourbillon

Jedná se o jednu z nejpreciznějších a nejnáročnějších hodinářských komplikací, kterou v si v roce 1801 patentoval Abraham – Louis Breguet a která zpřesňuje chod hodinek. Přesnost mechanických hodinek nezávisí jen na přesnosti jejich návrhu a výroby, ovlivňuje jí i několik vnějších faktorů – teplota, tlak a prostřednictvím gravitace i poloha, v jaké se hodinky nacházejí. Tourbillon je mechanismus, který právě eliminuje vliv gravitace a tím i to, v jaké poloze hodinky jsou. Tourbillon je klec, ve které je umístěn krokový mechanismus a setrvačka a celá klec se otáčí kolem vlastní osy (obvykle jedenkrát za minutu). Tím, že se klec s krokovým mechanismem a setrvačkou otáčí, eliminuje (resp. vyrovnává) vliv gravitace a tím polohy, ve které hodinky jsou.

Ačkoliv tourbillon zpřesňuje chod hodinek, moderní konstrukční metody a postupy ve spolupráci s moderními metalurgickými materiály dokáží navrhnout hodinový strojek, který je dostatečně přesný pro běžné použití. Tourbillon se stal doménou těch nejkvalitnějších výrobců hodinek a vyskytuje se většinou u těch nejprestižnějších (a nejdražších) modelů značky.

Ukazatel nátahu (Power Reserve, Gangreserve)

Panerai Luminor 1950

Ukazatel nátahu je komplikace, která na ciferníku zobrazuje, jak moc jsou hodinky natažené. Ukazatel nátahu je dost praktický, i když u současných hodinek s automatickým nátahem (více se o této komplikaci dozvíte na našem blogu), které se pravidelně nosí není příliš potřebný. Je obvykle realizován samostatnou ručičkou, která na kruhové výseči orientačně ukazuje, jak moc jsou hodinky natažené. U některých modelů je stupnice na této výseči kalibrovaná v hodinách (indikuje kolik hodin strojek vydrží být v chodu). Ale i když je stupnice kalibrovaná, mějte na paměti, že ukazatel nátahu je jen orietační.

Některé hodinky mají ukazatel nátahu umístěný i jinde, než na ciferníku – obvykle na zadní stěně hodinek.

 

<< Předchozí díl o hodinářských komplikacích

Hodinářské komplikace 3: (zleva) Minute Repeater (IWC Portugieser Minute Repeater), Retrograde (Longines Master Collection), Skeleton (Blancpain Carrousel), Small Second (Hamilton Khaki Navy Pioneer), Tachymetr (TAG Heuer Carrera). Tourbillon (Jaeger-LeCoultre Master Tourbillon), Power Reserve (A. Lange & Sohne Grand Lange 1)

Pin It

Hodinářské komplikace 2

Blancpain Fifty Fathoms Tourbillon 8 Jours

Hodinářská komplikace je termín, který se používá pro označení doplňkových, nadstandardních funkcí u mechanických hodinek. Nadstandardní funkcí je cokoli navíc nad zobrazením času, resp. minut a hodin. Už zobrazení datumu je komplikací a v některých případech i zobrazení vteřin (tzv. Petite Second nebo Small Second).

Základních hodinářských komplikaci je okolo 15 a vždy se jedná o více či méně složité mechanické soustrojí. Mezi nejužitečnější, nejpopulárnější a nejčastěji žádané komplikace patří chronograf (stopky), zobrazení času ve více časových pásmech (GMT) či ukazatel natažení hodinek. Některé komplikace jsou zase především na oko a jejich praktické využití je velmi omezené – zobrazení měsíčních fází (Moonphase) či vyrovnání času (Equation of Time).

Popis základních komplikací je předmětem tohoto (a navazujících) článků.

Grande Complication

Audemars Piguet Royal Oak Grande Complication

Termínem Grande Complication se označují hodinky, které mají více různých komplikací. I když není nikterak normováno nebo předepsáno, kolik a jakých komplikací hodinky mají mít, aby se mohly označovat jako Grande Complicaton, platí nepsané pravidlo, že hodinky s tímto označením musí mít minimálně 3 různé komplikace a to z různých „kategorií“ komplikací.

Měření času
  • Chronograf (včetně libovolné modifikace chronografu)
Astronomické komplikace
  • Kalendář
  • Měsíční fáze
  • Equation of Time
Zvukové komplikace
  • Repeater (libovolný od minutového až po hodinový)
  • Alarm

Ve všech případech se jedná o hodinky, které jsou opravdu mimořádným technickým výtvorem a jsou jakousi výkladní skříní dané značky.

Chronograf

Breitling Chronomat 44

Chronograf je mechanismus stopek a jejich ovládání, který je nezávislý na standardním měření času. Ve většině případů je hlavní vteřinová ručička (ta, která obíhá na stejné ose jako minutová a hodinová ručička) spojená se stopkami a ukazuje vteřiny stopek. Běžná vteřinová ručička hodinek (ta, která je svázaná s časem) bývá realizována v samostatném subciferníku (tzv. Petite Second nebo Small Second). Aby mohly stopky ukazovat i časy, delší než jedna minuta (doba oběhu vteřinové ručičky stopek), je chronograf vybaven obvykle dvěmi tzv. sčítacími registry, které zobrazují minuty uběhlé od spuštění stopek – první sčítací registr bývá do 30 minut a druhý do 12 hodin. Sčítací registry bývají realizovány jako samostatné kruhové subciferníky, podobně jako Petite Second. Některé chronografy mají jen jeden sčítací registr, který ukazuje čas od spuštění stopek pomocí minutové a hodinové ručičky, stejně jako běžné ručičky pro měření času.

Vacheron Constantin Overseas Chronograph

Chronograf se obvykle ovládá pomocí dvou tlačítek. Jedno ovládá spuštění a zastavení stopek a druhé slouží k resetování (vynulování) stopek. U vodotěsných hodinek musí být i mechanismus tlačítek navržen tak, aby okolo tlačítek nepronikala voda a obvykle se doporučuje každých 5 – 10 let nechat tlačítka přetěsnit (v podstatě se jedná o výměnu těsnění okolo tlačítek).

Mnohé hodinky s chronografem, zejména ty sportovnějšího charakteru, jsou vybavené i otočnou lunetou, pomocí které se jednoduše a rychle odečítají minuty stopek. Některé mají na lunetě stupnici tachymetru, která umožňuje převést uplynulý čas ve vteřinách na aktuální rychlost v km/h.

Chronograf je asi nepraktičtější a nejužitečnější hodinářská komplikace. Chronografy lze najít nejen u vyloženě sportovních hodinek, ale i u hodinek ryze společenských. Chronografy, které jsou společenské mají obvykle velmi příjemně nízkou tloušťku (okolo 12 mm).

Kalendář

IWC Da Vinci Perpetual Calendar (věčný kalendář)

Kalendář je poměrně složitá komplikace, která dokáže zobrazit aktuální datum. Kromě toho, že zobrazuje datum není potřeba u hodinek s kalendářem každý druhý měsíc přestavovat datumovku, protože hodinky ví, kolik dní má který měsíc a přestavují datum automaticky (např. v září se datum automaticky přenastaví z 30. září na 1. říjen a nikoli na 31. den, jako u hodinek pouze s datumem). Kalendář je příjemnou komplikací, ale hodinky se nesmí zastavit, jinak výhoda kalendáře je značně degradována.

Existují dva typy kalendářových komplikací. Tzv. roční kalendář (Annual Calendar) nebere v úvahu přestupný rok a je potřeba jednou za č roky datum přenastavit (hodinky nepočítají s únorem, který má 29 dnů). Hodinky s věčným kalendářem (Perpetual Calendar) berou v úvahu i přestupný rok (i když většinou již nepočítají s tím, že jednou za 100 let není rok přestupný, i když jde o 4. rok a proto i tyto hodinky vyžadují 1 x za 100 let manuální přenastavení).

Patek Philippe Complications Annual Calendar (roční kalendář)

Datum se u hodinek s kalendářem zobrazuje různě. Některé hodiny mají okénka, ve kterých se zobrazuje den, měsíc a někdy i rok; jiné používají zobrazení na kruhovém subciferníku, který v případě měsíce je rozdělený na 31 dílků. U hodinek s ročním kalendářem je téměř vždy zobrazováno, o kolikátý rok z přestupné periody se jedná (stupnice od jedné do čtyř a pokud se jedná o čtvrtý rok, je potřeba 1. března přenastavit datum).

Hodinky s kalendářovou kompikací – ať již se jedná o roční nebo věčný kalendář – jsou mistrovským dílem přesné mechaniky a jako takové nejsou levné. Ne každá hodinářská značka je vyrábí a i přenastavování datumu nebývá triviální a mnohdy vyžaduje součinnost hodináře. Je to ale opravdový technický zázrak a hodinky s kalendářem obvykle i moc pěkně vypadají.

Moonphase (zobrazení měsíční fáze)

Zenith Elite Moonphase (zobrazení měsíčních fází)

Zobrazení měsíční fáze (Moonphase) je velmi hezká, líbivá a nepřehlédnutelná komplikace; její praktické využití, potřebnost je ale minimální. Země obíhá slunce a měsíc obíhá Zemi a podle jejich vzájemné polohy je za jasné noci osvětlená určitá část měsíce – od novu (měsíc není vůbec osvětlený) přes první čtvrt, úplněk až po poslední čtvrt. Viditelnost měsíce probíhá v cyklech o délce přibližně 29,5 dne a komplikace moonphase tuto periodicitu zobrazuje.

Zobrazení měsíční fáze je obvykle realizováno prostřednictvím okénka s vykrojenými okraji, ve kterém se pohybuje disk s namalovaným měsícem na (obvykle) temně modrém pozadí, které symbolizuje noční oblohu. Celý mechanismus zobrazení měsíčních fází je vyladěný tak, že v okénku se zobrazuje ta část měsíce, která je v daný okamžik viditelná i na noční obloze.

Praktické využití této komplikace je minimální, ale je na první pohled viditelná a dodává náramkovým hodinkám punc luxusu a na první pohled odhaluje, že se jedná o hodinky s komplikací.

GMT (Více časových zón)

TAG Heuer Carrera Twin Time (více časových zón)

Hodinky s touto komplikací zobrazují čas v několika časových pásmech, typicky ve dvou. Hodinky se zobrazením více časových zón se někdy označují jako GMT (podle Greenwich Mean Time) nebo Multiple Time Zones či Twin Time.

Zobrazení druhé časové zóny je obvykle realizováno pomocí druhé, doplňkové hodinové ručičky. Vzhledem k tomu, že čas v různých časových zónách se liší vždy o celou hodinu, je toto zobrazení postačující. U některých modelů zobrazuje druhá hodinová ručička čas v 24-hodinovém formátu, tj. obíhá po stupnici, která má 24 hodin a oběhne jí jednou za 24 hodin. Tento způsob zobrazení je pohodlnější, protože není potřeba přemýšlet o tom, jestli jsou v druhé časové zóně dvě hodiny ráno nebo odpoledne; na druhou stranu vyžaduje toto zobrazení trochu cviku.

Hodinky s GMT komplikací jsou praktickým a užitečným nástrojem pro ty, kteří často cestují a to i mezi místy v různých časových zónách. Jako hlavní čas, zobrazovaný na klasickém hodinovém ciferníku s minutami, si obvykle nastaví aktuální čas v časové zóně, kde právě pobývají a jako druhý čas (GMT) si nastavují čas v zóně, kde bydlí.

Rattrapante (Dvojitý chronograf, Double Chronograph, Split-second)

Panerai Luminor 1950 Rattrapante (Rattrapante)

Dvojitý chronograf (označovaný jako Double Chronograph, Split-second Chronograph nebo Rattrapante) je komplikací, která rozšiřuje použitelnost stopek (chronografu). U této komplikace mají stopky dvě vteřinové ručičky, z nichž jedna se chová stejně jako u chronografu a druhou je možné zastavit a resetovat při zachování měření uplynulého času, které provádí první ručička.

Ovládání dvojitého chronagrafu probíhá tak, že stiskem tlačítka (obvykle se jedná o tlačítko na pozici 2 hodiny) se spustí obě ručičky, které měří čas stopek. Při dalším stisku tohoto tlačítka se zastaví jen jedna vteřinová ručička a druhá pokračuje v měření času stopek. Zastavenou ručičku lze znova spustit opětovným stiskem tlačítka; při dalším stisku se opět zastaví. Resetování obou ručiček (a sčítacích registrů) se provádí stiskem druhého, resetovacího tlačítka, která bývá na pozici 4 hodin.

Rattrapante umožňuje měřit dva časové úseky stopek, např. časy na kolo. Drobnou nevýhodou je, že Rattrapante je efektivní pouze na vteřinovou ručičku a sčítací registry, které indikují minuty a hodiny od spuštění stopek, měří čas od celkového spuštění stopek, tj. čas, který koresponduje s první vteřinovou ručičkou.

<< Předchozí díl o hodinářských komplikacích
Další díl o hodinářských komplikacích bude brzo následovat

Hodinářské komplikace 2: (zleva) Grande Complication (Breguet Classique Complications 5447), Chronograf (Omega Planet Ocean Chronograph), Věčný kalendář (Jaeger-LeCoultre Master Eight Days Perpetual), Moonphase (Glashütte Senator Panorama Date Moon Phase), GMT (Rolex GMT-Master II), Rattrapante (A. Lange Double Split)

Hodinářské komplikace 1

IWC Portugieser Grande Complication

Termínem komplikace se v hodinářství označují doplňkové funkce mechanického hodinového strojku. Za standardní funkce mechanického strojku se považuje ukazování času, tj. hodin, minut a vteřin; všechno navíc, ať se jedná o stopky, budík, zobrazení fází měsíce či tourbillon je již „komplikace“.

Vzhledem k tomu, že se jedná o ryze mechanické strojky (u elektrických hodinek se nehovoří o komplikacích) je i každá komplikace více či méně složitým soustrojím, která komplikuje návrh strojku hodinek – a odtud právě pochází název komplikace.

V následujících odstavcích a navazujících článcích na našem blogu najdete přehled základních hodinářských komplikací a několika vychytávek, které sice nejsou komplikací, ale ovlivňují funkčnost hodinek. Přehled je vytvořený z uživatelského hlediska a nezabývá se mechanckým provedením komplikací.

24-hodinové zobrazení času

Longines Heritage 24 Hours (24 hodinové zobrazení času)

Klasické hodinky zobrazují čas ve 12-ti hodinovém formátu, tj. od  0:00 až do 11:59. Tomu odpovídá i počet hlavních (hodinových) indikátorů po obvodě ciferníku, kterých je 12. Hodinky, které zobrazují čas ve 24 hodinovém formátu mají hodinových indikátorů na ciferníku 24 a čas zobrazují v rozsahu 0:00 až 23:59. Z hlediska mechanické konstrukce strojku jde o to, že u 12-ti hodinového formátu oběhne hodinová ručička celé kolo za 12 hodin a u 24-hodinového formátu za 24 hodin. Hodinek s 24-hodinovým formátem zobrazení není mnoho, jsme navyklí na 12-ti hodinový formát a přechod na 24-hodinový vyžaduje dost cviku a pozornosti. Nicméně u některých specifických povolání, u kterých je znemožněna orientace podle dne a noci (kosmonauti na oběžné dráze, posádky ponorek) mají hodinky, které zobrazují čas ve 24- hodinovém formátu ryze praktický smysl. Do této oblasti spadají např. Breitling Navitimer Cosmonaute, které byly poprvé na oběžné dráze v roce 1962. Nicméně ve většině ostatních případů je 24-hodinové zobrazení času spíše na úkor čitelnosti zobrazení.

Alarm (budík)

Jaeger-LeCoultre Master Memovox (hodinky s budíkem)

Budík (alarm) je komplikace, která je opravdu praktická a užitečná. Bohužel implementace budíku do náramkových hodinek s mechanickým pohonem naráží na jedno velké úskalí – prostor. Aby byl budík opravdu funkční, musí zvonit dost hlasitě a dost dlouho, což vyžaduje, aby pružina, která pohání zvonek byla silná a velká a to je právě v konfliktu s omezeným prostorem uvnitř hodinek. Existující hodinky s alarm komplikací zvoní obvykle slabě a poměrně krátkou dobu a i jejich velikost – především tloušťka – je nepříjemně velká. Budík se obvykle ovládá samostatnou korunkou, která slouží jak k nastavení času buzení (na samostatném subciferníku), tak i k zapínání a vypínání budíku a většinou i k natažení pružiny, která pohání zvonění.

Automatický nátah

Patek Philippe Aquanaut (pohled zezadu na mechanismus automatického nátahu)

Automatický nátah (Automatic, Automatique) je dnes asi nejrozšířenější hodinářskou komplikací a dnes patří k standardnímu vybavení většiny hodinek s mechanickým strojkem. Automatický nátah je soustrojí, které při každém pohybu ruky ve spolupráci s gravitací natahuje hodinky. V podstatě se jedná o relativně masivní závaží přibližně půlkruhového tvaru, které je uchycené na osičce, která přenáší pohyb závaží na natahovací mechanismus. Celé ústrojí automatického nátahu je obvykle umístěné na vnější straně strojku tak, že závaží je těsně pod víčkem hodinek, kde má dostatek místa k volnému pohybu. U hodinek s průhledným víčkem je právě automatický nátah tím, co je nejvíce viditelné sklíčkem ve víčku.

Starší automatické nátahy byly někdy konstruovány jako samostatné ústrojí, které se montovalo na vlastní strojek; dnešní moderní strojky jsou již konstruovány tak, že mechanismus automatického nátahu je zcela integrováno do strojku. Některé starší automatické nátahy natahovaly hodinky jen při pohybu jedním směrem (např. ETA7750) a tím vyžadovaly relativně více pohybu pro úplné natažení; většina moderních strojků již podporují natahování při pohybu závaží na osičce v obou směrech.

Datum

Rolex Day-Date II (datum a den v týdnu, datum s kyklopovým okem)

Mnohé hodinky zobrazují kromě času (hodin, minut a vteřin) i datum a některé i den v týdnu. Datum se obvykle zobrazuje v malém okénku, které je nejčastěji umístěné na ciferníku u 3. hodiny (dalšími rozšířenými polohami jsou u 6, mezi 4 a 5 a u 12). Den v týdnu je obvykle zobrazován v dalším okénku vedle datumu; některé modely hodinek mají pro zobrazení dne v týdnu širší, zaoblené okénko. A někdy je zobrazování dne v týdnu vedeno jako samostatná hodinářská komplikace.

Zobrazení datumu a dne v týdnu je realizováno tak, že se datumovka posune při každém druhém průchodu hodinové ručičky okolo 12. To znamená, že tato komplikace nebere v úvahu různý počet dnů v měsíci a proto je potřeba každý druhý měsíc (resp. 5 x do roka, vždy u měsíců, které nemají 31 dnů) je potřeba na začátku měsíce datum a případně i den v týdnu znovu nastavit. Natavení datumu i dne v týdnu se obvykle provádí pomocí hlavné korunky, kterou se nastavuje i čas.

Specialitou některých hodinek je drobná lupa, která je integrována ve sklíčku a je umístěná nad datumem, tzv. kyklopovo oko. Kyklopovo oko se vyskytuje u mnohých hodinek značky Rolex a výrazně zlepšuje čitelnost datumu.

Equation of Time (Vyrovnání času)

Girrard-Perregaux 1966 Annual Calender And Equation of Time (ukazatel Equation of Time je na pozici mezi 4 a 5)

Equation of Time, česky vyrovnání času, je komplikace, která udává rozdíl mezi skutečným slunečním časem a univerzálním časem, který používáme. Čas, který používáme má délku každého dne 24 hodin, ale vzhledem k tomu, že Země obíhá kolem slunce po elipse a ne po kružnici, je skutečný sluneční čas mírně jiný a délka každého dne není stejná. Rozdíl mezi skutečným časem a univerzálním časem je největší 11. února (liší se o 14:15 minut) a 3.11., kdy rozdíl činí 16:25 minuty; 15.4. a 1.9. jsou oba časy stejné. Naštěstí znaménka rozdílu jsou opačná a tak se během roku oba časy vyrovnají.

Hodinky, které ukazují Equation of Time zobrazují právě rozdíl mezi skutečným slunečním časem a časem univerzálním. Zobrazení se provádí obvykle na lineární nebo čtvrtkruhové stupnici a dá se poznat podle toho, že krajní polohy jsou označené číslicemi, blízkými číslu 15.

Tato komplikace má velmi omezené praktické využití (pokud vůbec nějaké), ale stylově doplňuje hodinky s jinými komplikacemi, především s kalendářem.

Flyback chronograf

A.Lange Datograph Up/Down s flyback chronografem

Termínem flyback je označovaná komplikace, která usnadňuje a zpříjemňuje ovládání chronografu (stopek). Jedná se o komplikaci, která má smysl a realizuje se pouze u hodinek s chronografem (stopkami).

Chronograf má ovládání, které využívá obvykle dvou tlačítek – jedním se spouští a zastavují stopky a druhé chronograf (resp. stopky) resetuje, vynuluje. Pokud máte spuštěný chronograf a chcete začít měřit jiný časový úsek, musíte stopky zastavit, vynulovat a znovu spustit, tedy celkem třikrát stisknout některé z tlačítek chronografu (a to obvykle různá tlačítka). Flyback je mechanismus, který umožňuje začít nové měření času stiskem jen jednoho tlačítka, které zastaví stopky, vynuluje je a znovu stopky spustí.

Tato komplikace je užitečná a praktická pro některé situace, ale nevýhodou je, že poskytuje jen málo času na odečtení naměřeného času stopek před novým spuštěním.

Pokračování – Následující díl o hodinářských komplikacích >>

Hodinářské komplikace 1: (zleva) 24 hodinový čas (Breitling Navitimer Cosmonaute), Alarm (Glashütte Senator Diary), Automatic (Audemars Piguet Royal Oak Selfwinding), Datum (TAG Heuer Carrera Calibre 5 Day-Date), Equation of Time (Panerai Luminor 1950 Equation of Time), Flyback (Zenith Stratos Flyback)

Pin It

Longines Dolcevita – dámské hodinky s moderní elegancí

Rodina hodinek Longines Dolcevita obsahuje elegantní dámské hodinky obdélníkového půdorysu, které jsou uživatelsky jednoduché, bezproblémové a především mimořádně pohledné. Řada Longines Dolcevita byla uvedená na trh v roce 1997 a od té doby jsou jakýmsi etalonem dobrého vkusu.

Značka Longines bývá první značkou švýcarských hodinek, kterou si zákazníci, nováčci v oblasti švýcarských značkových hodinek, kupují. Je to dáno tím, že značka má vynikající renomé, které je doplněné dobrým marketingem a hodinky Longines jsou elegantní a přitom uživatelsky jednoduché a současně i spolehlivé a v neposlední řadě i proto, že cenová politika značky je rozumná a hodinky jsou relativně cenově dostupné. Přesně této charakteristice odpovídají i hodinky z rodiny Dolcevita – moderní, jednoduché, nekomplikované a ryze funkční hodinky s mimořádnou dávkou elegance v dostupné cenové relaci.

Anita Ekgberg a Marcello Mastroianni ve filmu Dolce Vita

Název Dolcevita má evokovat a připomínat bezstarostný, pohodový „sladký život“, stejně jako slavný film Federica Felliniho s Anitou Ekberg a Marcellem Mastroiannim z roku 1960. I Longines Dolcevita se inspirovaly Itálií, nekomplikovaným životním postojem a pohodou.

Z technického hlediska nehledejte mezi hodinkami řady Longines Dolcevita žádná zázračná ani pozoruhodná řešení. Hodinky jsou vybavené quartzovým strojkem, který v rámci značky Longines odpovídá dobrému průměru. Strojek není vybaven takovými vychytávkami jako např. teplotní kompenzace, ale i tak je neskutečně přesný (odchylka času za kalendářní rok je menší než 1 sekunda).

Ani z hlediska hodinářských komplikací se nabídka omezuje jen na vteřinovou ručičku, která je u některých modelů umístěná v samostatném kruhovém ciferníku na pozici 6 hodin. Ale všechny tyto vlastnosti přesně odpovídají tomu, co moderní ženy od hodinek požadují – spolehlivý, nekomplikovaný a jednoduchý provoz, dobrou čitelnost a odolnost. A především příjemný, elegantní a moderní vzhled.

To, v čem hodinky Longines Dolcevita ale jednoznačně vynikají je vzhled. Jsou vyráběné ve třech velikostech (17,4 x 27 mm, 20,5 x 32 mm a 23 x37 mm) a v jedné pánské velikosti 26 x 32 mm (pánské hodinky Longines Dolcevita jsou spíše okrajovou záležitostí a např. v letošním výrobním programu značky nejsou vůbec zastoupené). Provedení těla hodinek je buď z leštěné nerezové oceli (nerezová ocel u hodinek Longines Dolcevita je opravdu mimořádně vyleštěná), ze zlata (žlutého či růžového) nebo tzv. bi-color, tedy kombinace zlata (opět buď žlutého nebo růžového) a leštěné nerezové oceli. Typický tah (řemínek) hodinek Dolcevita je kovový, ale existují i verze s řemínkem koženým (obvykle se jedná o imitaci aligátoří kůže nebo o pravou aligátoří kůži) v černé, hnědé, bílé nebo bordeaux barvě. Ciferník je buď smaltovaný nebo z pravé perleti s označením hodin buď čárkami nebo poměrně výraznými římskými číslicemi.

Kate Winslet, ambasadorka Longines Dolcevita

Mnohé modely jsou ozdobené drobnými čirými diamanty ve dvou podélných řadách na pouzdru nebo na ciferníku. Existuje i varianta hodinek Longines Dolcevita, která má ciferník posázený 212 droboučkými diamanty. Diamanty u hodinek Longines Dolcevita vypadají decentně, neokázale a opravdu elegantně.

Hodinky jsou vodotěsné do hloubky 30m; jsou tedy odolné proti namočení, ale nejedná se o sportovní nebo potápěčské hodinky. Vše je u hodinek Longines Dolcevita podřízeno účelu – jednoduché, pohodlné a elegantní dámské hodinky.

Pin It

Audemars Piguet Royal Oak – luxusní sportovní hodinky

Hodinky Royal Oak švýcarské značky Audemars Piguet jsou modelem, který před téměř půlstoletím udal směr celé nové kategorii hodinek – luxusním sportovním hodinkám. Dnešní Royal Oak jsou stále podobné prvním, jak vzhledem, tak i použitým strojkem.a i to svědčí o tom, že se jedná o opravdu nadčasové hodinky.  Řada Royal Oak byla doplněna o modely s různými komplikacemi, vznikla celá rodina hodinek Royal Oak Offshore, které více odrážejí současné pojetí luxusních hodinek, ale původní Royal Oak zůstává ve výrobním programu značky.

Gérald Genta

Hodinky Royal Oak vznikly v roce 1972. V tento době tato tradiční švýcarský výrobce hodinek čelil krizi, způsobené masivním rozmachem quartzových hodinek a společnost se nacházela na pokraji bankrotu. Z informací, pocházejících především od prodejců značky z Itálie, vyplývalo, že na trhu by se mohly uplatnit opravdu luxusní sportovně laděné hodinky s elegantním, ale přitom přiměřeně agresivním vzhledem. Již v raných stádiích úvah o novém modelu vyplynulo, že hlavní variantou nového modelu by měly být hodinky s ocelovým pouzdrem. Traduje se, že tehdejší ředitel Audemars Piguet Georges Golay zavolal jednoho dne v podvečer renomovanému návrháři Géraldu Gentovi a požádal ho, aby do druhého dne připravil designový návrh elegantních sportovních hodinek.

Původní skica Géralda Genty z roku 1972

Návrh, který Gerald Genta přes noc připravil vycházel z Gentových pozorování profesionálních potápěčských helmic. Se sklem průzoru přišroubovaným k helmě pomocí zvnějšku viditelných šroubů. I osmihranný tvar lunety hodinek připomíná okna v lodních kajutách a název Royal Oak byl přijat pravděpodobně jako připomínka britských válečných lodí stejného jména.

Současné Royal Oak s chronometrem

Již první Gentova skica, prezentována druhý den obsahuje všechny charakteristické rysy hodinek Royal Oak – osmihrannou lunetu, přišroubovanou k tělu hodinek osmi zvnějšku viditelnými šestihrannými šrouby, které procházejí celým tělem hodinek a jsou přišroubovány až ke spodnímu víčku, nízkou výšku hodinek (7 mm) a na svou dobu obrovský průměr hodinek 39 mm. Již od prvního návrhu bylo jasné, že největší důraz bude kladen na to, jak hodinky vypadají a Gentovi se podařilo originálně vyvážit hlavní geometrické prvky hodinek – osmihrannou integrovanou lunetu, šestihranné ozdobné šrouby a kruhový tvar ciferníku.

Doladění technologického postupu výroby pouzdra zabralo čas – leštění, kartáčování, broušení oceli, frézování ciferníku i celková povrchová úprava. Royal Oak jsou hodinky, u kterých výroba pouzdra (a to i v ocelovém provedení) je obtížnější a dražší, než výroba strojku. O tom, že zvládnutí výroby nebylo vůbec jednoduché svědčí i to, že první prototypy hodinek, prezentované na basilejské výstavě hodinek v roce 1972 byly vyrobené z bílého zlata, které je měkčí a lépe opracovatelné než ocel.

Strojek AP2120, který pohání Royal Oak

O pohon se staral – a dodnes stará – mimořádně tenký strojek s automatickým nátahem, označovaný u Audemars Piguet jako Caliber 2120. Jedná se o strojek, který vznikl již v roce 1967 a jeho autorem je další ze švýcarských hodinářských legend, firma Jaeger – LeCoultre (JLC). Strojek vznikl jako společný projekt značek JLC, Audemars Piguet a Vacheron Constantin, ke kterým se v průběhu projektu připojila ještě značka Patek Philippe. Zatímco JLC vyvinula strojek, který u JLC nese označení Calibre 920, Audemars Piguet, Vacheron Constantin a Patek Philippe poskytly pro projekt financování a následně strojek používaly ve svých hodinkách). Jedná se o strojek s automatickým nátahem a rezervou chodu 50 hodin, který je mimořádně tenký (tloušťka je jen 2,45 mm, s integrovanou datumovkou 3,05 mm a s datumovkou a centrální vteřinovou ručičkou stále jen 3,4 mm). Strojek pracuje na frekvenci 19.800 kmitů za hodinu (2,75 Hz), má 36 kamenů a i na pohled je velmi krásný. Jedná se o jediný strojek, který byl (a dodnes je) používán v hodinkách tří opravdu prestižních švýcarských hodinek – Audemars Piguet, Vacheron Constantin a Patek Philippe.

AP Royal Oak z roku 1972

Hodinky Royal Oak byly oficiálně představeny v roce 1972 na basilejském veletrhu a způsobily pozdvižení. Byly na svou dobu velké (průměr 39 mm), tenké (jen 7 mm), neskutečně drahé (prodejní cena byla 3.200,- švýcarských franků za ocelové provedení, v době, kdy Rolex Submariner stály přibližně 280,- švýcarských franků) a vybavené strojkem jiné značky. Hodinky byly vodotěsné, ale jen do 50 m. I ocelový pásek hodinek (tah) nepocházel od Audemars Piguet, byl vyrobený firmou Gay Fréres ze Ženevy. Mnozí se pozastavovali i nad viditelnými šroubky, které držely lunetu a obecně nikdo neprorokoval hodinkám úspěch. Audemars Piguet vyrobil v první sérii 1.000 hodinek a trvalo více než rok, než je značka rozprodala. Hodinky z první série, tzv. A-série s označením 5420, jsou charakteristické tím, že na ciferníku je značka Audemars Piguet umístěná ve spodní části, v pozici 6. hodiny, zatímco u dalších sérií bylo logo umístěné nahoře, na pozici 12. hodiny. Hodinky z A-série jsou dnes raritním sběratelským kouskem.

Royal Oak v pouzdře z růžového zlata

Nicméně po prvním, poněkud rozpačitém roce, se prodeje Royal Oaku zvedly a tento model hodinek zachránil firmu Audemars Piguet před krachem. Ačkoli firma vyráběla (a vyrábí) Royal Oak i v provedení pouzdra z drahých kovů, nejprodávanější variantou pouzdra byla a je ta ocelová.

Audemars Piguet rozšiřoval rodinu Royal Oak o modely, které byly vybavené komplikacemi. Již v roce 1981 značka uvedla na trh hodinky Royal Oak Perpetual Calender s věčným kalendářem. Jednalo se o nejtenčí hodinky na světě s touto komplikací. Asi nejoblíbenějšími Royal Oak s komplikací je Royal Oak Chronograph se stopkami, které byly poprvé předvedeny v roce 1997. Byly vybavené vlastním strojkem a i když tlačítka, která spouštějí a zastavují stopky a resetují je jsou šroubovací (z důvodu vodotěsnosti), což výrazně omezuje použitelnost stopek, patří Royal Oak Chronograph k nejprodávanějším modelům celé rodiny.

AP Royal Oak Offshore Chronometer

V roce 1993 Audemars Piguet uvedl na trh model Royal Oak Offshore, který navrhl v té době 22-letý designér Emmanuel Gueit. Tyto hodinky měly být jakýmsi zjednodušeným Royal Oakem, který by názorně demonstroval, jak jsou vytvořené klíčové elementy hodinek. Hodinky Offshore měly průměr 42 mm a jejich představení na basilejském veletrhu zase vzbudilo velkou pozornost. Obdivovatelé původních Royal Oaků byli zhrozeni a i Gérald Genta, autor designu původních Royal Oak, velmi rozezleně tvrdil, že Offshory zcela zničily původní filozofii. Ale Offshory se zákazníkům líbily a vznikla z nich celá řada hodinek, dodnes vyráběných.

V roce 2012 byly hodinky Royal Oak mírně faceliftovány – jejich průměr se zvětšil na 41 mm a byly přidány „dámské“ modely s průměrem 37 mm.

Royal Oak s Tourbillonem

Dnes jsou ve výrobním programu značky modely Royal Oak s klasickým automatickým nátahem (Selfwinding), s dvojitým časem (Dual Time), s indikací východu a západu slunce, věčným kalendářem,  zobrazením lunárního cyklu a rozdílem mezi „pravým“ slunečním časem a časem konvenčním (Equation of Time), tourbillonem (Tourbillon a Tourbillon Chronograph), s věčným kalendářem, měsíčními fázemi, minutovou repeticí (Grande Complication) a samozřejmě Chronograph a Perpetual Calendar.

Hodinky Royal Oak firmy Audemars Piguet měly a dodnes mají významný vliv na to, jak mají dnešní luxusní hodinky vypadat. Staly se opravdovou hodinářskou legendou a zachránily značku Audemars Piguet před krachem. Mezi významnými lidmi, kteří propagují hodinky Royal Oak lze najít celou řadu špičkových golfistů, ale i Michaela Schumachera či Lionela Messiho. Dodnes mají hodinky své zcela neopakovatelné kouzlo.

Současné modely řady Royal Oak (zleva Selfwinding, Chronometer, Dual Time, Equation of Time, Tourbillon a Perpetual Calander)

Pin It

Omega Constellation – ikona dámských hodinek

Omega Constellation, zlaté s diamanty, automaty (Co-Axial), 31 mm

Rodina hodinek Omega Constellation je příkladem toho, jak se původně luxusní pánské hodinky vyvinuly po svém faceliftu v řadu ikonických dámských hodinek. Ačkoliv i dnes mezi hodinkami Omega Constellation zůstávají i vyloženě pánské modely (které mnozí známí muži běžně nosí) jsou dnes Constellationy především představitelem moderních, elegantních dámských hodinek.

Pro současné modely jsou charakteristické dvě dvojice jakýchsi pacek (nebo drápků či pacek), které jsou umístěné na krajích hodinek na pozici 3. a 9. hodin. Původně tyto packy pomáhaly s fixací safírového sklíčka a spolupodílely se na zajištění vodotěsnosti, ale dnes se jedná o ryze estetický prvek, který je pro Constellationy typický. Pod packami probíhá po obvodu sklíčka luneta, na které jsou římskými číslicemi uvedené hodiny nebo je posázená drobnými diamanty. Dalším prvkem, který je pro dnešní design Constellationů charakteristický je kovový pásek (tah), který spolu s hodinkami tvoří jednolitý celek (tzv. integrovaný tah).

Omega Constellation 24 mm bi-color

Současné Constellationy se vyrábějí v pěti různých velikostech (s průměrem 24 mm, 27 mm, 31 mm, 35 mm a 38 mm), z nichž pouze tu největší lze označit za vyloženě pánský model. Constellationy jsou vybavené buď quartzovým strojkem nebo mechanickým koaxiálním strojkem s automatickým nátahem. Tělo hodinek a pásek jsou z nerezové oceli, ze žlutého, růžového nebo bílého zlata nebo v kombinaci stříbrná nerezová ocel a žluté nebo růžové zlato (tzv. bi-color provedení). Většina modelů je zdobená drobnými diamanty, od 12-ti kusů na ciferníku až po několik tisíc kusů na lunetě, na ciferníku i na tahu. I provedení ciferníku je značně variabilní, od jednobarevného přes vzorované varianty až po ciferník z perleti.

Omega dnes vyrábí více než 400 různých modelů Constellationů (liší se velikostí, materiálem a barvou, zdobením, barvou a materiálem ciferníku a strojkem) a každý rok rodinu obměňuje a doplňuje o nová provedení. Dnes představuje rodina Constellation pro Omegu klíčovou a nejprodávanější řadu hodinek.

První Omega Constellation

První hodinky Omega Constellation byly uvedené na trh v roce 1952 jako vyloženě luxusní pánské hodinky s automatickým nátahem. V roce 1948 uvedla Omega při příležitosti 100. výročí firmy hodinky Centenary, které byly vyráběné v limitované sérii a nebyly určené k masové výrobě. Jejich úspěch a poptávka zákazníků vedly Omegu k rozhodnutí vytvořit novou rodinu opravdu luxusních hodinek – Constellation. Jméno Constellation (souhvězdí), hvězdička na ciferníku a obrázek kopule ženevské observatoře, vygravírovaný na víčku hodinek, připomíná ocenění, které Omega získala za své chronometry na ženevské hvězdárně v roce 1951. Na vzniku prvních Constellationů participoval i nejvýznamnější designér hodinek 20. století Gérald Genta. Od svého uvedení na trh jsou každé Costellationy certifikovány na přesnost švýcarskou oficiální zkušebnou COSC a luxusní charakter prvních modelů podtrhovaly i ručičky a logo na ciferníku z pravého zlata. Původní modely měly vypouklý ciferník, který se na okrajích svažoval dolu a připomínal obrácenou pánev (tzv. Pie-Pan). V roce 1964 proběhl významný facelift, jehož autorem byl opět Gérald Genta a hodinky po tomto faceliftu se označují jako C-Shape. Zaměření hodinek i jejich postavení jako vrcholných modelů značky zůstalo zachováno i po této inovaci.

První Omega Constellation Manhatttan

K zásadnímu faceliftu modelové řady Constellation došlo v roce 1982, 30 let po uvedení prvních Constellationů. Hodinky, označované jako Constellation Manhattan, měly quartzový strojek a všechny charakteristické rysy dnešních modelů – dvě dvojice pacek, přidržujících safírové sklíčko na polohách 3. a 9. hodin, lunetu s římskými číslicemi, označujícími hodiny a kovový, s hodinkami integrovaný pásek. Designérkou Constellation Manhattanů byla Carol Didisheim, která začala pro Omegu pracovat ihned po dokončení studií na škole dekorativního umění v Ženevě v roce 1980. Ačkoliv ona není autorkou oněch typických pacek (jejich autorem byl její šéf, Pierre-Andre Aellen), finální design Manhattanů je její práce. A možná právě díky ženskému přístupu Carol Didisheim se nové Constellationy staly tak oblíbenými mezi ženami.

Dnešní hodinky z řady Omega Constellation patří mezi opravdové ikony dámských hodinek. Jsou mimořádně elegantní, velmi moderní a ačkoliv patří k nejprodávanějším dámským značkovým hodinkám, plejáda různých modelů v různých barvách a s různým zdobením zaručuje, že nezevšední ani po více než 30-ti letech od svého uvedení na trh.

Omega Constellation, 27 mm, bi-color s diamanty na ciferníku

Omega Constellation 31 mm, ocel

 

Rodina Omega Constellation (zleva doprava: quartz 24 mm, automat 27 mm, automat 31 mm, quartz 35 mm, automat Day/Date 38 mm)

Jaeger – LeCoultre Reverso – ikona společenských hodinek

JLC Reverso Clasique

Jaeger – LeCoultre (jméno firmy se běžně zkracuje na JLC) Reverso je rodina hodinek, které se staly ikonou mezi společenskými, oblekovými hodinkami. Obdélníkový tvar hodinek s vyváženým poměrem stran, 3 decentní linky na kratší hraně, jednoduchý a přehledný ciferník a možnost otočit hodinky v pouzdře ciferníkem k ruce jsou základní charakteristiky hodinek JLC Reverso. Hodinky se staly i uznávaným a oceňovaným příkladem Art Deco designu, který do dnešních dní inspiruje i současné návrháře.

Historie hodinek se odvíjí od konce 20. let 20. století. V té době francouzský obchodník César de Trey pobýval v britské Indii a navštívil i zápas v koňském pólu, které bylo oblíbeným sportem britských vojáků a správních úředníků, sloužících v Indii. Jeden z hráčů si při hře rozbil sklíčko na svých hodinkách a při diskusi po utkání si postěžoval de Treyovi, že by potřeboval hodinky, které by byly schopné bez újmy přežít zápas v koňském pólu, nejlépe tak, že by se hodinky na ruce při pólu otočily tak, že ciferník by směřoval k zápěstí.

César de Troy

Myšlenka Césara de Troye oslovila a po návratu domů ji začal realizovat. Angažoval inženýra René-Alfreda Chauvota, který navrhl pouzdro hodinek, ve kterém bylo možné hodinky na ruce obrátit a v roce 1931 pouzdro patentoval; spojil se s francouzskou firmou Jaeger S.A., která měla pouzdra vyrábět a v neposlední řadě se dohodl s Jaquesem-Davidem LeCoultrem, majitelem švýcarské hodinářské firmy LeCoultre na tom, že LeCoultre bude dodávat strojky a zajišťovat finální montáž hodinek. Hodinky Reverso byly na světě. Vzhledem k časové tísni ale úplně první Reversa byly poskládány jinak – Jaeger nestíhal vyrobit pouzdra a tak zakázku zadal firmě A&E Wenger; LeCoultre neměl strojky, které by pasovaly do pouzder a tak pro první kusy byly použité strojky od Tavannes Watch Co.; finální asembláž proběhla podle plánu u LeCoultre.Až od roku 1933 jsou Reversa vybavené strojkem 11-U (15 kamenů, 18.000 kmitů/hod., manuální nátah, rezerva chodu okolo 50 hodin) od LeCoultre.

JLC Reverso (Maharani), 1936

Hodinky byly dlouhé 38 mm, široké 24 mm a jen 6 mm tlusté (rozměry, které mají i dnešní modely Reverso Clasique) a ukazovaly jen minuty a hodiny (vteřinová ručička se objevila až v roce 1934). Pouzdro bylo na kratší hraně ozdobené třemi linkami a dodnes se jedná o výstavní kousek Art Deco designu. Pouzdro bylo vyrobené z 30-ti dílů a hodinky bylo možné v pouzdru otočit tak, že se hodinky v pouzdru posunuly na kraj, otočily se a opět se do pouzdra zcela zasunuly. Po otočení hodinek bylo viditelné zadní víčko a to začalo prakticky ihned po uvedení na trh lákat k personalizaci hodinek – rytinou na víčku nebo smaltovaným obrázkem. Reversa se smaltovaným obrázkem indické dívky (pravděpodobně Maharani, žena maharádži některého z indických států) z roku 1936 jsou dodnes obdivovaným příkladem takové personalizace. JLC i dnes nabízí možnost si hodinky ozdobit rytinou nebo smaltováním podle vlastního výběru.

JLC Reverso britského krále Edwarda VIII (cca 1937)

Reversa měly na trhu takový úspěch, že společnosti Jaeger a LeCoultre se v roce 1937 spojily a vytvořily Jaeger – LeCoultre (JLC). Hodinky byly oblíbené i mezi tehdejšími celebritami – britský král Edward VIII, pozdější vévoda z Windsoru, je nosil; měl je i dánský princ nebo Amelia Eartart (žena, která první přeletěla Atlantický oceán). Po druhé světové válce začala hvězda modelu Reverso pohasínat – pravděpodobně díky vzrůstající oblibě kulatých, kruhových hodinek – a prodeje i výroba padaly. JLC zachovalo Reversa ve výrobním programu až do začátku 70. let 20. století, kdy výrobu ukončilo. Nicméně v roce 1972 navštívil továrnu JLC ve švýcarském Le Sentier italský dealer značky Giorgio Corvo a při prohlídce objevil 200 kusů nepoužitých pouzder na Reverso. Pouzdra odkoupil, nechal do nich nainstalovat strojky a během několika měsíců všech 200 kusů prodal – a tím znovu oživil zájem o Reversa a přesvědčil JLC, aby obnovili výrobu.

V roce 1984 JLC inovovalo pouzdro na Reversa. Nové pouzdro je vodotěsné a obracení hodinek je možné provádět v jakékoli části pouzdra, nejen na kraji jako u předchozího. Nové pouzdro se skládá z cca 50-ti dílů a je jedním z nejkomplikovanějších na světě.

JLC Reverso Duoface 1994

V roce 1984 došlo k další podstatné inovaci Reversa. Vznikl model, označovaný jako Duoface, který má z obou stran ciferník. Obvykle se používá tak, že jedna strana ukazuje domovský čas a druhá čas v jiném časovém pásmu, což je příjemné zejména při mezikontinentálním cestování. Oba ciferníky pohání jeden strojek, který má vyřešené nastavování druhého času velmi uživatelsky příjemně (buď pomocí tlačítka, které posouvá čas na jednom ciferníku po stisku vždy přesně o hodinu nebo pomocí mezipolohy na korunce, která zase ovládá jen hodinovou ručičku druhého ciferníku) a na druhém ciferníku bývá indikace den/noc.

JLC Reverso Dualface

Dnes jsou v nabídce JLC hodinky Reverso v mnoha provedeních – od řady Reverso Clasique, která se příliš neliší od původního modelu, přes řadu označenou jako Complication, do které patří modelu Duoface i modely se složitějšími komplikacemi, až po řadu Squadra, která má čtvercový tvar. Vyrábějí se i modely, specificky určené pro dámy. U pohon se u většiny modelů starají strojky s mechanickým nátahem; existuje i model s automatickým nátahem (Grande Reverso Night & Day a některé dámské modely) a s quarzovým strojkem. Většina modelů se dodává s koženým páskem, ale jsou i modely, dodávané s kovovým tahem; pouzdro může být ocelové nebo zlaté a existuje i model s mírně větším pouzdrem, tzv. Grande Reverso.

Jaeger – LeCoultre Reverso jsou i dnes, po více než 80-ti letech od svého uvedení na trh, mimořádně elegantními společenskými (oblekovými) hodinkami, které si oblíbili jak muži, tak i ženy. V neposlední řadě jsou i příkladem vrcholného Art Deco designu.

Jaeger-LeCoultre Reverso z roku 1931

Pin It

IWC Ingenieur – elegantní, sportovně střižená klasika

Současný model IWC Ingenieur Racer s chronografem (model 3785)

Modelová řada hodinek Ingenieur firmy IWC (International Watch Company) ze švýcarského Schaffhausenu patří již 60 let k široce oblíbeným pánským náramkovým hodinkám s charakteristickým designem a pověstnou švýcarskou přesností. První modely řady Ingenieur byly na trh uvedeny jako hodinky, které jsou mimořádně odolné proti působení magnetického pole a i dnešní modely v této tradici se základním marketingovým diferenciačním prvkem pokračují.

Již v průběhu 2. světové války započala masivní penetrace různých elektronických přístrojů do lidského životního prostředí. Rádia, televize, letecké navigační systémy se stávaly běžnou součástí lidského života a magnetická pole různé intenzity se stala běžnou realitou. Inženýři společnosti IWC začali již ve 40. letech 20, století vyvíjet pro potřeby anglické RAF hodinky, které byly maximálně odolné právě proti magnetickému poli. Základem jejich návrhu bylo tělo hodinek z měkké oceli, které vytvářelo okolo strojku hodinek ochranu v podobě jakési miniaturní Faradayovi klece, ale i samotný strojek hodinek byl upraven s použitím materiálů, odolných proti magnetismu (jako např. palladiová ocel).

První model IWC Ingenieur 666 AD (1954)

V roce 1954 uvedla společnost IWC na trh první model řady Ingenieur. Vycházel z jejích pilotních hodinek, ale celkový design byl upravený pro civilnější, běžné nasazení. Hodinky byly jednoduše elegantní a na svou dobu byly poměrně veliké (průměr 36,5 mm a výška 13,2 mm). Hodinky spolehlivě a přesně pracovaly i v silném magnetickém poli (až do 80.000 A/m) a IWC je od samého začátku cílila na mužské zákazníky, kteří byli inženýři, chemici, technici, piloti a lékaři. Hodinky byly vybavené IWC strojkem s automatickým nátahem, který pracoval na frekvenci 19.800 kmitů za hodinu a byly vodotěsné do hloubky 100 m. Vyráběly se ve dvou verzích – s datumovkou a bez ní – a měly firemní označení 666 A nebo 666 AD. Právě toto numerické označení stálo za tím, že se jim říkávalo ďábelské hodinky. Společně s uvedením těchto hodinek na trh se také objevilo charakteristické logo celé řady, kde nápis Ingenieur je orámován vodorovně orientovaným elektrickým  bleskem – toto logo je do dnešních dní používáno a jednoznačně na první pohled identifikuje hodinky řady Ingenieur. První Ingenieury se vyráběly (jen s mírnými modifikacemi ) po dobu 12-ti let až do roku 1967. Jednoduchá, až strohá, elegance, vynikající přesnost, dobrá odolnost a zacílený marketing přinesly značce IWC úspěch a hodinky Ingenieur se staly pojmem.

IWC Ingenieur SL (model 1832 z roku 1976)

V roce 1976 se značka odhodlala k dramatické změně vzhledu hodinek. Angažovala návrháře Géralda Genta (který krátce před tím stál u zrodu další hodinářské ikony – Audemars Piguet Royal Oak), který zcela přepracoval vzhled hodinek a dal jim tvar, který lze považovat za moderní do dnešních dní. Hodinky byly označené jako Ingenieur SL (původně SL znamenalo asi Steel Line, ale časem se význam SL ustálil na Sporty Line) a získaly přezdívku Jumbo Ingenieur nebo Fat Ingenieur. Disponovaly poměrně masivním ocelovým pouzdrem (40 x 38 mm), vodotěsností do 100 m a pověstnou odolností proti magnetickému poli. Bohužel hodinky se na trhu objevily v nevhodnou dobu, kdy boom quartzových hodinek vrcholil a jejich prodej se stal propadákem (hodinky měly označení 1832 a bylo jich vyrobeno jen 543 kusů v oceli a 55 ve zlatě). Paradoxně, dnes patří tento model hodinek k vyhledávaným, ale obtížně dostupným, sběratelským kouskům s vysokou cenou.

V dalších letech se řada Ingenieur obohacovala o různé modely, mj. i model s quartzovým strojkem a po krátkou dobu se vyráběly i dámské Ingenieury (1980-1989). Roku 1985 modifikovala značka ciferník a dala mu strukturu, která připomíná čtverečkovaný papír a tím opět podtrhla zaměření hodinek především na technicky orientované muže.

IWC Ingenieur Chronograph (model 3734 z roku 1988)

V roce 1988 značka uvedla na trh i první Ingenieur Chronograph (se stopkami). Hodinky byly vybaveny strojkem od JLC a ovládání stopek bylo klasické, pomocí dvou kulatých tlačítek. V roce 1991 byl tvar tlačítek modelu Ingenieur Chronograph změněn na podlouhlé, integrované do těla pouzdra hodinek, který se stal pro další Ingenieury s chronografem typickým.

 

Řada Ingenieur je ve výrobním programu IWC dodnes a obsahuje jak hodinky bez chronografu, tak i modely s chronografem, s pouzdrem z oceli nebo z titanu, s ocelovým tahem nebo s koženým páskem a s různými komplikacemi (dual chronograph, druhý světový čas či dokonce tourbillon). I v dnešní době mají hodinky velmi moderní, sportovně střižený design, ale zároveň jsou vysoce elegantní. Jsou perfektním doplňkem pánského outfitu, ať již pro dennodenní nošení do práce, pro volnočasové aktivity i pro formálnější, společenské příležitosti.

Současný Ingenieur Automatic (model 3239)

Dnesšní Inginieur Dual Time (model 3244)

 

 

 

 

 

 

 

 

Současný model Ingenieur Racer (model 3785)

Pin It

Roční produkce luxusních hodinek po značkách

Výroba, vývoj, prodej i následný servis luxusních hodinek je samostatným, velmi ziskovým podnikatelským odvětvím. Vzhledem k tomu, že žádná z luxusních značek nezveřejňuje, kolik hodinek za rok vyrobí je poměrně obtížné si udělat představu, jak velké je toto odvětví.

Při neexistenci oficiálních údajů o produkci od výrobců hodinek se vytvářejí kvalifikované odhady. Tyto odhady vycházejí z různých zdrojů – od insider informací, přes přepočty ze zveřejňovaných finančních výsledků a informací od hodinářských sdružení až po informace z certifikačních autorit typu C.O.S.C. Pokud se tyto informace dají dohromady, vzájemně porovnaj a případně doplní z dalších zdrojů, vznikne odhad, který by měl poměrně věrně korelovat se skutečností.

Jeden takový odhad, který by měl pomoci si udělat alespoň hrubou představu, je v následující tabulce.

Značka Roční produkce (ks)
Tissot 2 000 000
Rolex 1 000 000
Omega 800 000
TAG Heuer 750 000
Raymond Weil 700 000
Longines 500 000
Breitling 250 000
Baume & Mercier 200 000
Cartier 100 000
Panerai 70 000
Jaeger – LeCoultre 35 000
Zenith 35 000
IWC 30 000
Audemars Piguet 26 000
Vacheron Constantin 20 000
Piaget 20 000
Patek Philippe 20 000
Breguet 17 000
Glashutte Original 10 000
Blancpain 10 000
A. Lange & Sohne 2 000